Český problém s Ivanem Bartošem

Když letos v zimě naznačovaly průzkumy veřejného mínění, že by koalice Piráti-STAN mohla vyhrát sněmovní volby, vypadalo Česko jako země, která si dělá z Evropy legraci. To jako vážně? ptali se někteří politici a novináři v Bruselu. Chcete říct, že oligarchu s minulostí estébáckého udavače vystřídá nonkonformista s dredy?

Jsme o půl roku dál a česká politika před volbami vypadá opět o něco “tradičněji”. Majitel mediálního domu a neomezeného bankovního konta je zpět v pozici nejžhavějšího kandidáta na příštího premiéra, zatímco majitel dredů si vysloužil kritiku za nejvíc zpackanou volební kampaň sezóny.

Volby zůstávají samozřejmě otevřené, ale nálada na palubě se změnila. Vítězství Pirátů a STAN vypadá spíš nepravděpodobně a komentátoři na sítích se předhánějí v argumentech, proč tomu tak je. Jedno možné vysvětlení přitom zatím zůstává spíš stranou: tedy že slabým místem je sám Ivan Bartoš.

Snadný terč

Když se Bartoš před lety vrátil do čela své strany, všichni to považovali za logický krok. Nejvýraznější a politicky nejobratnější pirát byl po zásluze označen za jeden z největších talentů české politiky se světlou budoucností. Vytáhnout neokoukanou stranu do parlamentu a neztratit se v televizních debatách je ale výrazně lehčí disciplína než přesvědčit třetinu všech voličů o kompetentnosti řídit stát. A velmi pravděpodobně to nemá co dělat s Bartošovou inteligencí, poctivostí nebo schopností vést.

Autor tohoto textu ani v nejmenším nepochybuje, že by Ivan Bartoš vedl vládu minimálně stejně dobře jako Babiš, Sobotka, Nečas atd. Zároveň pochybuje, že totéž si myslí i podstatná část českého elektorátu, který se v poslední době dívá na své premiéry spíš kriticky. Problém je vlastně jen jeden: že v Česku nonkonformisti volby na nejrůznějších úrovních nevyhrávají.

Zabývat se v roce 2021 něčím vzhledem může působit trapně, jenže parlamentní volby jsou přehlídkou většinového vkusu - a ten se řídí vlastními pravidly. Tedy i takovými, která kdysi dávno dávali ještě dohromady majitelé té jediné správné legitimace, když vtloukali společnosti do hlav zásadu, že před lidmi s divně upravenými nebo přerostlými vlasy je třeba mít se na pozoru. Ano, je to už dlouho, ale takhle indoktrinované davy mezitím vychovaly své děti a leccos jim stihly předat.

Pro nonkonformistu s dredy to znamená nepříjemnou věc: Češky a Češi, jejichž hlasy potřebuje, jsou připraveni uvěřit i té největší hlouposti, kterou si jeho političtí konkurenti vymyslí. Třeba že bude nutit veřejnost, aby ve svých domovech ubytovala uprchlíky. Nebo že je feťák, zatímco alkoholik by nikomu nevadil. Nonkonformista s dredy se zkrátka v konformní společnosti, jako je ta zdejší, stává příliš snadným terčem.

Největší chyba?

Piráti a sám Bartoš to samozřejmě mohou něčím přebít. Mít dobrou kampaň, kde vynikne předsedovo charisma a lidovost. Nebo přesvědčit mladé voliče, které vzhled z míry nijak nevyvádí a chystají se Piráty volit, aby k volbám přišli ve velkém počtu. Ale to, jak známo, nebude snadné.

Bartošovo uskupení zřejmě udělalo a ještě udělá v kampani spoustu chyb, o nichž se teď mluví. Ta největší chyba ale možná pochází z dřívější doby: a sice že podcenili českou nedůvěru ke všemu odlišnému a osobitému. Že neprojevili víc skromnosti a nesvěřili se do lídrovských rukou předsedy Starostů Víta Rakušana, který má v mnohém podobné názory, v jejich prosazování netlačí na pilu a sám vyhovuje české konformitě neskonale víc než Bartoš. Namluvit lidem, že jim chce exstarosta Kolína nastěhovat domu uprchlíky, by asi bylo o poznání složitější.