V Česku bují podobné podhoubí, z něhož vzešel slovenský vrah

Skupina organizací představila ve středu otevřenou výzvu, kterou společně reagují na teroristický útok, při němž v Bratislavě minulý týden zemřeli dva mladí lidé. Prague Pride, Jsme fér, In IUSTITIA, Transparent nebo Konsent (celkem jedenadvacet organizací a iniciativ) vyzývá české politiky, aby od více či méně vhodné zvolených projevů smutku a kondolencí přešili ke konkrétním činům - a to činům týkajícím se Česka.

Výzva, k níž je možné připojit svůj podpis, zmiňuje tři konkrétní kroky. Prvním bodem je změna trestního zákoníku tak, aby LGBT+ lidé získali stejnou ochranu před předsudečnými útoky, jakou mají lidé, na které jiní útočí z rasových, národnostních či náboženských důvodů. Jde o útoky vedené předsudky vůči skupině obyvatel; předsudečné je upřesňující název činů, kterým se někdy také říká zločiny z nenávisti. Dále žádá urychlené přijetí novely občanského zákoníku, která zavádí manželství pro všechny. A konečně za třetí odstranění podmínky změny pohlaví, jíž je v Česku sterilizace – a to přes dlouhodobou kritiku mezinárodních organizací či Evropského soudu pro lidská práva.

Na první pohled nemusí požadavky vykazovat přímou souvislost s tím, co se stalo na Slovensku. V Česku se přece nikdo nikoho nevraždí - a jak manželství pro všechny zabrání případnému násilí vůči gayům a lesbám? Jenže když se hlouběji ponoříme do slovenského kontextu, analyzujeme příčiny, které vedly k útoku, a porovnáváme je s českou realitou, dostaneme jiný obrázek.

Při jisté generalizaci lze říci, že LGBT+ lidem v Česku dlouhodobě žije volněji a bezpečněji než na Slovensku, proto se sem taky řada Slováků a Slovenek přestěhovala a dál stěhuje. I co se týče právního vymezení, jsme na tom lépe, minimálně v tom, že zatímco na Slovensku se ani ve dnech po vraždě nenašlo dost hlasů na schválení registrovaného partnerství, u nás se mohou stejnopohlavní páry zaregistrovat.

Zároveň se i v české společnosti a veřejné debatě ve značné míře vyskytují faktory, které podle slovenských analytiků či slovenské prezidentky Zuzany Čaputové vytvářely a posilovaly nenávistnou atmosféru v tamní společnosti a nejspíš hrály roli v radikalizaci mladého vraha. Také v Česku máme vrcholné politiky, kteří veřejně útočí na LGBT+ lidi (Miloš Zeman, Tomio Okamura), také zde vrcholní církevní představitelé otevřeně a dlouhodobě podporují homofobní organizace (kardinál Duka a Aliance pro rodinu) a soustavně napadají gaye, lesby či translidi.

Nejznámějším příkladem je kázání Petra Piťhy, které pronesl v září 2018 v katedrále svatého Víta, při němž do série nesmyslných varování o tom, co nastane po ratifikaci Istanbulské úmluvy, zařadil větu, že “homosexuálové budou prohlášení za nadřazenou vládnoucí třídu”, zatímco heterosexuálové budou “patřit k podřadné výpomocné třídě a pracovat podle pokynů mocných elit, které budou určovat, co se smí a co se nesmí říkat”.

Piťha přitom v takovém v hlásání nebyl a není sám. “(Piťhův) diskurz „jede“ část biskupů. Pořádají se semináře pro kněží, kam jsou zváni jen vybraní mluvčí a kde je to do nich demagogicky tlačeno. Kněží i věřící neustále dostávají nějaké materiály, které je v tomto duchu masírují,” řekl Respektu předloni kněz, historik a vysokoškolský učitel Tomáš Petráček, který se společně s Tomášem Halíkem proti Piťhově slovům ohradil . “A naopak ti, kteří vyzývají k debatě a upozorňují na to, že je to celé trochu složitější, dostávají napomenutí a jsou očerňováni a marginalizováni.”

Piťhova argumentace jako by navíc vypadla z propagandistické příručky Kremlu, pro který je varování před homosexuálními elitami ovládajícími zkažený Západ - a s tím spojeným rozpadem rodiny - pevnou součástí hybridní války. Vliv církve je v Česku samozřejmě menší než na Slovensku, anti-LGBT propagandu ovšem dále rozdmýchává a šíří místní dezinformační scéna (byť po zásazích následujících po začátku války na Ukrajině poněkud oslabená) a také toxické prostředí sociálních sítích. To samé platí o přejímání nenávistných teorií šířených konspiračními weby a platformami typu 4chan, který jako virtuální shromaždiště používají fanoušci krajní pravice z celého světa.

Zároveň máme množící se důkazy o tom, že i tady už se násilí přelévá z internetu do ulic. Podle šéfky organizace In IUSTITIA Kláry Kalibové se v Česku zostřují vyjádření proti LGBT+ komunitě a loni byla po Romech druhým nejčastějším terčem verbálních i fyzických útoků. “Před časem tu bylo několik násilných útoků proti gayům a komunita je pak začala evidovat a nahlašovat na policii. Nemůžeme tedy říct, že by v minulosti bylo méně útoků proti LGBT komunitě, jen je nikdo neoznamoval,” řekla Kalibová Respektu, přičemž zmiňuje, že z analýzy slovních útoků na sítích vyplývá, že “vlna předsudečnosti jednoznačně zasáhla celou společnost”. “Za útoky na sociálních sítích stojí hlavně střední generace, muži i ženy, vzdělaní i nevzdělaní.”

Jinými slovy, podobné podhoubí, z něhož vzešel slovenský vrah, bují a roste i v Česku. A kromě toho zůstávají LGBT+ lidé občany druhé kategorie, což dál podporuje společenské předsudky. Už tedy jednoduše nestačí vyjadřovat soustrast a utěšovat se tím, že u nás se zatím nic podobného nestalo. Je nutné posilovat společenské protilátky, díky nimž nebezpečné podhoubí nebude dál růst a sílit.