Fotogalerie26. 3. 2020

Česko nosí roušky

Překvapil nás velký ohlas na výzvu, aby nám čtenářky a čtenáři zaslali snímky svých roušek s příběhy, které se k nim vážou. Je to jen malý obdélník látky, ale téměř každý skrývá osobní symboliku. Veselý motiv pozvedne náladu v nejisté době, rouška darovaná někým blízkým pomůže zůstat s ním v myšlenkách. Hlavně se ale všemi příběhy prolíná obrovská solidarita občanů. Šijí babičky i potetovaní drsňáci, nejen pro sebe, ale desítky, stovky, někteří tisíce kusů pro své rodiny, pro seniory, zdravotníky nebo pro celé obce. Děkujeme všem, kteří se do výzvy zapojili a kteří v čase krize pomáhají svému okolí!

Respekt

Tyhle pestré roušky pro pracovníky mobilního hospice Cesta domů ušil tým Cirku La Putyka a Jatek 78. Děkujeme! Autor: Ruth Šormová

Jedná se o roušku ušitou podle vzoru pro evropské nosy (skutečně lépe sedí), na kterou byl obětován můj polštář z dětství. Aneb i když si to nechceme připustit, rodiče to s námi myslí dobře. :) Autor: Eliška Horáková

↓ INZERCE

Kamarádka posledních 14 dní šije roušky v každé volné chvíli. Nejen pro svou rodinu a nejbližší, ale i pro sousedy z ulice a další potřebné. Solidarita mého okolí mě nejen těší, ale i motivuje pro to pomáhat. Dostala jsem roušku s kvítky, protože jinou prý zaměstnanec botanického ústavu AV ČR prý ani nosit nemůže. Jsem na ní hrdá, stejně jako na komunitu která se semkla a drží při sobě. Autor: Aneta Lukačevičová

Posílám foto roušek, co jsem doma šil. Průmyslový stroj má konečně pořádné využití. Autor: Michal Ficek

Můj cynismus mi málokdy dovolí se snad něčím rozplývat, ale solidarita Čechů v těchto dnech mě skutečně dojímá. Kdo nepracuje, šije roušky - a kdo pracuje, šije taky. Mou roušku ušila moje máma. Je perfuzioložkou v pražské VFN a zajišťuje plicní podporu právě těm nejtěžším případům pacientů s COVID-19. Pak ale přijde domů - a stejně šije. #rouškyvšem Autor: Barbora Hodková

Nejsem žádný velký fanoušek selfies, ALE vaší výzvu prostě nešlo neuposlechnout. Může za to naprosto fantastická rouška ze starého reklamního trička Becherovky, kterou mi věnovala má skvělá spolubydlící Rozálie, výjimečná grafická designérka se smyslem pro humor adekvátním naší době. Nadšení, se kterým jsem ji od první chvíle nosila, ještě vzrostlo po dlouho očekáváném projevu největšího fanouška tohoto likéru a z nějakého mě nepochopitelného důvodu i prezidenta této země, který byl na osm minut exhumován za účelem promluvení k národu. Z roušky se stal natolik oblíbený doplněk mého šatníku, že ji nejspíš budu nosit, i když celé tohle šílenství pomine. Autor: Hannah Saleh

Autor: Eva Kučerová

Tady jsem se svým bráchou. Příběh roušky: bratr, potetovaný drsňák, co pracuje s billboardy, plachtami, reklamními bannery apod. se umí ohánět se šicím strojem. Ze dne na den se ve firmě přeorientoval na šití roušek. Denně jich vyrobí sám 50 až 70, třeba takové s roztomilými zvířátky. Všechny, co se v jejich firmě vyrobí, se rozdají potřebným, nechtějí za ně ani korunu. Autor: Michael Fiala

Autor: Hana Tisserand

posílám mnou vyrobený prototyp roušky z nanotextilie. V lednu, když jsem látku objednávala, se mi trošičku smáli... Foto v situaci, kdy došly tkalouny a trenkové gumy. Autor: Světlana Češková

