Rathův Hitler

Republikáni jsou zdivočelí sociální demokraté, říkal kdysi Miloš Zeman. Dnes můžeme díky Davidu Rathovi jeho výrok otočit: zdivočelí sociální demokraté jsou jako republikáni. Novopečený středočeský hejtman skutečně působí, jako by se zapsal do učení u mistra demagogů Miroslava Sládka. Naposledy jsme se od Davida Ratha v rozhovoru pro LN v rámci debaty o cestách z krize doslechli, že s hospodářskou krizí si dokázal skvěle poradit Adolf Hitler, protože začal zbrojit, dal lidem práci a tím si je získal.

Jak tomu rozumět? Že by se mělo Česko v zájmu zachování pracovních míst připravovat na světovou válku? Nebo že za Hitlera se děly věci, které by stálo za to odkoukat?

O tom, že třetí říše měla i své pozitivní stránky, si z vlivných evropských politiků naposledy troufl zaspekulovat bývalý korutanský hejtman Jörg Haider. Provokací bylo víc, ale hejtmanské křeslo ho stála slova o tom, že Třetí říše měla „řádnou zaměstnaneckou politiku“. Demokracie vycítila nebezpečí, protože Haider jako by mluvil ústy řady Rakušanů, kteří k Hitlerově vládě ještě dlouho po válce vzhlíželi s obdivem. V Česku zatím neměl nikdo k Hitlerově adoraci dost silný žaludek, ani důvod: na časy protektorátu málokterý Čech rád vzpomíná. Rath tedy nemusí skládat účty, nikdo se nad jeho slovy nepozastavuje, nikdo ho nevyzývá k rezignaci. Všichni to berou tak, že středočeskému hejtmanovi na rozdíl od Haidera nejde o to zahrávat si s rehabilitací nacistického režimu, ale získat si pozornost médií. Tak nějak mu prochází, když premiérovu poradci Dalíkovi dává přízvisko Borman, spílá svému předchůdci, že bije manželku, nebo říká o Miroslavu Mackovi, že si vzal ženu pro peníze. Tak nějak chápeme, že politický boj se nevede v rukavičkách. David Rath je mistr politického marketingu – spočítal si, že kdyby čas od času neřekl něco kontroverzního, novináři by ani nezapnuli kamery. Později přece vždycky dostane prostor slova trochu zmírnit, svést na zkratkovitou práci novinářů… Však také Rath v dalších rozhovorech ubíral: myslel to prý jako historický exkurs, k Adolfu Hitlerovi nevzhlíží.

Byla by ale chyba brát hejtmanova slova na lehkou váhu. David Rath posunuje hranice toho, co česká veřejnost vydrží, obrušuje pozornost až k netečnosti. Z minulosti víme, že nejde od slov daleko k činům. Jako se vypořádal se svými odpůrci v Lékařské komoře, tak „provětral“ ministerstvo zdravotnictví a naposled si došlápl na privátní nemocnice. Na skladu toho má zajisté víc. Ve svém kraji se neváhal opřít o podporu komunistů, a kde je psáno, že nebude horlivým příznivcem spojení se stalinisty i v celostátním měřítku. O komunistech slyší část zdejších lidí stejně rádo jako část Rakušanů o nacistech. Pak by se mohlo stát, že podobná slova, jako dnes David Rath říká o Hitlerovi, bude říkat o Gottwaldovi a tentokrát úplně vážně.