Co bude stát Středulu přízeň pověstných Zemanových voličů?

„Absolvoval Střední průmyslovou školu strojnickou v Opavě. Po škole pracoval ve vítkovických železárnách na údržbě válcovací trati. Po sametové revoluci se podílel na přeměně Revolučního odborového hnutí ve standardní odbory.“

Popis života Josefa Středuly tak, jak byl zveřejněný na Wikipedii, vypadá trochu jako z jiné doby. Takhle si psali životopis lidé, kteří se styděli podělit se svými úspěchy, nebo měli pocit, že všechno, co zatím zažili, nestojí za řeč. A možná, že nestojí: mladý muž z Hlučína s průmyslovkou, který zřejmě plánoval prožít život v kolektivu údržbářů válcovací tratě železáren, jak se to tehdy plánovalo, využil neskutečných možností po listopadu 1989 k tomu, že dělal celoživotní kariéru v odborech. V těch odborech, které se nikdy nezbavily odéru zbytečnosti a možná trochu směšnosti. V organizaci, kterou s proměnou práce potřebuje ke svému životu čím dál méně lidí. Lze si v životopise představit něco nudnějšího?

Samozřejmě, že lze. A samozřejmě, že to není vůbec podstatné. Zásluhu na tom má věc, která se do Wikipedie nevejde - Středulovo charisma, slušnost a celková civilnost. Odbory jako klíčovou společenskou organizaci to v očích Češek a Čechů pravděpodobně nezachrání, ale Josef Středula dokázal porazit zažitou polistopadovou představu o odborářských předácích, kteří v politickém provozu nikdy příliš nevynikali a starali se nejvíc o to, za jaké místo jaké volební kandidátky „zobchodují“ politickou podporu své uvadající organizace.

Josef Středula se místo toho stal vyhledávaným hlasem české veřejné diskuse bez ohledu na to, že by potřeboval vyhrožovat stávkami nebo sedět v parlamentu. V politickém provozu se prosadil vahou své osobnosti a pečlivě váženými názory do té míry, že porazil někdy dost upjaté pravolevé uvažování. Pokud to řekneme jednodušeji: uměl si získat respekt i mezi svými ideovými odpůrci a stal se nepominutelnou osobností českého pódia.

A i když nevíme, jaký by byl prezident republiky, jeho rozhodnutí kandidovat v příštím roce na Pražský hrad dává perfektní smysl. Snad s jedinou připomínkou: sám o sobě přirozeně může říkat, co chce, třeba i to, že je občanským kandidátem. Těžko ale popře fakt, který všichni vidí - tedy že je kromě jiného i kandidátem Miloše Zemana.

To mu otevírá cestu k několika milionům Zemanových voličů, bez jejichž podpory se jakýkoliv budoucí prezident téměř jistě neobejde. Prezidentská volba je totiž výrazně jiná disciplína než volba parlamentní, s úplně jinými počty hlasů, jež je třeba získat.

Ví to už Andrej Babiš, který Zemanovým voličům nadbíhá dlouhá léta - a léta také pozorujeme, co všechno je pro jejich přízeň ochoten z veřejného zájmu obětovat. Teď bude tedy napínavé čekat, co je ochoten dát Zemanovi za jeho podporu Josef Středula.