Mikuláš Minář jde do politiky: Co to udělá s Milionem chvilek a opozicí?

Bylo to stále patrnější už několik měsíců a teď se to stalo. Zakladatel Milionu chvilek Mikuláš Minář se vzdal vedení spolku, protože chce jít do politiky a zřejmě být i u založení nového hnutí. To nepochybně vyvolá velkou vlnu reakcí. Jedni budou říkat, že to věděli dávno. Druzí, že je to zrada. V jistém ohledu to však budou jen ozvuky vlastních obav či nechutenství. Mikuláš Minář totiž může zradit jedině sám sebe.

Začátek strany

Když někdo založí občanskou iniciativu, která pohne společností, Je naprosto logické, že ho to změní. Každý den posloucháte příběhy lidí, kteří se vám svěřují se svými strachy i nadějemi. Vše se do vás ukládá a roste pocit odpovědnosti. A nepochybně roste i sebevědomí; dojem, že můžete být tím, kdo pomůže. Sledovat politiku z bezprostřední blízkosti, jednat se stranickými lídry, vnímat jejich limity, vystupovat na náměstích či v médiích, to vše přitahuje a vyvolává otázku: Co já?

Občanské hnutí má sílu burcovat, probouzet, ale nemůže věci měnit systémově. Od toho je politika. Volba Mikuláše Mináře je tudíž logická, i když na začátku nebyla jeho cílem. Jen těžko mu může někdo vyčítat touhu převzít odpovědnost. Není obecním majetkem, aby mu druzí určovali, co má a nemá dělat. Jestli vnímá, že občan jako on tu nemá zastoupení a je třeba založit něco nového, jedná podle svého svědomí. Minář tak může v tuto chvíli zradit jedině Mináře.

To je osobní stránka věci. Ta společenská se teprve ukáže a pro Mikuláše Mináře vůbec nebude snadná. Milion chvilek podporovala řada oddaných voličů opozičních stran. Ti mu teď budou v nemalé míře spílat, že to není fér, že kdyby bývali byli věděli… Nic nebude platit, že to na začátku nemohl tušit. Minimálně první reakce budou více kritické než pozitivní. Logicky se budou mnozí ptát: takže další projekt, který bude drolit hlasy opozice? Podobné reakce ostatně zaznívají i teď před senátními volbami, kde proti sobě v pražských obvodech kandiduje hned několik zajímavých kandidátů opozice. Řada lidí bohužel deklaruje, že kvůli tomu ani nepůjdou volit: zase se nedohodli.

Mikuláš Minář naznačuje, že by mohl vytvořit projekt s pražským poslancem Janem Čižinským, který ukázal úspěšnou občanskou kampaň před komunálními volbami do hlavního města. O tomto projektu se mluví dlouho, což může být problém. Je to trochu přenášené dítě. Jestli nový projekt těchto bezesporu sympatických mužů vznikne, co bude jeho přínosem? V čem se bude lišit od jiných?

Stavět na sympatičnosti nelze. Že byste s někým rádi strávili noc, ještě neznamená, že s ním budete chtít strávit celý život. Upozorňovat na chyby Andreje Babiše (případně i dnešní opozice) je vlastně docela jednoduché. Vytvořit alternativu nikoli. Zároveň je ale třeba uznat, že Minář má pravdu, když říká, že opozičním stranám – snad s výjimkou Pirátů – téměř nerostou preference.

To se může změnit. Už oznámení o vstupu do politiky a chuť založit politické hnutí bude mít nepochybně vliv na ostatní politická uskupení - spáchala by sebevraždu, kdyby se teď ke spolupráci neodhodlala. Pro Mináře s Čižinským by bylo velmi těžké uspět, pakliže by se na společné kandidátce domluvili například Piráti a STAN. Oba politici by proto měli deklarovat nejen to, jaké hnutí by případně chtěli založit, ale i to, za jakých okolností by to neudělali a přidali se k některému ze stávajících projektů.

Konec spolku

Jedna věc ale bude pro Mikuláše Mináře více než náročná. Bude teď muset sledovat, jak jeho spolek Milion chvilek umírá a ti, kdo v něm zůstali, odnášejí kritiku za něj. Ve vedení sice Mináře nahradil mimořádně schopný Benjamin Roll, ale všichni mu budou předhazovat, že je to politický spolek, že už se jednou spálili a nechtějí to zažít znovu. Politici s ním nebudou chtít jednat, lidé pracující pro jiné strany se stáhnou.

Samozřejmě se vše může vyvinout jinak, ale zkušenost z minulosti říká, že sledujeme konec jednoho výjimečného spolku. To není žádná tragédie, svou roli splnil více než čestně. Dal lidem naději v době, kdy ji nikdo neviděl.