Zdravím z Berlína! Je třeba říct, že ve městě jsem pořád za exota, když jdu v roušce s rukavicích na nákup, ale už nás je víc než před týdnem... Ani nevím, jestli to jde označit za příběh, ale látku jsem kupovala poslední den před uzavřením obchodů a vzala jsem si jen bílou, protože jsem nechtěla zničit hezkou látku, kdybych roušku nezvládla ušít. Nakonec se podařilo za pomoci nůžek na nehty, pravítka na počítači a “vzoru” z linkovaného papíru (protože jiný nemám). Roušky mám tři a “nástroje” jsem poslala dál kamarádovi, který už má taky svoje dvě hotové. Autor: Anna-Marie Chlantová

Je to koláž našeho týmu, který se před týdnem dal dohromady a začal zásobovat pražské domovy pro seniory. Za týden máme na kontě asi 3.000 vyrobených a rozdaných roušek a jedeme dál. Díky Erikovi Taberymu a Silvii Lauder jsem dostala tip na pana Vladimíra Olmra z firmy SOPO Modletice, který nám věnoval 800 metrů látky. Dalších 200 metrů nám věnovala Vanda Faltýnková z firmy Vanda Atom rat. Šije pro nás věznice Vinařice a taky asi 10 švadlen doma. Roušky rozváží deset řidičů a taky firma Gebruder Weiss, která nám nabídla zdarma své služby. Nyní navíc v Klubu techniků LItoměřice vyrábíme na 3D tiskárně 600 štítů, na které částkou 20.000 korun opět přispěl zmiňovaný pan Olmr. Na fotce základní řídící tým. Horní řada zleva - Judita Matyášová, Lukáš Houdek (Hatefree), Simona Bagarová (Management pro neziskovky), Dolní řada - Jarmila Štuková, Kristýna Hlavatá, Kateřina Krobová Takže velké poděkování i do Respektu za cenný kontakt, který nám ušetřil práci se sháněním materiálu a tady odkaz na náš web, kde je základní info a od zítra budou přibývat videa s poděkováním z jednotlivých domovů, kterým jsme roušky dodali :-) https://rouskyseniorum.webnode.cz Autor: Simona Bagarová

Posílám roušku od mé skvělé skautské kamarádky, která projevila shovívavost k mé vybíravosti a rozmařilosti a na dotaz "nemáš tam něco třeba s kačenkama" jednu takovou vyrobila. Autor: Iva Průšová

Autor: Karolína Pomplová

Posílám foto roušky, kterou mi ušila a poslala sestra jako připomínku jejích dvou koček - Číčy a Cuplíka :-). Protože bydlím a pracuji jinde, než zbytek rodiny, tak jsem je neviděl už 3 týdny. Takže i tahle ptákovina (vlastně kočkovina) je velká vzpruha, dík! Autor: Richard Černý

Roušky nám vyrábí manželčina maminka a tento model je laděn k barvě pracovní zástěry. Opatrujte se! Autor: Jan Řičař

Autor: Adéla Procházková

Retro kombinace stužky s divokým vzorem zneklidňuje oko. Vyrobila jsem ji ručně z šátku a recyklované dárkové stužky. Mám tuhle roušku fakt ráda! Autor: Anita Kudličková

Žádný extra příběh k roušce nemám, ale nasadila jsem ji i Amélii na plakátě za mnou, protože by ji nosila určitě taky. Přeji nám všem pevné zdraví. Autor: Eva Kuchtová

Autor: Tereza Matějková

Moje rouška propaguje náš taekwondo klub Hirundo, jehož členem (a trenérem) jsem již 17 let. Autor: Zuzana Prokopová

Je vyfocená ještě v době, kdy to nebylo kůl - ještě před vydáním plošného nařízení, takže jsem na ulici byla téměř samojediná. Je to první z dlouhé řady roušek, které jsem následně šila pro potřebné ze starého ložního prádla a zásob bavlněného plátna, ale pro sebe jsem zvolila látku z manželova starého trička. Za prvé proto, že miluju manžela. Za druhé proto, že miluju pruhy, které se navíc hodí skoro ke všemu. A za třetí samozřejmě proto, že ta látka je pevná, s vysokou gramáží, ale prodyšná, na roušku ideální, takže nebylo o čem. Autor: Markéta Forró

První kostkované roušky dostala má široká rodina, další Ústav hematologie a další hážeme do sběrného boxu na úřadě městské části Prahy 5. Doufám, že se prošijeme do lepších času.

