Ať žije Čína, ať mlčí opozice

Význam některých státnických projevů je dán už během přípravy. To se stalo i teď Miloši Zemanovi, když předem odmítl žádost České televize, aby vzhledem k vážným okolnostem mohla řeč pronesenou u příležitosti smrtonosné koronavirové krize a určenou pouze soukromému kanálu rovněž odvysílat, a rozšířila tak okruh diváků. Zeman nechtěl a jeho kancelář odmítla vysvětlit důvody. Dozvěděli jsme se je až ze samotné řeči. Prezident si unaveně poposedával, co chvíli přendával ruce, mluvil i oddychoval ztěžka. Hlavně se mu však nedostávalo myšlenek a empatie.

Přitom při podobné příležitosti nejsou kdovíjaké myšlenky potřeba. Německá kancléřka věc pojala jako příležitost veřejnost uklidnit, dodat jí kuráž a vysvětlit zásady, jimiž se vláda řídí. Zeman nevládne, nevede tedy ani boj proti epidemii, a dosud byl někde schovaný. Laskavosti, jak dávno víme, se mu také nedostává - a vzhledem k odmítnutí České televize nemá zjevně ani potřebu veřejnost o epidemii poučit. Takže co nám přišel říct? Mnoho toho během sedmiminutové řeči nebylo.

Vyzval, aby lidé epidemii nezlehčovali a zároveň nepodléhali panice. Pochválit Čínu, která - jak řekl - nám jediná pomohla (po poměrně dlouhých peripetiích nám prodala zboží, které tak jako tak vyrábí na vývoz).  Ani tentokrát Zeman nevynechal také příležitost vstoupit do politického boje, když vyzval opozici, aby podporovala vládu - nebo po dobu karantény mlčela. Pro mediální komentátory našel nová slova, prý vřeští a poštěkávají - a lidé (to už je staré) je nemají poslouchat.

Během myšlenkami nijak nabitého projevu byl čas přemýšlet, hloubavější posluchači si tedy mohli položit otázku: pokud děkujeme Číně za pomoc, pak zřejmě bylo Česko v nouzi. A pokud bylo v nouzi, někdo ji musel způsobit. Nemá se tímhle opozice a média zabývat? Na to si ale  musí odpovědět každý sám.

Zeman ještě pochválil  dobrovolníky a popřál, aby se lidé měli rádi a byli k sobě laskaví. To ovšem budou muset zvládnout prezidentovi navzdory.