Máme ještě prezidenta?

Zdraví prezidenta Miloše Zemana budí už delší čas pozornost. Jeho úřadování se stále více smrskávalo na pár okamžiků za měsíc - nechodil na veřejnost, neúčastnil se oficiálních akcí. Jen tu a tam se někde objevil, promluvil a zase zmizel. Po poslední návštěvě nemocnice obavy, jak na tom zdravotně je, jen vzrostly. Tím spíše, že jeho kancelář neposkytovala dlouho žádné informace a mluvčí publikoval na Twitteru žalmy. Nastala absurdní situace, kdy politici volali novinářům, novináři politikům - a ptali se vzájemně, jestli je Miloš Zeman živý.

Až doteď nás hradní úředníci ujišťovali, že prezident je v pořádku a všichni ho uvidíme u hlasování a v neděli v přímém přenosu. Obojí bylo zrušeno ze zdravotních důvodů. Země tápe, jak na tom prezident skutečně je. V nejdůležitější politický okamžik. Byl to sám Miloš Zeman, kdo před dvěma lety prohlásil, že na hlavu státu se na rozdíl od ostatních občanů utajování zdravotního stavu nevztahuje: „V případě prezidenta republiky je ale jeho povinností, aby občané znali zprávu o jeho zdravotním stavu.“

Jestli není schopen vykonávat povinnosti prezidenta, musíme to vědět. V posledních letech se z Hradu stala uzavřená buňka, která s veřejností vůbec nekomunikuje. Nevíme, jak na tom hlava státu je, pod jakým tlakem svého okolí je. Mnohokrát se ukázalo, že má naprosto chybné informace o klíčových událostech. Teď už to však přecházet nejde. Prezident sehrává po volbách naprosto klíčovou roli. Bez něj nelze nikoho pověřit sestavením vlády. Proto musíme vidět, kdo skutečně rozhodnutí přijímá.

Pokud je prezidentův stav tak vážný, že už nemůže funkci vykonávat, musí být transparentní a veřejnosti to sdělit. Jestliže je v pořádku a jen prostě Hrad rozehrává podivné hry, je to ještě šílenější situace. Takovou neúctu k občanům této země jsme tu ještě nezažili. A to už jsme si prošli ledasčím.  O to důležitější je, aby všichni, kteří to myslí s demokracií vážně, vyrazili k volbám.