Prvně jsem použil šátek, podruhé darovanou roušku a od této chvíle budu nosit tuhle látkovou roušku, kterou sešil neznámý člověk zapojen do akce našeho města, které nabízí pomoc všem, kteří ji potřebují. Nejsou k dispozici roušky, které by zajistil stát, tak si vzájemně pomáháme a darujeme si ručně sešité a vyrobené. Za tu občanskou a mezilidskou solidaritu jsem vděčný a její stvořitel ani neví, jak moc mi je přírodní tematika včetně třeba plotu nebo barev docela vlastní. Stát selhal, proto nám nezbývá, než si pomáhat víc, než kdykoli dřív. Spolu to zvládneme. Autor: Petr Hrudka

Když jsem začátkem března letěla do Česka ze Skotska, kam jsem se přestěhovala před vánoci, tak jsem ani netušila, jak se vše rychle mění. Čekala mě pracovní cesta delegátky na plavbě Karibikem, která měla na starosti české klienty. Situace kolem nemoci Covid-19 se rychle měnila a naší plavbu a následnou snahu se dostat domů velmi zkomplikovala. Naštěstí jsem se dostali všichni v pořádku domů. Hranice jsou uzavřené a já musela zůstat v České republice, kde mám stále trvalý pobyt, v karanténě. Syn mi uvolnil byt a já s kufrem stále nevybaleným čekám na její uplynutí i následné testy. Roušku, kterou jsem si ručně ušila z vyvařeného prostěradla jsem sešila šitíčkem, které jsem dostala někde v hotelu v Karibském moři. Autor: Jana Hunterová

Autor: Veronika Alexová

Roušku mi daroval správce naší haly (BK Děčín), který je skvělým kutilem, ale ukázal se i jako báječný krejčí. Z triček, šátků a dalších nejen klubových věcí šije roušky a rozváží je potřebným - rodině, kamarádům, známým. Speciální je pro mne tématikou a jedním z našich klubových designů. Moc si jeho pomoci vážíme - podobných roušek od něj pro nás a naše rodiny dostala velká část lidí pracujících na klubu. Děkujeme Ebrtku! :) Autor: Jakub Důra

Design roušek pro mne znamená mnoho a vyřádila bych se. Dostala jsem od manžela stroj k Vánocům a to první, co jsem si kdy v životě ušila, byla tato rouška, z látky od tchyně na pyžamko pro vnučku. Mám ale doma tři děti, jedno z nich postižené, a jsem jako psycholog-dobrovolník v jednom kole a tak nestíhám šít a nakupovat krásné látky. Nicméně se mi líbí kreativita v rouškové vlně a dost podle mě vyjadřuje, je to skvělý boj proti strachu a bezmoci. ❤ Autor: Eliška Antošová

Autor: Kateřina Hrušková

Je to první rouška, kterou jsem ušila. Ladí se šňůrami na prádlo na pavlači. Nyní šiju roušky ze starých prostěradel a zbytků látek. Pro nemocnice a domovy důchodců, v jednom z nich je i moje babička s Alzheimerem. Autor: Petra Konečná

Jsme nájemci Hotelu Modrá hvězda Sadská a kamarádka Terezka nám ušila tématické roušky. Rozvážime v našem okolí alespoň pár obědů abychom nechcipli hlady. Majitel nám pro tento měsíc odpustil nájem (veliké díky), ale energie a ostatní náklady hradit musíme. Protože naše slavná vláda na nás, malé živnostníky kašle. Autor: Ivana Nováková

Autor: Martin Jelínek

Roušku jsem si ušila - mám ráda, když jsou běžné věci barevné či s nějakým vzorem, takže jsem rozhodně nechtěla roušku bílou. Tahle má na sobě brouky - nedávno jsme s kolegyní rozjely vlastní podnik s názvem Brouci v hlavě (viz logo v rohu). Tak je to taková firemní rouška. Ona dostala stejnou. :-)

