Kancléř Mynář koupil dům od obhájce Širokého. No a co?

Jedna soukromá osoba prodala dům druhé soukromé osobě. Cena, na níž se domluvili, je opravdu jejich věc. Jistě, tak jednoduché to není. Známý pražský advokát Vít Široký, který obhajuje kromě jiného Romana Janouška, prodal dům kancléři Vratislavu Mynářovi za sumu, která je podle makléřů možná třikrát nižší, než by mohla být cena na trhu. To už může být podezřelé. Prodává obhájce dům pod cenou, aby kancléř na oplátku prosadil u prezidenta Miloše Zemana třeba milost pro Janouška? Nebo pro jiného klienta? Nebo sledují nějaký jiný, zatím nezjištěný hradní bonus pro Širokého či jeho neznámého klienta?

Ani prodávající, ani kupující nějak nechtějí vysvětlit, jak se nad nemovitostí našli; to je zatím na celé věci to nejpodezřelejší. Kancléř Mynář tvrdí, že si ji prostě vytipoval, a pak nabídl prodávajícímu – kterého neznal - cenu o deset procent vyšší, než za kterou ji před lety Široký koupil.

Vila má vůbec trochu podivnou historii. Patřila Praze, před devíti lety koupil nemovitost za něco málo přes osm milionů korun Petr Luňák. Podle dnešních odhadů makléřů pořád levněji, než je hodnota domu na trhu. Luňák patří mezi lidi, o nichž se v médiích píše jako o blízkých spojencích „kmotra“ Hrdličky. Koupil Luňák levně, protože to byla skrytá korupce? Těžko říct, ale následujícím prodejem tratil tři miliony: udal vilu obhájci Širokému za 5,1 milionu korun. Docela nevýhodný úplatek. Tedy pokud neprodal ve skutečnosti mnohem dráž a obě strany se jen nedohodly na oficiálních pěti milionech, třeba kvůli dani.

Kupoval vilu Vít Široký pro sebe, nebo byl nastrčenou figurou nějakého svého klienta a nízká (nebo tajně normální) cena značně zchátralého domu na lukrativním místě byla pořád formou úplatku či defraudační transakce? Široký na prodeji vydělal - aspoň oficiálně - sto tisíc korun. A to nejsou v jeho kruzích, a už vůbec ne v kruzích pražských kmotrů nějaké peníze. No a teď má dům, opět za podezřele nízkou cenu, hradní kancléř. Pořád to o ničem nevypovídá. Transakce ale má svá vysvětlení.

Šlo o normální obchod. Shodou okolností prodával obhájce známého lobbisty dočasně trávícího svůj život ve vězení ostře sledovanému kancléři. Vratislav Mynář je zřejmě bohatý. Čerpáme jen z médií, kde se dočteme, že na počátku tisíciletí prodal prosperující firmu, kterou spoluvlastnic, za „stovky milionů korun“. Z toho se dá zaplatit pět a půl milionu korun za vilu v Praze velmi pohodlně. Kancléř teď prochází bezpečnostní prověrkou na nejpřísnější stupeň. To s sebou kromě značného odhalení svého života přináší také vědomí, že vás a vaše blízké může naprosto legálně sledovat a odposlouchávat BIS. Kdo by šel v takové době do podezřelého obchodu?

Možná se Vít Široký a Vratislav Mynář dobře znají. A právník přihrál vlivnému kancléři dobrý obchod. Třeba byl skrytým majitelem vily nějaký mocný obhájcův klient a z jakéhokoli důvodu potřebuje přízeň Hradu. Třeba mu záleží na tom, aby jej bral jako podnikatele s sebou prezident Zeman na cesty do Ruska a Číny. To se může vždy vyplatit. Ale tohle je jen spekulace.

Stejně jako vše ostatní. Mynář koupil dům, který je dvacet let neobydlený a jeho rekonstrukce by přišla na patnáct až třicet milionů - jinak nevlastní nic než ruinu. Cena nijak nevybočuje z peněz, za něž se dům prodával v minulosti. Že jde o tajemnou defraudační nemovitost, je jen spekulace. Spekulací je dnes dokonce běžně vnímaný fakt, že Mynář je bohatý. Stejně jako to, že Luňák jel v nezákonných obchodech s Hrdličkou.

Pokud tedy máme považovat prodej a nákup domu za skandální, měli bychom my novináři zjistit, co za prodejem opravdu stojí. Bylo řečeno A - a teď je nutné abecedou pokračovat. Hrad by měl vyzvat kancléře, aby prokázal, že se k penězům, které za dům zaplatil, dostal zákonnou cestou. Prodávající obhájce i nakupující kancléř by měli být k veřejnosti daleko otevřenější. A veřejnost by měla být zdrženlivá, protože pořád může jít o normální obchod - byť se znaky, které se nám nemusí líbit.