Martina Šimkovičová, ministryně pudů a přirození

Martina Šimkovičová byla ve Slovenské národní galerii. S filmovým štábem. Nepůjde přece na výstavu jen tak, zbytečně. Vzniklo krátké video, které ministryně zavěsila na své sociální sítě. Prochází se na něm expozicí Model: Muzeum současného umění. Záběry jsou přitom (úmyslně a umně) sestříhané tak, aby expozice působila co nejzvráceněji a nejodpudivěji. Produkční tým Šimkovičové evidentně prošel celé prostory se svědomitostí forenzních vyšetřovatelů. Zadání bylo jasné: najít všechny zobrazené penisy a vaginy.

Tomu, že si ministryně pro svůj vizuální hanopis nevybrala dlouhodobou expozici Sakrální umění, plnou zlatých oltářů a nádherných madon, ani výstavu Ve svém živlu: sklo Zory Palové, které dominují zářivé barevné objekty, lze snadno porozumět. V těchto částech galerie by mnohem obtížněji hledala něco, co by mohla – alespoň teoreticky – zneužít. I když, pravda, pomlouvačské video lze sestříhat z téměř jakéhokoli prostředí. I z nedělní mše.

Jen si to představte. První záběr: kněz zvedá číši a říká „krev Kristova“. Ve druhém záběru z ní pije. Jak by takové video vnímal člověk, který o tradicích katolické církve nic neví?

Dětská zubní ambulance může v krátkém spotu působit jako mučírna. Za hodinu nahrajete bohatou kolekci bolestných výkřiků. Školní tělocvična se může podobat místu sexuálního obtěžování. A Louvre sbírce pohlavních orgánů.