Posílám fotku roušky, kterou mi ušila moje drahá kmotra a nejlepší kamarádka Lenka, ví že moje oblíbená značka piva je Radegast, takže ví, že tu roušku budu nosit s hrdostí, už jenom kvůli tomu (a samozřejmě kvůli ochraně ostatních). Autor: Marie Kaňovská

Rouška je ušita mou ženou, která je udělala nejen pro nás ale i pro mé rodiče, kteří pracují ve zdravotnictví a neměli prakticky žádnou ochranu. Jsou ušity z mého laboratorního pláště a kalhot (poslal bych i fotku co z nich zbylo, jsem tam ale pouze v negližé :) Autor: Tomáš Warzecha

Autor: Eva Dubová

Autor: Petra Pilátová

Jsem momentálně na Erasmu ve Vídní, a proto je moje rouška dost improvizovaná. Nemám tu totiž s sebou ani nůžky. Ale všechno jde, když se chce. Autor: Adéla Mikešová

Autor: Anna Míšková

Tato rouška je taková má malá osobní "odměna". Odměna za to, že jsem podruhé v životě sedíce za šicím strojem, během pár dní a ušila bezmála 60 kusů roušek pro občany našeho města. Autor: Marci / Rožnov pod Radhoštěm

Fotografie, kterou zasílám, byla pořízená 1. února, v době, kdy byl ještě pro mnohé Covid-19 vtipem nebo něčím, co je srovnatelné s “běžnou chřipkou”. Studuji v zahraničí a často cestuji, proto jsem se rozhodla začít nosit roušku už v té době, byť se mi dostávalo nepříjemných pohledů a já si trochu i vyčítala, že působím jako nějaký alarmista. Zároveň jsem doufala, že se ta varianta s vtipem a běžnou chřipkou nakonec ukáže pravdivou. Dnes už však víme, že není a já bych si jen do budoucna přála normalizovat nošení roušek na místech jako jsou například mezinárodní letiště a jiná kritická místa. Není ostuda chránit sebe i ostatní. Snad tuto krizi již brzy překonáme, vybaveni trpělivostí a vlídností, snad se nám podaří vyhnout se rasistickému nálepkování a hledání viníka. Žijeme ve světě globalizovanějším, než kdy dřív, a proto zodpovědnost leží v rukou nás všech. Autor: Klára Kierzkowska

Autor: Jan Šebek

Posílám fotku mojí "sváteční" roušky a mě, jak ji nosím. Ušila jsem si ji sama z látky, kterou mi věnovala moje spolubydlící, která taky šije roušky jako o život. Jsem učitelka na základní škole v Brně, učím v nultém ročníku předškoláky, kteří teď doma zápasí s úkoly, které jim přes internet zadávám. Abych jim ještě více pomohla, rozhodla jsem se pro ně natočit několik vlogů s opakováním učiva a doufám, že jim červená rouška s tulipánky vykouzlí úsměv na tváři. Autor: Hana Knobová

Fotka vznikla pro kampań na podporu nošení roušek na maloměstě. V sobotu 14.3. jsem začala šít pro naše zaměstnance do lékárny, protože ochranné pomůcky nebylo možné na trhu získat a stát jenom sliboval. Když jsme je nemohly ochránit přímou cestou, chtěly jsme alespoń naučit lidi ve městě, aby na zdravotníky nekašlali. Spustily jsme šicí výzvu, šířily informace přes sociální sítě, umístily info plakát na lékárnu, začaly expedovat jen okénkem. S podporou celorepublikové kampaně Petra Ludwiga se nám podařilo strhnout ve městě lavinu šití a zatímco v neděli jsem s ní byla na ulici jediná, už v úterý nás bylo víc než polovina. Nyní u nás v lékárně rozdáváme šité roušky našim pacientům. Autor: Barbora Šedová

Autor: Rostislav Konopa

Autor: Blanka Barnes

Od minulého týdne jsme i já a můj přítel sedli ke stroji a tak vám posíláme malý náhled do našeho běžného dne. Roušky jsme napřed rozdávali v Praze po známých a poté po sousedech. Včera jsme přesunuli na chatu, přibrali k sobě další pracovní sílu - přítelova bratra a jeho přítelkyni - a práce nám jde mnohem lépe od ruky. Autor: Anna Lorenzová & David Palan a Martin Palan & Klára Schumanová

Autor: Romana Bičíková

S tvorbou roušky jsem musela hodně improvizovat a padla na ni podrpsenka, kterou jsem moc nenosila. Tak mě těší, že má využití. Autor: Monika K.

