Taiwan: Kolik stojí nezávislost?

Odpověď na výše položenou otázku by mohla znít: dvě pandy. Alespoň na Taiwanu a pro zhruba tu polovinu tamější populace, která usiluje o nezávislost ostrova na pevninské Číně.

Když v květnu minulého roku vystřídal zástupce Kuomintangu (KMT) Ma Ying-jeou ve funkci prezidenta Chen Shui-biana z Demokratické pokrokové strany (DPP), bylo zřejmé, že se nový prezident vydá směrem oteplení vztahů s Čínskou lidovou republikou (ČLR), která Taiwan považuje za svou provincii. Přísliby brzy nahradily skutky.

Nejdříve Taiwan navštívil 6. listopadu Chen Yunlin, předseda Asociace pro vztahy přes Taiwanskou úžinu (organizace zřízená čínskou vládou pro kontakt s Taiwanem), a setkal se s nově zvoleným prezidentem. V polovině prosince bylo uvedeno do provozu přímé letecké spojení mezi ČLR a Taiwanem (do té doby se muselo cestovat přes Hong-kong) a konečně 23. prosince přistály na ostrově dvě pandy se jmény Tuan-tuan a Juan-juan.

Žádné vlajky

Na výše uvedených krocích by v zásadě nebylo nic špatného, jenže okolnosti, které je provázely a provázejí, vyvolávají u řady obyvatel Taiwanu silné znepokojení. Návštěvu čínského emisara Chen Yunlina provázela nejen nebývalá bezpečnostní opatření, když bylo v ulicích Taipeje rozmístěno několik tisíc policistů, ale z ulic zmizely i taiwanské vlajky, které jsou za jiných okolnosti vidět na každém kroku a policie včas „uklidila“ každého, kdo se pokusil symbol Taiwanu nosit na veřejnosti.

V této souvislosti stojí za připomenutí, že vlajku přinesl na ostrov Kuomintang po převzetí Taiwanu od Japonců a prohrané občanské válce s komunisty na konci 40. let, tolik jeden z mnoha paradoxů současné taiwanské politické scény.

Obnovení, či spíše zavedení, přímého leteckého (a poštovního) spojení je pro mnoho lidí na obou březích Taiwanské úžiny nesporně užitečným krokem, jenže pro první let bylo vybráno taipejské letiště Songshan, které bylo doposud používáno primárně pro vnitrostátní lety, namísto mezinárodního letiště Taoyuan.

Ačkoli budoucí spoje budou využívat celkem osmi letišť na Taiwanu, opozice vidí za výběrem letiště pro první spoj snahu KMT spojit Taiwan s pevninskou Čínou v rámci modelu „jedna země, dva systémy“. A do třetice spikleneckým teoriím nahrává přijetí daru v podobě dvou pand.

Neobyčejný dar

Čína totiž pandy jen tak běžně nerozdává. Od poloviny 80. let jsou pandy pouze „půjčovány“ na dobu 10 let za podmínky, že přijímající zoo platí roční „pronájem“ cca 1 milion dolarů a jakékoli narozené mládě je majetkem ČLR.

„Taiwanské pandy“ ovšem darem jsou. Poprvé byly nabídnuty v roce 2005, ale tehdejší prezident dar odmítl přijmout, formálně proto, že je není kam umístit, ve skutečnosti však odmítal pandy přijmout jako dar čínské vlády jedné ze svých provincií. S nástupem nové administrativy se okolnosti změnily. Kritici marně poukazovali na to, že výměna odporuje mezinárodním standardům pro přepravu ohrožených druhů. Čína trvala, že se jedná o převoz v rámci země a současná reprezentace Taiwanu v této otázce mlčela. Vše dokresluje pojmenování obou medvědů, kombinace jejich jmen Tuan-Juan totiž znamená sjednocení.

Motivy a cíle KMT v politice vůči Čině nejsou úplně jasné. Je zdánlivě poněkud paradoxní, že strany, které svedly krvavou občanskou válku o kontrolu Číny – Kuomintang a Čínská komunistická strana – jsou nyní v takové harmonii. Oficiálně si Čínská republika (tak zní oficiální název Taiwanu) nárokuje kontrolu i nad územím současné ČLR. Taková je ideologická linie Kuomintangu, který Taiwan autoritářským způsobem spravoval až do konce 80. let.

Rozdílná představa jedné Číny

A v tom je ukryta i blízkost obou stran. Jak Čínská komunistická strana, tak Kuomintang uznávají politiku „jedné Číny“, liší se jen v názoru na to, kdo by jí měl vykonávat. DPP, která se vyvinula jako hlavní síla prodemokratické opozice v 80. letech, je pro nezávislost Taiwanu v hranicích, které dnes tvoří Čínskou republiku (kromě Taiwanu i několik dalších menších ostrovů), a tím se zásadně odlišuje.

Je velmi pravděpodobné, že v řadách KMT existují stoupenci takové dohody s Čínou, která by formálně vytvořila model „jedna země, dva systémy“ s KMT vládnoucím na „věčné časy“ jako místodržiteli Pekingu. I těm nejkonzervativnějším členům KMT je dnes jasné, že sjednocení Číny pod jejich taktovkou je bláznivá představa.

Peking se bezpochyby bude pokoušet o „plíživé“ připojení Taiwanu zpět do formálního područí Číny a nastíněný „obchod“ s KMT by současnému vedení ČLR rozhodně nemusel být proti srsti. Zvlášť když, i přes ambiciózní zbrojní program, jsou silová řešení méně výhodná. Ekonomická blokáda má vždy nejisté výsledky a poškodila by Čínu samotnou, omezený útok na ostrov (např. prostřednictvím balistických střel, kterých na Taiwan míří k dnešnímu dni kolem 800) by mohl obyvatelstvo ostrova spíše sjednotit a pokus o invazi a ovládnutí ostrova silou by vzhledem k nesmírné náročnosti takové akce skončil spíše fiaskem, který si Čína rozhodně dovolit nemůže.

Jedním z ukazatelů funkčnosti a stability každé demokracie je střídání se jednotlivých politických sil u moci. V případě Taiwanu k tomu došlo zatím jen v roce 2000, kdy vyhrál prezidentské volby kandidát DPP Chen Shui-bian (v roce 2001 se sice DPP se stala nejsilnější stranou v parlamentu, většinu však udržel blok vedený KMT). Proto je probíhající volební období klíčové pro taiwanskou demokracii, která se přes všechny své nedostatky blíží v asijských podmínkách nejvíce západnímu modelu.

Autor je analytikem Výzkumného centra AMO a v současnosti pobývá na studijní cestě na Taiwanu.