Jak si čeští politici představují obranu pevnosti Evropa

Vybudovat pevnost Evropa, zvýšit ochranu vnějších hranic Evropy, případně zemí schengenské smlouvy. To je hlavní doporučení předsednictva bezpečnostní rady státu po jejím víkendovém zasedání. Miloš Zeman, Bohuslav Sobotka či Andrej Babiš tak chtějí bránit Evropu před uprchlíky. O tom, jak by to mělo vypadat v reálu, neřekli ani slovo.

Většinu hranic Evropy či schengenského prostoru tvoří mořské pobřeží. Jednotlivé státy je hlídají samy. V „ochraně před nelegální migrací“ - když to hodně zjednodušíme - jí od října 2005 pomáhá agentura Frontex, nadnárodní instituce, v níž sjednocují síly pobřežní i suchozemské státy Evropské unie. A pro začátek dodejme, že to hlavní, co už deset let doprovází její činnost, jsou slova „zásadní nedostatek peněz“ - a taky slušná přezíravost ze strany většiny Evropy.

Frontex má k dispozici víc než stovku plavidel, dvacítku letadel, pětadvacet vrtulníků, různé radary či auta s termovizí. A to nikoli nepřetržitě, jen v rámci různých projektů, což je třeba nárazová ochrana hranic Řecka nebo jednorázové navrácení desítek nelegálních migrantů do země, z níž začali svou mořskou pouť. Za dobu existence Frontexu přišlo do Evropy oficiálně ke dvěma milionům běženců, zhruba třetina z nich neměla nárok na azyl. Frontexu se ve spolupráci s jednotlivými zeměmi podařilo vrátit do země, z níž se vydali na mořskou pouť, jen nepatrný zlomek nelegálních migrantů.

Frontex toho moc nezvládne ani opačným směrem. I když zadrží loď s běženci, nemůže než ji doprovodit k pobřeží země Evropské unie. Hlídky Frontexu – ale týká se to i pohraničních jednotek unijních zemí - téměř výhradně narážejí na lodě s lidmi, kteří buď hledají mezinárodní ochranu, nebo čelí krizovým situacím na moři. A evropské zákony už od devatenáctého století více či méně říkají, že o takové nešťastníky musí být postaráno. A jak dodává pan Patizon, i kdyby ty zákony nebyly, o lidi v nouzi je nutné se postarat.

Přesto se stal Frontex potřebnou organizací. Stovky, dnes už tisíce jeho expertů pomáhají zřídit přímořským zemím databáze, v nichž se evidují uprchlíci, a které pomáhají rozlišit, kdo má právo na mezinárodní ochranu, tedy na azyl, a kdo ne. Tohle všechno bezesporu naši politici vědí. Česká republika nabídla letos Frontexu šedesát expertů, letadlo CASA a deset milionů korun.

Jak tedy zvýšit vnější ochranu hranic Evropy? Tok uprchlíků se nezastavuje a ještě nějakou dobu zřejmě nezastaví. A zdá se, že mezi nimi jsou opravdu hlavně ti, kteří potřebují pomoc a azyl. Nicméně v čem by Frontex a vůbec jeho členové měli být nyní aktivní, je navracení migrantů, kteří na pomoc nemají nárok. Dokumenty o instituci kladou na tuhle aktivitu podstatný důraz už od roku 2007.

A co by tedy mohli při „ochraně pevnosti Evropa“ udělat v této situaci tuzemští politici? Je málo pravděpodobné, že přes Česko bude kdy směřovat nějaký proud uprchlíků. Stát se však samozřejmě může všechno - a na tuhle variantu se politici v čele s Milanem Chovancem připravují velmi důkladně. Asi jako tuzemští silničáři na zimu. Co by ovšem mohli udělat teď, je pomoci „zbytku“ Evropy v navracení běženců, kteří nemají a nebudou mít nárok na azyl.

Navrhněme Evropě, že Česko se stane jednou z tranzitních zemí pro migranty, kteří se budou nuceně vracet. České vojenské letouny CASA do Turecka doletí. Poskytněme naše experty, kteří umí tak důsledně zjistit, kdo má nárok na azyl, na vyřizování všech úředních formalit s návratem nelegálních migrantů. To je asi nejvíc, co může Česká republika pro ochranu vnějších hranic v současnosti udělat.

Taky to může nechat na Německu, Švédsku a podobných zemích - a dál strážit dvaceti pěti vojáky schengenskou hranici v Maďarsku.