Autor: Irena Rubešová

já mám roušku s pusinkou od své kamarádky a talentované návrhářky Markéty Kubátové. Která mi šije šaty na svatbu (ne mojí), která se snad v tom červnu konat bude :) Ale měřit na šaty teď nemůžeme. Proto se rozhodla, že bude šít roušky jako divá pro potřebné. Bohužel jsou tak pěkné, že jí známí píšou o vytvoření a v těchto dnech se snad konečně dostane na potřebné. Tímto se jim velmi omlouvám za zdržování a za to, že jsem levá jako kopyto a neumím si bez stroje sama roušku ušít. Autor: Pavla Umlášková

Roušku s ptákem emu jsem dala své pětasedmdeátileté mamince, dělá s ní parádu na procházce v parku. Autor: Ruth

Když jsem pro radost a relax začala malovat, přišla jsem na to, že obrazy, fotky, všechny vizuální vjemy, dojmy a pocity jsou někdy silnější než slova. A taky: každá doba má své symboly a hodnoty. Baroko pro své poselství mementa mori zvolilo jako symbol pomíjivosti lebku, symbolem dnešní doby možná budou portréty v roušce. Autor: Eva Martincová

Je to ručně šitá rouška. Jako materiál jsem použila polštář ušitý z damašku, který jsem dostala od maminky do výbavy cca v roce 1972. Mám k ní tedy i osobní vztah. Autor: Alena Khazalova

Posílám pár roušek z 81, co jsem zatím našila. Postupně zásobím rodinu, kolegy i různé instituce (nemocnice, domov pro seniory) v okolí. Je to skvělý způsob, jak ve volném čase smysluplně zužitkovat malé zbytky látek po různých šicích projektech. Moje je ta s kameny uprostřed. Je to zbytek z povlečení, které jsem si koupila během dlouhého čekání na navazující spoj na letišti v Barceloně v roce 2012. Cestovala jsem tehdy na pětiměsíční služební pobyt do Paříže a Francouzi mi koupili letenku takto nesmyslně přes Barcelonu namísto přímého spoje. Pamatovala jsem si to povlečení už z dovolené o pár let dříve -- jsem geolog, takže se mi samozřejmě moc líbilo. Ale prodávali je jen v king size verzi a to mi přišlo zbytečné. Ovšem když jsem se pak takhle ocitla v Barceloně znovu a pořád je tam měli, bylo to jasné znamení... Doma jsem je přešila na velikost našich peřin a zbylo mi ještě dost i na sukni, kabátek a teď na několik roušek. Každá z těch látek na fotce má za sebou také nějaký příběh. Autor: Tereza Šmejkalová

Jsme ateliér Manemo. Ano, rozhodli jsme se pomoci. Ateliér máme sice zavřený, ale všichni, kteří umí šít nebo mají možnost stříhat, jedou doma na plné obrátky. Nešijeme ale obleky, ani košile. Šijeme roušky. Přesně ty, kterých je v současné době takový nedostatek. Roušky šijeme pro naše zákazníky, veřejnost a všechny, kdo ji nemají a potřebují. Rozdáváme je v našem ateliéru na adrese Pštrossova 1, Praha 1. Část ušitých roušek, věnujeme nemocnicím, kde je také nutně potřebují. Jsme rádi, že v této neveselé situaci jsme schopni aspoň takto přiložit ruku k dílu, jak se říká, a usnadnit zdravotnímu personálu, ale i veřejnosti běžný život během pandemie koronaviru. Autor: Martin Bísek

