Terorismus budoucnosti

Pokud má dnešní terorismus nějakou logiku, pak je nám tahle logika po včerejšku zase o něco vzdálenější. Trojice mužů ozbrojených samopaly zaútočila včera odpoledne v pákistánské metropoli Láhaur na autobus s kriketovým mužstvem ze Srí Lanky. Stalo se tak kousek před stadionem při cestě k zápasu s pákistánským týmem. Výsledek tohoto – jak jej nazvala britská vláda – „šokujícího a nesmyslného“ útoku je sedm mrtvých (šest policistů, řidič) a osm zraněných (sedm hráčů plus anglický trenér). Útočníci z místa útoku utekli a policie se je ještě včera v noci snažila chytit.

Kriket je v Pákistánu národní hra a těžko si lze představit, jakou ostudu a vztek teď běžní Pákistánci asi cítí. To je však jejich problém. Důležitější, než jestli ještě někdo vůbec přijede do Pákistánu hrát, je teď otázka, kde se pákistánský sešup k chaosu zastaví. Útok na sportovce ze Srí Lanky nemůže mít jiný účel než vyvolat další strach a beznaděj v pákistánské společnosti. Troufalost a síla radikálů roste, stejně jako důkazy o neschopnosti pákistánské armády a policie.

Včerejší útok v Láhauru také ukazuje, že bombejský příklad z loňského listopadu táhne. Tam rovněž dokázalo několik útočníků se samopaly v ulicích držet v šachu velkou část města. Možná tohle je teď obraz terorismu budoucnosti. Nečekaný, dobře koordinovaný útok přímo na rušné ulici, kde nikdo nic takového nečeká. Kromě kulek pak ohromuje i drzost, s jakou se takový útok provede.

Hodně se v posledním čase mluví o Íránu a Severní Koreji. Momentálně ale není nebezpečnější země, než je Pákistán.