Lžete! Hanba! To říkali ČT i Zeman a Babiš

Pršelo, teploměr ukazoval několik stupňů nad nulou a záměr toho pochodu nebyl úplně jasný. Přesto se ve čtvrtek odpoledne vydal z centra Prahy k sídlu České televize tak dlouhý dav lidí, že zaplnil půl kilometru dlouhý Nuselský most. Podle toho, co následovalo, bylo záměrem zakřičet si do oken areálu na Kavčích horách, že televize lže a měla by se stydět. V čem lže a proč stydět, zůstalo nejasné.

Na místě to zkrátka nakonec mohlo vypadat trochu komicky - když se původně o pochodu k ČT začalo mluvit, padaly výhrůžky násilného vniknutí do budov a vynucený vstup do vysílání. K smíchu to ale ani tak není. Několik tisíc lidí, kteří při pochodu pražskými ulicemi reagovali na vyvěšené ukrajinské vlajky skandováním „Sundejte ten hadr!“, nelitovalo chladného dne a vůči veřejnoprávnímu médiu předvedlo demonstraci síly, jaká tu po revoluci ještě nebyla.

Vyvrcholila tím vlna nenávisti, na které v minulých letech celkem usilovně pracovali i prezident Miloš Zeman nebo premiér Andrej Babiš. Zeman odmítl do ČT chodit, protože se mu nelíbily otázky redaktorů, které přitom měly ke skutečné tvrdosti dost daleko. Babiš zase redaktory ČT bez skrupulí urážel a napadal. To on šířil legendu, jak Česká televize lže a rozhazuje veřejné peníze.

Je v tom přitom paradox. Polská veřejnoprávní televize funguje podle bývalého diplomata a znalce Polska Petra Janyšky jako hlásná trouba vládnoucí strany Právo a spravedlnost a propagátor jejich ideologie katolického konzervatismu. Maďarská televize je zjevnou součástí propagandy ve prospěch premiéra Viktora Orbána a jeho strany Fidesz. Slovenská televize pak od rozpadu federace lopotně hledá prostor mimo ponižující vliv vládních politiků - a podle znalce Česka i Slovenska Milana Šimečky výrazně zaostává v kvalitě i nezávislosti. Naproti tomu ČT je v tomto srovnání zdaleka nejlépe řízeným, na politice nejvíc nezávislým a nejprofesionálnějším médiem veřejné služby. Zásluhu na tom mají televizní zákony, které byly schválené krátce po revoluci, a respekt, jemuž se televize v české politice stále těší.

Ne že by nebylo co zlepšovat. Organizace s ročním rozpočtem sedm miliard korun potřebuje už roky navýšit koncesionářské poplatky, aby mohla posílit vlastní tvorbu. Změnit by se měla i volba a fungování televizní rady. Výhrady samozřejmě můžeme mít i ke konkrétní práci redaktorů a dalších zaměstnanců. Ale pokud má někdo neodbytný pocit, že se v televizi lže, kontrolní mechanismy mu dávají možnost na to upozornit i jinde než pod okny televizních kanceláří.  To však asi účastníky zmíněné demonstrace neuspokojí. Pro ně lže každý, kdo má na aktuální události jiný pohled než oni sami.