K rouškám se váže tento příběh: Roušky se "sovičkovým" designem jsme dostali od maminky mé přítelkyně Moniky. Maminka dělá zdravotní sestru a kvůli nedostatku roušek nejen na jejím oddělení jich několik vyrobila a některé z nich dala i nám. Tyto roušky vždy zlepší náladu nejen nám, ale i okolí, protože v nich vypadáme vtipně. Ještě jednou moc děkujeme za roušky a přejeme pevné zdraví nejen mamince, ale všem čtenářům. Autor: Tomáš Podlena

stále jsem koumal, jak udělat střih roušky tak, aby byla co nejpřiléhavější, na intoši jsem našel návod k výrobě pomocí alobalu. Po kompletaci, sešití a vyzkoušení pohledem do zrcadla jsem si sám sobě připadal jako Hannibal Lecter z filmu Mlčení jehňátek. Zvláštní symbolika. Označení jsem zveřejnil na twitteru jako RZNR-GZS-VFKU. Rouška z nohavice riflí-guma ze slipů-výměnný filtr kuchyňská utěrka. Autor: Petr Johan

Ve schránce nás čekala tahle zásilka s pozdravem od mojí žačky ze 4. třídy. Roušky šije s maminkou.... Moje děti si je ihned zabraly. Sama šiju taky. Zítra budeme s kolegyněmi předávat sadu pro terénní sociální pracovnici. Autor: Veronika Daňková

Roušky jsem si ušila 3, ze zbytků silné bavlny, kterou jsem kdysi měla na patchwork. Po asi 6 letech jsem tak vytáhla zásoby i šicí stroj a během jediného večera si připomněla, že šití a ruční práce mi strašně chybí. A zatímco řada bezdětných se v karanténě ke svým koníčkům vrací, já nestíhám ani vypít kafe a těším se, až bude po všem a třeba budu mít i čas. Autor: Šárka Homfray

Fotka v roušce pro mě symbolizuje hned několik věcí: všichni jsme si rovni, sílu lidí, protože si dokážeme pomoct sami a navzájem, že i malá změna u jednoho může spustit lavinu dobra. V pondělí se bezrouškoví smáli rouškovým, v úterý už byli rouškoví skoro všichni. Kéž se z toho poučíme a aplikujeme i v době po karanténě. Autor: Petra Vilímková

Když jsem si velmi primitivním způsobem tento týden šila roušku, myslela jsem přitom na to, že řada obtíží, možná že všechny, se snáze zvládají, když člověk žije s láskou. Mám na mysli širokou škálu modalit lásky, od agapé, přes eros k filii. Právě láska coby "filia" přichází v dnešní krizové, mezní situaci ke slovu. Situace, v niž jsme se ocitli, nás vybízí k větší vzájemnosti, k realizování toho, co je známo tisíce let, je to tzv. "zlaté pravidlo". Autor: Kristána Pilecká

Krásné dětské od kamarádky z povlečení... Autor: Lenka Preiss

dvě Veroniky z Havířova (švadlenka + odbornice na zdravý životní styl) založily 9. března firmu nazvanou Spolu.label s cílem tvořit “sportovní” pohodlné oblečení, vhodné do města apod. Pak se rozjela akce s rouškami a holky vyvěsily na Instagram informaci, že můžou ze zbytků látek pár roušek ušít, zadarmo, jen za poštovné. Tuto výzvu zveřejnily v neděli 15. března večer a hned v pondělí musely vyhlásit stop stav, protože se jim vlivem sdílení absolutně zahltila schránka a nebylo možné se ke “starším” zprávám vůbec dostat. Množství objednávek bylo obrovské a bylo jasné, že ve dvou lidech je nemůžou zvládnout, i když se o to první dny pokusily. Začali se sami od sebe připojovat dobrovolníci, kamarádi, známí, na šití, stříhání látek, zajišťování materiálů, komunikace na sociálních sítích, další švadlenky (i když těch je pořád nedostatek), já jsem třeba vytvářela ve wordu štítky na obálky, takže vím, že objednávek bylo zhruba 1600 a požadavku na výrobu roušek k 6000 vyrobených kusů. Objednávky zadávali jak jednotliví lidé, tak drogerie, školky, lékárna. Holky dělají, co můžou, ve dne v noci, a pravděpodobně další týdny dělat budou, navzdory svým povinnostem, které musely dát do pozadí, a navzdory stresu, ve kterém pod tak obrovským množstvím objednávek jsou, protože se samozřejmě snaží roušky dostat ke svým majitelům v co nejrychlejším čase. Když nosím jejich roušku se štítkem SPOLU, mám pocit, že to přesně vyjadřuje atmosféru posledního týdne, kdy se většina lidí spojuje a snaží pomáhat, lidé známí i neznámí, kteří cítí zodpovědnost za společenství, ve kterém žijou. A i když je to náhoda, název téhle firmy/značky pro tuto dobu asi víc odpovídající ani být nemůže. Autor: Markéta Gabaľová

