Právo a odposlech

Systém, který řeší, co je v které zemi zakázané, za co jsou tam lidé posíláni do vězení, platí horentní pokuty nebo jsou nuceni sloužit stovky hodin k bohulibým účelům, přežívá někde i staletí a stojí na hlubokých filozofických základech. V Česku dodnes platný trestní řád, který určuje, co je trestné a jaké tresty za zločiny hrozí, vymysleli komunisté v roce 1961 a ani polistopadové novely nedokázaly změnit jeho podstatu, totiž že právo má především sloužit na ochranu výsad mocných. Od nového trestního řádu – který schválili poslanci před deseti dny – se proto čekal zásadní rozchod s touto koncepcí, zákony, kterými se budou řídit i naši pravnuci.

Skupina zapálených právníků napsala před pěti lety první verzi, která si v kvalitě nezadala se západními předlohami. Poslanci ji však neschválili. Stejní právníci pak před rokem dodali sněmovně novou, trochu změněnou verzi.

Přinesla nový duch, zákony postavené především na ochraně lidského života, zdraví a důstojnosti. Právníci dokázali napsat i dobré paragrafy bojující proti novým ekonomickým zločinům. Nový trestní řád umožňuje i daleko razantnější potrestání jednoho z nejbrutálnějších tuzemských zločinů – obchodu se ženami a jejich sexuálnímu znevolňování.

Do této struktury se ovšem politickým reprezentantům podařilo vplést paragrafy prokazující, že jim v hlavách stále straší mocenské pojetí práva. Příkladem je zákon, který zakazuje zveřejnit policejní informace získané operativním šetřením, policejní odposlechy a také třeba jména obětí. Trest je až pět let a pokuta až pět milionů korun.

Při prosazování tohoto zákona se poslanci často oháněli nedávným zveřejněním odposlechů telefonu bosse Mrázka – vadilo jim, že tím byl vržen stín spolupráce se zločincem na některé politiky. Jinými slovy: politikům nevyhovuje, že na ně nějaký šíbr ve spolupráci s policisty podstrkuje médiím kompromitující materiály, ale než by žádali odhalení opravdových viníků, raději šmahem zakážou zveřejňovat jakékoli policejní informace.

Stejně tak zůstal v zákoníku také paragraf pomluva v původním komunistickém znění, které může sloužit jako hůl na zastrašení médií. Za posledních deset let podali politici podle tohoto paragrafu desítky trestních oznámení na novináře. Nikdo sice nebyl za tu dobu ze zločinu pomluvy usvědčen a odsouzen, nicméně všechny obviněné to stálo hodiny „výslechů“ na policejních služebnách se strašákem vězení či zákazu činnosti nad hlavou. Nicméně zmíněné totalitní paragrafy jsou jen vadou na kráse jinak dobrého trestního řádu a nemusejí v něm zůstat věčně. Stačí dvě novely a stát i občané budou mít v ruce moderní manuál k potírání zločinů.