Zůstane Česko evropským Las Vegas?

Česko je podle bojovníků proti hazardu rájem heren. Co do počtu automatů v Evropě s přehledem vedeme. Přijatelné množství herních „beden“ by podle aktivistů byla desetina či pětina současného stavu. Problémem údajně není jen to, že podporují závislé hraní, ale především obrovská zadluženost gamblerů, která v jeho důsledku vzniká. Proto odpůrci hazardu volají po zákonném omezení loterijních her.

S blížícími se komunálními volbami přebírají hozenou rukavici od aktivistů zastupitelé samosprávy. Otázka regulace hazardu se tak stává součástí jejich politické agendy. V řadě českých měst volají po vyhlášení referend, která by měla rozhodnout o případném zákazu heren. Takové návrhy zní z Ústí nad Labem, Teplic, Olomouce či Karlových Varů. Stejně tak řada pražských čtvrtí zvažuje, že nechá o celé věci hlasovat občany. Navíc je příhodné dát tuto otázku veřejnosti k posouzení právě v době komunálek, ve kterých bývá oproti ostatním volbám solidní účast.

Ve hře je hodně
Může se zdát, že „gambl“ v hernách je problém pár drobných naházených do automatu a není třeba jej řešit. Podle Sdružení provozovatelů centrálních loterijních systémů (SPELOS) však loni do rozpočtů měst z hazardu přiteklo přes osm miliard korun. Polovinu z toho přitom činily odvody za provoz automatů. Při tak vysokých číslech se nabízí otázka, kolik peněz vlastně herní průmysl spolkne.

Podle předběžných odhadů studie chystané pro ministerstvo financí, jež bude zveřejněna v průběhu tohoto roku, vezmou automaty hráčům pětkrát víc, než kolik městům přidají. „Když člověk propadne gamblingu, zatíží svou závislostí dalších deset až patnáct lidí ve svém okolí,“ tvrdí Karel Nešpor, primář oddělení závislostí Psychiatrické léčebny Bohnice. Chorobní hráči si totiž ve svém okolí na hru půjčují a dluhy nikdy nesplatí. Často pod tlakem okolností neváhají okrádat své příbuzné a známé.

Občané by tedy měli mít možnost vyjádřit se, zda je pro ně nezanedbatelný příjem do rozpočtu obce dostatečným důvodem k zachování heren i se všemi negativními aspekty, které s sebou tento byznys přináší. Jarmila Novotná z iniciativy Loterie bez hazardu však považuje spojení referenda s komunálními volbami za „nátlakovou metodu“, která nutí obyvatele vyjádřit se k něčemu, co je vlastně nezajímá. Aktivisté se přesto podle ní snaží vytvořit atmosféru strachu, která přiměje občany k omezení hazardu.

Matěj Hollan ze sdružení Občané proti hazardu tvrdí, že důvod je prozaičtější. Uspořádat referendum a upozornit na něj občany je finančně velmi náročné a stát na jeho organizaci nepřispívá. Roli hraje i obecně nízká účast Čechů v jakýchkoli volbách. Proto je příhodné i ekonomické rozhodnout spolu s volbami.

Všichni půjdou na web
Pokud dojde k uzavření heren, úřady práce podle Tomáše Trnky z Loterie bez hazardu zaplaví desítky tisíc zaměstnanců z hazardního průmyslu. Tento argument však předpokládá, že místo zrušených heren nevzniknou žádné další provozy. To se nezdá pravděpodobné. Druhé riziko tkví v tom, že zrušením legálních provozoven jen stoupne počet těch nelegálních. Jejich majitele lze však snadno stíhat za trestný čin neoprávněného provozování loterie se sazbou od jednoho do deseti let.

Nepřesunou se po zákazu hráči z heren na internet, kde jsou limity sázek velmi vysoké či rovnou neomezené? „Hazard je i poker, sportovní sázení nebo jakákoli hra, kterou hrajete nezdravým způsobem,“ připomíná Andrej Čírtek, mluvčí Unie herního průmyslu. Migraci gamlerů na internet však stojí v cestě určité formální náležitosti nezbytné k tomu, aby člověk mohl sázet online.

Minimálně musí mít účet v bance a umět se pohybovat na internetu. Podle Yvety Caniniové z Loterie bez hazardu to však hazardní hráče nezastaví. „V roce 2009, kdy bylo českým sázkovým kancelářím povoleno provozovat kurzové sázení online, odhady tvrdily, že na internet přejde maximálně třetina sázejících. Realita je taková, že dnes se osmdesát procent sázek realizuje na webu. Předpoklad obdobného vývoje u hráčů z heren či kasin je logický.“

Přes automaty k závislosti
Matěj Hollan však vidí budoucnost jinak. Upozorňuje na příklad z Norska, kde hazard provozují pouze v hernách pod dohledem státu, přičemž maximální výše prohry je zákonem omezena. Touto praxí Norové dospěli k zajímavému zjištění. Po zavedení limitu poklesla čísla ve statistikách u všech druhů hazardu, včetně online sázení.

Podle Hollana se jedná o další doklad toho, že výherní terminály a prostředí heren podporují vznik závislosti. Tamní atmosféra nakloněná hazardní hře, podpořená alkoholem a komunitou ostatních hráčů, svádí k nezdravému propadnutí automatům.

Právě tomu by měla podle Loterie bez hazardu zabránit kvalifikovaná obsluha, vyškolená v tom, jak závislosti předcházet a jak rozpoznat začínajícího gamblera. I proto je prý lepší hrát „pod dohledem“. Natalie Caklová ze zmíněného sdružení tvrdí, že pokud personál vidí, že hráč přehnaně riskuje, je povinen jej na to upozornit. Je však otázkou, zda zaměstnanci sledují hosty takto podrobně.

V nedávné reportáži pořadu Reportéři ČT dva bývalí provozní heren přiznávají, že nikdy nikomu ve hře nebránili. Naopak byli svědky toho, že hráč za dvacet čtyři hodin prohrál i sto tisíc. „Pokud člověk propadne závislosti, musí se z ní chtít dostat sám. Pomoct mu může jeho rodina a přátelé,“ vysvětluje Caklová pohled hazardního byznysu. Ačkoli tedy závislost patří mezi rizika s hrou spjatá, provozovatelé terminálů se k odpovědnosti hlásí jen teoreticky v Prohlášení o společenské odpovědnosti sdružení SPELOS.

Šance zaujmout stanovisko
Herní průmysl o sobě mluví jako o legitimním a pro stát výnosném podnikání. V principu jím skutečně je, avšak vedle peněz do rozpočtu obcí s sebou přináší i řadu závažných problémů. Mezi ty nejpalčivější patří vznik závislosti. Hazardní firmy přitom žádné řešení této situace nenabízejí.

Boj mezi aktivisty a provozovateli heren hoří již slušnou řadu let, aniž by některá ze stran měla výrazně navrch. Současná vlna referend však nabízí šanci dát věci opět do pohybu. Ať už se veřejnost vysloví pro zákaz či zachování automatů, právě teď získává jedinečnou příležitost zaujmout v nekonečné tahanici „o nás bez nás“ jasné stanovisko.