Thajsko v bludném kruhu

Překvapivé rozhodnutí Ústavního soudu v Thajsku, že tamní premiér Somchai Wongsawat musí z důvodu volebních podvodů své strany odstoupit z úřadu, je důkazem toho, že je další vývoj politické krize v zemi do značné míry nepředvídatelný.

Jak mi minulý týden při své návštěvě v Singapuru sdělil vysoce postavený diplomat z amerického ministerstva zahraničí, Washington situaci v Thajsku pozorně a detailně monitoruje, ale vývoj celé vnitropolitické krize nebude komentovat. Důvodem je prý mimo jiné i fakt, že situace v Bangkoku je tak komplikovaná, komplexní a nepřehledná, že se k ní Washington – na rozdíl od mnoha jiných zemí – neodváží zaujmout žádné jasné oficiální stanovisko.

Rozhodnutí Ústavního soudu také v důsledku znamená, že Somchai Wongsawat je během posledních dvou roků již v pořadí třetí hlavou thajské exekutivy vzešlé z demokratických voleb, která byla nucena odstoupit z úřadu.

Thajský Ústavní soud tímto zároveň rozšířil oficiální „černou listinu“ – ze 111 na celkem 150 osob – o další politiky považované za loajální bývalému premiéru Thaksinu Shinawatrovi (toho času v exilu), kteří mají na pět roků zákaz zastávat veřejné funkce.

Nová vláda?

Zatímco má parlament v Thajsku v pondělí (15.12.) hlasovat o novém premiérovi, vůdce opoziční Demokratů, nebo-li strany PAD, Abhisit Vejjajiva prohlásil, že se mu podařilo získat v parlamentu dostatečnou podporu, aby mohl vytvořit novou vládu. Tato podpora měla konkrétně přijít v podobě čtyřiceti poslanců, členů nedávno zrušené Strany lidové moci, nebo-li PPP, kteří „dezertovali“ právě do strany PAD. Naopak představitelé zrušené strany PPP tvrdí, že je jejich nová strana nazvaná Puea Thai připravená získat zpět politickou moc v zemi.

Začarovaný kruh

Celková situace v Thajsku se dá přirovnat k jakémusi „začarovanému kruhu“, ze kterého jakoby nebylo úniku. Kdyby se například měly příští rok konat další parlamentní volby, politikové z dnes již neexistující strany PPP, kteří se po jejím nuceném rozpuštění pouze přesunuli do nového politického subjektu s názvem Puea Thai, by zcela nepochybně opět zvítězili – a to i kdyby měli do boje o parlamentní křesla dosadit nové a ne příliš známé kandidáty.

Pro tuto situaci existuje jasný precedens: pouhý rok poté, co byl při vojenském puči v roce 2006 svržen bývalý premiér Thaksin a jeho strana Thai Rak Thai byla zakázána tamním Ústavním soudem, se její „pohrobci“ přeskupili do nové Strany lidové moci (PPP), aby pak v prosinci loňského roku v demokratických volbách „dobyli“ zpět thajský parlament.

Politické znovuzrození

To, co je často nazýváno politická „reinkarnace“, není tedy na thajské politické scéně tedy rozhodně nic neobvyklého. Bývalý thajský premiér Samak Sundaravej byl opozicí kritizován za to, že byl ve skutečnosti jako spojenec Thaksina – toho času v exilu – jeho „prodlouženou rukou“ na thajské politické scéně.

Když pak thajský Ústavní soud letos v září rozhodl, že Samak Sundaravej musí odstoupit, protože porušil ústavu, když v době výkonu své vládní funkce uváděl televizní kulinářský pořad na soukromé televizi, nahradil ho v čele vlády Somchai Wongsawat – ten nejen, že je otevřený Thaksinův spojenec, ale je dokonce jeho blízkým příbuzným.

Neomezená podpora

Za současné situace je velmi pravděpodobné, že by každá politická strana, která je vnímaná veřejností jako loajální Thaksinovi, vyhrála volby díky své neochvějné podpoře především obyvatel chudších rural oblastí na severu a severovýchodě Thajska.

Jen pro zajímavost: Thaksin se stal vůbec prvním premiérem v historii země, kterému se podařilo dokončit celé čtyři roky ve funkci premiéra. Jiným důležitým faktorem při rozhodování voličů jsou poměrně agresivní metody pravicové strany PAD, které do značné míry polarizovaly thajskou společnost. Způsob, jakým PAD přistoupila k řešení politické krize, kterou vyhrotila její blokáda obou letišť v Bangkoku, spíše ještě posílila odhodlanost Thaksinových voličů z chudších vrstev společnosti.

Nedemokraticky smýšlející elity

Celkově vzato není příliš pravděpodobné, že by pouze lehké přeskupení v rámci vládní koalice dlouhodobě vyřešilo stávající politickou krizi – kořeny této krize totiž sahají velmi hluboko a ex-premiér Thaksin je především jejím symbolem, ale ne hlavní příčinou. Postarší budhistický mnich, který se minulý týden zúčastnil veřejného zasedání Ústavního soudu, šel ve své „analýze“ do samého srdce celého problému: „Stoupenci strany PPP (loajální Thaksinovi) jsou chudí lidé, kteří chtějí demokracii, ale jsou to právě thajské elity, které chtějí nedemokraticky získat zpět svou moc a kontrolu nad Thajskem. To je přesně to, o čem je celá tato krize.“

Zatímco možná většina Thajců připouští, že Thaksin rozhodně není „čistý“ a že se podílel na rozsáhlé korupci, byl to právě tento ex-premiér, který svými populistickými předvolebními hesly i politikou své vlády získal na svou stranu masy chudých obyvatel hlavně ze severních a severovýchodních částí země.

A právě díky Thaksinově politické strategii si tito do té doby vesměs opomíjení voliči uvědomili potenciální sílu svého hlasu a v důsledku tak zpochybnili samotné základy tradičně přísně hierarchického třídního systému řízeného a kontrolovaného elitami v hlavním městě Bangkoku.

Autor je Visiting Research Fellow při National University of Singapore a členem Asociace pro mezinárodní otázky.