8 let vězení pro Davida Ratha

Někdejší ministr, hejtman a vrcholný politik sociální demokracie David Rath jde na 8 a půl roku do vězení. Rozsudek není žádným překvapením, Respekt přesně tento trest v minulém komentáři předpověděl. A už vůbec není koncem Rathova zpovídání se spravedlnosti. Rath se odvolá. Navíc ho čeká příští týden nová žaloba za korupci a další soudní proces. O náplň svého života má na několik let postaráno. Možná na víc, než si kdy uměl představit.

Oba případy Davida Ratha a zhruba dvou desítek jeho spoluobžalovaných ukázaly v první řadě docela zásadní věc. Chytit někoho s krabicí s několika miliony korun a mít desítky dalších důkazů či indicií o korupci chyceného automaticky neznamená, že dotyčný bude promptně odsouzen a poslán na řadu let do vězení. V případě Davida Ratha byly k dispozici navíc odposlechy, korunní svědek, černé peníze na soukromých kontech - a přesto nebylo stoprocentní, že je vinen. Proces s Rathem ukázal, že spravedlnost je velmi složitý a citlivý proces. Nestačí říct nebo si myslet, že politici a vůbec mocní kradou. Je nutné to velmi pracně dokázat.

Když byl Rath v květnu 2012 zatčen, padlo však jedno velké české tabu. Že není možné obvinit a obžalovat vysoce postaveného politika za velkou korupci. Ukázalo se, že policie a státní zástupci umějí dělat i jiné věci než zametat případy pod koberec a alibisticky odkládat vyšetřování velkých případů, dokud na ně nenapadá prach nebo dokud je nějaký prezident neamnestuje. Spravedlnost získala po zatčení Ratha sebedůvěru i prestiž a od zatčení tohoto politika se podmínky a možnost při vyšetřování zločinů podstatně zlepšily. Přesně řečeno spravedlnost se začala osvobozovat z vlivu politiky. Dnes už to zní skoro směšně, ale před zatčením Ratha byla spravedlnost vážným problémem.

Rath od počátku tvrdil, že je nevinen, a využil všechny možnosti, jak to prokázat. Najednou jsme viděli, kolik kompetencí a možností má žalovaný, který stojí v ohrádce před soudem. Zpochybnil jakýkoli důkaz, který byl předložen. O krabici s penězi tvrdil, že v ní peníze původně nebyly a že mu je podstrčili policisté. Že krabice není po celou dobu zatýkání na policejním videozáběru a byla zaměněna. Policisté museli předložit jiný záběr, na němž je krabice pořád v obraze.

Rath zdržoval, měnil obhájce, obviňoval soudce, podával na něj trestní oznámení. Případ ukázal, že soudce musí být opravdovou osobností, protože každý proces je novým a novým vymezováním mantinelů spravedlnosti. A obžalovaný v tak závažném zločinu musí mít na obranu velké kompetence.

Rathův případ také ukázal, jak je důležitý institut spolupracujícího obviněného. Tedy persony, která se na zločinu podílela, ale výměnou za menší trest pomáhá usvědčit spolupachatele. V tomto případě to byla Ivana Salačová; bez jejího svědectví by možná nestačila jako důkaz ani Rathova krabice s penězi a všechny odposlechy, na nichž se mluví o „úplatcích“. Justice i společnost by si měla hýčkat whistleblowery - zločince, ať je motiv jejich svědectví jakýkoli. V procesu spravedlnosti hrají téměř nezastupitelnou roli.

Vrchní státní zastupitelství už oznámilo, že příští týden obviní Ratha, několik dalších lidí a firem z dalších pokusů o vymáhání úplatků. V druhém případě jde celkem o šedesát šest milionů korun, které si chtěli rozdělit obvinění na údajných úplatcích. Není vyloučeno, že do konce roku čeká Ratha zahájení dalšího procesu. A taky odvolací proces a pak další rozsudky. Pokud bychom respektovali výši trestů, které zatím slyšeli jeho spoluobžalovaní i sám exhejtman, může stát v závěru Rathovy soudní anabáze třeba i dvanáct let vězení.