Akce špinavé ruce. Milostí pro Baláka prezident zesměšnil spravedlnost

Prezident republiky Miloš Zeman udělil milost Miloši Balákovi, šéfovi Lesní správy Lány. Jde o příspěvkovou organizaci Kanceláře prezidenta republiky a Balák je podřízeným prezidentova kancléře Vratislava Mynáře. Zeman prominul Balákovi tříletý nepodmíněný trest odnětí svobody, peněžitý trest ve výši skoro dvou milionů korun a také čtyřletý trest zákazu činnosti ve funkcích. Ty mu byly uloženy za zjednání výhody při zadání veřejné zakázky,  při veřejné soutěži a veřejné dražbě.

V textu zveřejněném na hradních webových stránkách si můžeme přečíst, že „ prezidentu republiky je (Balák) znám jako mimořádně pracovitý a kvalifikovaný vedoucí zaměstnanec, zároveň však, po seznámení se s rozsudkem prvoinstančního soudu, který byl potvrzen odvolacím soudem, dospěl prezident k závěru, že pro přísné odsouzení nebyla zřejmě rozhodná povaha činu, ale i to, kde odsouzený pracuje, což je hledisko, které trestní právo nezná“.

Miloš Balák je v podstatě prezidentovým nepřímým podřízeným - a Zeman by se měl od případu držet daleko. Prezident má samozřejmě právo udělit milost komukoli, ale tady jde o zesměšnění spravedlnosti a prestiže soudů. Balák má k Mynářovi blízký přátelský vztah a prezident dává milostí najevo, že soudní rozsudky, které se nějak dotknou jeho bližních, nemá smysl vynášet, protože prezident stejně přijde s osvobozujícím verdiktem.

Zeman tak trochu vybízí policii, státní zástupce a soudy, aby si dali s možným stíháním kohokoli z Hradu pohov. Aspoň do chvíle, než prezident coby jeho obyvatel skončí. Miloš Zeman také dává najevo pohrdání bojem proti korupci a defraudacím – bolestem, jež trápí společnost od devadesátých let a kterým on kdysi sám vyhlašoval jako premiér válku akcí „čisté ruce“. Mimochodem nic v těch letech proti korupci neudělal a spíše ji podporoval.

Vrcholem Zemanovy argumentace jsou slova, že Balák byl potrestán za to, kde pracuje. Podle Zemana tohle hledisko právo nezná. Těžko říct, kdo mu radil, ale společenská nebezpečnost zločinu je posuzována i podle toho, v jaké funkci a na jakém místě odsouzený pracoval. Pokud někdo poruší zákon ve vysoké funkci, je to přitěžující okolnost, protože funkcionáři by měli jít příkladem. A obzvlášť funkcionáři z Hradu.

Prezidentská kancelář a jí přidružené organizace a společnosti jsou součástí reprezentace země. Pokud někdo krade v soukromé firmě, je to nepřijatelné, ale není to úplně věc veřejná. Zaměstnanci Hradu jsou na očích společnosti, která (aspoň částečně) řídí morálními hodnotami, jež prezident a jeho spolupracovníci zastávají a předvádějí.

Že je v tomto ohledu situace na Hradě zoufalá a prezident i jeho blízcí šíří zradu demokratických zvyklostí, aroganci a pohrdání občany, už víme. Zemanovo udělení milosti to je podtrhuje - a pokus zdůvodnit rozhodnutí skrytým odkazem na jakýsi justiční útok proti Hradu je pěkným ilustračním vykřičníkem hradních poměrů. Definitivním papalášským vzkazem do „podhradí“ včetně soudů, že my si tu na Hradčanech budeme stejně dělat, co chceme, a vy se nám do toho nepleťte.

Miloš Zeman je přitom ve zneužívání moci dost inovativní. Srazil do bláta prestiž Hradu, prosazoval zájmy diktátora Putina i Číny, napadal instituce země, politiky, novináře - a teď se pustil do soudů. To je naprostý opak politických slibů, které jej vynesly v devadesátých letech do křesla premiéra. Nazvat jeho rozhodnutí jen „akcí špinavé ruce“ vyvolá na Hradě i u řady čtenářů spíš úsměv. Ale nemá smysl se špinit výrazy, které jsou přiléhavější a které prezident v minulosti zhusta používal.