Tři roky pro Romana Janouška

Tři roky vězení, pět let zákaz řízení. Tak zní trest za sražení ženy autem. Zatím nepravomocný. Soudce nesouhlasil s názorem státních zástupců, že Janouškův atak ženy, která stála před jeho autem, byl pokusem o vraždu. Jde „jen“ o těžké ublížení na zdraví. Nebyla tedy kvalifikace žalobců pouze snahou zviditelnit se a potrestat veřejností neoblíbeného muže spojovaného s rozbujelým českým klientelismem? Ne. Jejich uvažování je logické, soudce byl při vynesení rozsudku opatrný.

Totiž, když Janoušek šlápl na plyn a srazil ženu stojící před kapotou, nemusel být podle zákonů a jejich výkladů veden úmyslem ji zabít. Musel ale vědět, že když šlápne na plyn a prudce se rozjede, mění se auto v jeho rukou ve vražednou zbraň, která může zabít. Tento právní výklad ale soudce nepřijal.

Ve znaleckém „superposudku“, který měl na rozhodnutí soudce zásadní vliv, je příliš mnoho pochyb. Znalci prokázali, že žena stála před autem, když se Janoušek rozjel. To podporuje verzi pokusu o vraždu. Nemohli ale stoprocentně prokázat, že ji Janoušek viděl. Přesně řečeno, že v okamžiku rozjezdu věděl, že může ženu srazit. Objektivně. Jestli byl Janoušek v době nehody opilý nebo pod vlivem drog, na to nemá vliv. Soudce tedy zvolil alternativu pochyb a vynesl trest za ublížení na zdraví – opilost v tomto případě Janouškovi přitížila, stejně jako to, že ujel z místa činu.

Když se před dvěma lety nehoda stala, uzavíraly sázkové kanceláře sázky na to, jaký trest Janoušek dostane. Hráči sázeli především na podmínku, obecné přesvědčení bylo, že se mocný Janoušek z trestu nějak vykoupí. Naštěstí se v odhadech mýlili.

Ale mýlil se i autor tohoto textu; měl za to, že pokus o vraždu je přesná kvalifikace Janouškova zločinu. Není soudce. Uvidíme u odvolacího soudu, kterého bychom se mohli dočkat ještě letos.