Kšaft, neboli Staré volání v novém znění
Pavel Kohout o tom, jak ochránit to, co milujeme
„Synáčkové milí a všickni, kterýchž snad dojde hlas tento můj, poslechněte mne!“
Autora politické závěti z půle 16. století, Ámose Komenského, otloukly dějiny srovnatelně s našimi disidenty nedávné minulosti. Po staru zvaný kšaft je volání bezmocného vlastence k českému národu, který právě pilně propadá habsbursko-katolicko-německé normalizaci. Cítím, že k němu nemám daleko.
Když jsem v roce 1928 přišel na planetu Země, jedinou v našem vesmíru obývanou myslícími bytostmi, bylo mé vlasti, Republice československé, a tedy i její demokracii prvních deset roků. Měl jsem v ní zažít ještě deset let, kdy jsem dospěl do onoho stupně vědomí, kde se formuje jedincův život.
Mému dominuje vzpomínka na obrovský sletový stadion, v němž československá armáda předváděla čtvrt milionu diváků bitvu u Zborova, aby je povzbudila k obraně proti chystanému přepadu země vojsky Adolfa Hitlera. A k ní se pojící obraz narvaných tramvají, z nichž viseli, kdo se nevešli, aby včas obsadili pohraniční pevnosti a předvedli skopčákům, jak bojují potomci husitů.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