Autor: Naďa Straková

Svoji první roušku jsem si spíchla narychlo, den před vyhlášením doporučení nosit ji v pražské MHD, ze sáčku do vysavače... přičemž i ostatní použité prostředky byly z šuplíku "co dům dal"...a nakonec z toho vyšla rouška motivační. Doufám, že se koronavirová bouře brzy přežene a že to všichni přečkáme jakžtakž ve zdraví a zocelení. Autor: Irena Mazumderová

Miluji modrotisk, šito ručně... Autor: Magdaléna Kolaříková

Já jsem oprášila výuční list v oboru dámská krejčová a ušila roušky ručně z prvního hadříku, který jsem popadla (šicí stroj nemám). Komunisti mi totiž navzdory výbornému prospěchu zakázali studovat, protože tatínek bručel za nesouhlas s režimem na Mírově. Musela jsem nastoupit do učení na švadlenu, i když jsem byla a zůstala na ruční práce levá. Udělala jsem si střední školu dálkově a teprve potom, jako "dělnický kádr", se přihlásila na medicínu. Ještě abych těm komoušům za ten výučák byla nakonec vděčná! Autor: Jane Provazníková

Posílám fotku v roušce, kterou mi ručně ušil ze starého pánského kapesníku můj třináctiletý syn. Musela jsem jít na poštu, tak jsem si řekla, že si v neveselé době obléknu veselý outfit a spíš než jako 46-letá máma od rodiny jsem si připadala jako mladá gangsterka. Brýle, které teď také nosím coby ochranu, jsou ze 70. let po mé milované babičce. Stačí málo a človek má hned veselejší den. Autor: Denisa W.

První jarní den, jsem si dala roušku na okno, aby slunce trochu zničilo viry. Kdoví, co toho motýla na ní tak zaujalo. Autor: Zuzana Vojtová

Roušky jsem ušila pro celou rodinu z toho, co dům dal - ze zbytků černého závěsu. Black is the new black. Autor: Eva

Za touto rouškou není sice žádný příběh, ale vyjadřuje moje přesvědčení a životní postoj, že není třeba se brát tak vážně. Autor: Veronika Ježková

Roušky nám ušila moje sestra a tímto jí moc děkujeme. :) Jinak máme rády veselé barvy. Autor: Tereza Hladišová

Udělali jsme si s kamarádkou a následně s přítelem takovou malou manufakturu na roušky. :) Pro sebe, rodinu a kamarády veselejší a s gumičkou (lépe se mi s tím manipuluje a nosím je radši), pro zdravotníky z bílého (samozřejmě nepoužitého) prostěradla se zavazováním. Klasické "harmoniky", neb ty tvarované se mi úplně nelíbí (o funkčnosti existuje tolik rozporuplných informací, že člověk opravdu neví, co je funkčnější), a dvojvrstvé, povětšinou každou stranu jinou, aby měl člověk na výběr :) Když už to má člověk nosit, tak ať mu to aspoň sluší. :) Neudělala jsem jich vlastně až tolik, celkem jsme zvládli něco kolem stovky. Doufám, že teď se k těm nejpotřebnějším dostanou už nějaké chirurgické roušky a funkční respirátory, třeba ty z ČVUT. Autor: Anna Jirásková

