Všichni za jednoho, jeden za sebe
Nechme stranou samotnou podstatu víz do Kanady, celá věc ale znovu a ostře ukázala klíčový rozměr českého vztahu k Evropě.
O Češích se v Evropské unii občas mluví jako o „troublemakerech“, potížistech, kteří blokují nebo zdržují dohody. Často je to prospěšné (to když se třeba sedmadvacítce z různých důvodů nechce být přísnější na nepěkné režimy po světě), častěji však zničující, a to jak pro fungování Unie, tak pro českou pověst (třeba když ministr české vlády zavetuje dohodu všech, aniž by pro to měl důvod – jak to udělal Vlastmil Tlustý jako ministr financí u daně z piva). Neschopnost dohodnout se nakonec zařízla i pokus tuto pověst napravit – pádem vlády uprostřed předsedání EU si tuzemští politici po právu vysloužili kritiku za „krátkozrakost“ a „provinčnost“.
A nejnovější ukázku krátkozrakosti a hlavně přístupu vyjádřeného v titulku glosy vidíme u víz do Kanady. Češi dnes chtějí, aby se za ně Unie postavila a zavedla Kanaďanům víza pro celou sedmadvacítku. A najednou se mluví o „evropské solidaritě“ a jsou slyšet nářky nad tím, jak „nás Brusel nepodržel“. Předně – proč by měly ostatní země (protože právě ony jsou ten bájný „Brusel“) trestat Kanaďany za to, že český stát není léta schopen vyřešit svůj domácí problém? Ale hlavně – proč by měly být solidární se zemí, která sama tak často není solidární s nimi, naposled třeba u amerických víz?
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
