Nabíráme směr Čína a Rusko, varuje zpráva BIS a ukazuje na politiky

V Česku operuje hlavně čínská vojenská rozvědka a „specifická zpravodajská organizace, kterou je odbor pro mezinárodní styky komunistické strany Číny“, píše se ve zprávě BIS. Číně věnuje BIS podstatně více pozornosti než v minulých letech. A její zpráva jako by říkala: většina čínského kapitálu, která k nám plyne v posledních měsících, je pod vlivem těchto tajných služeb. „Zásluhou“ českých politiků a byznysmenů se země dostává do nebezpečí. Ukažme si to na příkladech.

Je-li vážně pravda, že zmíněný odbor je zpravodajskou službou, můžeme z veřejných zdrojů najít jméno paní Jen Jü-čching, v současné době zástupkyně ředitele oddělení ÚV KS Číny pro střední a východní Evropu, což je součást zmíněného zpravodajského odboru. Tato žena má kontakty na mnoho tuzemských politiků, hovoří plynně česky, pomohla třeba Jaroslavu Tvrdíkovi při získávání klíčových kontaktů v Číně včetně prezidenta společnosti CEFC, která dnes v Česku investuje. Má kontakty třeba na bývalého místopředsedu TOP 09 Pavola Lukšu; sama Jen veřejně prohlásila, že má dobré spojení na většinu místních politických stran.

V Číně fungují tajné služby poněkud jinak než v Evropě nebo USA, dokonce jinak než v Rusku. Zpravodajské služby jsou nebývale úzce propojeny se soukromými firmami, někdy je pravděpodobné, že soukromí majitelé jsou v podstatě jen nastrčené figury, že firmy řídí a vedou tajné služba a komunistická strana. Tohle podezření platí v případě společnosti CEFC, Huawei či ZTE. Všechny tyto firmy se pokoušejí investovat v Česku, dokonce v citlivých oblastech komunikace, na což též upozornila česká BIS.

Zájmem čínských tajných služeb je – jak lze najít ve varování amerických, britských nebo německých zpravodajců – především vědecká špionáž, krádeže špičkových technologií, ekonomický vliv. Ovládnutí komunikační technologie a trhu. V Česku se údajně pokoušejí koupit společnost Cetin, což je infrastrukturní část sítě O2, kterou vlastní PPF – společnost, která má s čínskými firmami a vůbec tamní vládou dobré styky.

Ať zkoumáme čínský průnik do Česka z jakékoli strany, je jasné, že BIS poukazuje hlavně na obchody a dohody, které chválí a podporuje především Hrad, ale do velké míry také česká vláda. Jsme tedy svědky nebezpečného rozporu mezi riziky, na něž poukazuje BIS (podobně varují další tajné služby spojenců) a mezi jednáním vrcholných politiků této země, kteří varování BIS přehlížejí.

Podobné už je to delší dobu ve vztahu k Rusku. BIS varuje už několik let před zvýšenými aktivitami ruských špiónů v Česku, před zájmem Kremlu o české technologie, o průnik do strategických energetických firem. A politici – opět především Hrad – prosazují opačný pohled. Prosazují vstřícnost vůči zájmům země, která prokazuje vůči demokratické společnosti značné nepřátelství a v oficiální propagandě říká, že je Česko zemí, která by měla patřit podstatně více do sféry kremelského vlivu.

Zpráva BIS působí tak trochu jako zoufalý výkřik – sice to nemůžeme říct na plnou hubu, ale podívejte se, co se tu pod taktovkou politiků děje. BIS je totiž politikům podřízena a nemá moc možností, jak změnit směr Čína a Rusko, který tuzemská politika nabírá.