máti umí šít a šila hlavně asi na nás se sestrou, když jsme byly děti. Šicí stroj pro mě byl stejně samozřejmou součástí domácnosti, jako sporák nebo pračka. V dětství jsem se s ním opatrně učila zacházet, navlíkat nitě, ušít velmi jednoduché věci, třeba látkové pytlíky na vánoční dárky pro kamarády. Bohužel jsem to moc daleko nedotáhla. V podstatě nikam. Před pár měsíci jsem dostala starší šicí stroj (být to auto, je na veteránských značkách). Myslela jsem si, že teď, když budu na tzv. mateřské, mohla bych se doopravdy naučit s ním zacházet a šít a přešívat pro sebe oblečení. Ale až výzvy k nošení roušek mě donutily vytáhnout ho ze sklepa. Na fotkách jsou první dvě, co jsem pro nás ušila. První dvě věci, co jsem ušila po asi pětadvaceti letech. Zjistila jsem, že mě to baví, tak snad budu mít čas pokračovat. K šití roušek se včera přidal i přítel. Zatím máme hlavně radost, že drží pohromadě. K vymýšlení speciálního designu jsme tedy ještě nedozráli. Jen se nám zrovna včera podařilo ohnout jehlu a musíme na bojovou výpravu do galanterie. A vyzvednout zakladač šikmého proužku, které teď lidi tisknou na 3D tiskárnách. Přemek Podlaha by z nás všech měl radost. Autor: Barbora Sofková

koupí roušek jsem podpořila místního živnostníka. Šití s jeho podnikáním nijak nesouvisí, přesto se zapojila i rodina včetně dětí. Růžoví jednorožci pro mě představují vzdor blbé situaci a blbé náladě, symbolizují naději, hravost a krásné šílenství s příchutí Dona Quijota. Autor: Svatava

Roušky jsme si vyrobily s kolegyněmi ve firmě, kdy jsme z naší zasedací místnosti provizorně udělaly šicí dílnu :) Autor: Dagmar Kellerová

Roušky naší babičky - pro kluky a holčičky... Bez kapsy i s kapsou jsou, v zimě pusu zahřejou... I když zpotí celý ksicht, dobrý pocit můžeš mít... S rouškou pořád na hubě, spolu proti záhubě. Autor: Ludmila Kobrová

Rouška pro ty, kteří milují lítání a živí se letectvím, byznysem s nejistou budoucností. Na fotce to není vidět, ale na roušce je také nápis Wings Up!, heslo pilotů. Musíme věřit v lepší časy. Wings Up všem! Autor: Dana Bauca Sastre

Zakoupena na Tchaj-wanu jako "bizár" suvenýr před cca 10 lety. Tehdy mne vůbec nenapadlo, že ji někdy budu nosit v Čechách. :-( Musela jsem vyměnit gumičky, za těch deset let lehce zteřely. Autor: Xia Yana

Materiál plátno, za uši na gumičky, děti si je “personalizovali” fixy na textil a jsou pratelné na 90 (roušky). Autor: Heidi Kuželová

Zdeněk Strnad se synem Autor: Zdeněk Strnad

Jsem jeden z těch, co preferuje něco jiného, než roušku. Tu nosím k lékaři, páč lidí čumí na jiné kryty obličeje divně, i když fungují stejně dobře nebo lip. Používám svůj nákrčník, případně rovnou kuklu, co mám pod přilbu, které jsem si pořídil na sport. Mnoho sportovců zejména cyklistů a běžců zná nákrčníky s vložkou z nanovlaken a dlouho ji má. Vtipně je, že ty na krámech stále jsou a stát je hloupě od firem nechce. Autor: Pavel Mašek

Posílám tu mou. Spíchla jsem ji v ruce ze starého trička. Myslím, že než v dnešní době řešit líbivost a design, je důležitější nějaký vzkaz, status. Tak tenhle je můj. Musím říct, že mám na ni jen pozitivní ohlasy. Akorát někdy lidi nutí přiblížit se ke mě na více než dva metry. Mnozí totiž kvůli roušce nenosí brýle. Autor: Ivana Zábranská

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].