Jak „rakouští magoři“ zkazili Česku dálnici

Středeční vklad Andreje Babiše do sousedských vztahů, kdy označil Rakušany za „magory“ a nepravdivě za viníky pozdě dokončeného dálničního spojení mezi oběma státy, zůstane - doufejme - bez diplomatických škod. Nám v Česku ale celá věc připomíná skutečnost, která k šíření populární národní legendy o šikovných českých rukou věru nepřidá, a to i bez Babiše.

 Jakákoli diskuse o dostavbě dálnice do Rakouska totiž připomíná, že Česko nedokázalo navzdory velkým politickým plánům a odhodlání zvládnout za pětatřicet let něco tak běžného, jako je stavba dálnice do sousední země. Skeptik asi namítne, že dálnici nemělo Česko dlouho ani do Polska (teď má jednu, druhá se staví). Spojení s Rakouskem je ale skutečně smutný případ. Naše pětisetkilometrová společná hranice vede víceméně rovinatým terénem. S Rakouskem máme čilou obchodní výměnu, Češi tam nadšeně jezdí na dovolenou a pokud máme rádi historii a z ní vyplývající symboliku, tak v mnohých ohledech pro nás Rakousko funguje od středověku jako brána do světa.

Po pádu železné opony byla stavba nových dopravních spojení na jih a západ zhmotněním návratu do Evropy, na Rakousko se ale nějak zapomnělo. Napojení na tamní dálniční síť se nejvíc nabízelo na jihu Moravy, kde Česku stačilo postavit několik kilometrů u Břeclavi.