Šrámy zhrzené země

Již z cesty z letiště do centra gruzínského hlavního města Tbilisi je patrné, že tuto krásnou kavkazskou zemi nedávná válka s Ruskem změnila více, než by se na první pohled mohlo zdát.

Taxikář na otázku jak se lidé vyrovnávají s následky války, odpovídá mávnutím ruky, zabrbláním něčeho, co má zřejmě znamenat „škoda mluvit“ a zapnutím rádia, jehož hlasitost pro jistotu ještě zvýší na nejvyšší možnou úroveň.

Obdobně se pak chovají téměř všichni jindy mimořádně hovorní jeho kolegové. Platí to také o většině Gruzínců, kteří jsou všichni bez výjimky šokováni tím, že ruská armáda nejen vstoupila do odtrženecké Jižní Osetie a Abcházie, ale obsadila také velkou část vlastního gruzínského území a bombardovala vojenské cíle v samotném hlavním městě.

Saakašvili je idiot

Jeden z mála taxikářů, jenž se rozpovídá, je asi padesátiletý Levan: „Když Rusové byli v podstatě před Tbilisi a v televizi oznámili, že vystoupí Saakašvili, mysleli jsme, že řekne, že odchází do exilu a odevzdá hlavní město Putinovi. Naše armáda se úplně rozpadla, lidé se báli, spousta podnikatelů vzala svoje peníze a odjela do Arménie nebo Ázerbájdžánu. Saakašvili je idiot, že se nechal vyprovokovat, bude ho to dříve nebo později stát funkci a možná i život“. Rozhořčení, deprese a strach z toho, co bude dál, je cítit i v hlase dalších lidí, které se podaří přimět k rozhovoru.

Minulý týden se ruská armáda stáhla z Gori, Zugdidi a dalších gruzínských měst, zůstává však nejen v Abcházii a Jižní Osetii, odkud za jejího přihlížení vyhnaly osetské milice a žoldnéři téměř všechny Gruzíny, ale i na několika místech, které před válkou kontrolovalo Tbilisi a kde většinu obyvatel tvoří Gruzíni.

Životně důležitý bod

Nejdůležitějším je město Achalgori, ležící na samé bývalé administrativní hranici jihoosetské autonomní oblasti, jež je klíčem ke kontrole jednoho z nespočetných údolí. Konkrétně toto však ústí jen málo kilometrů od Tbilisi na jediné spojnici východu a západu země.

„Aby se Saakašvili udržel u moci a neztratil tvář ještě více než teď, bude se muset pokusit získat alespoň tento bod. Pokud toho nedosáhne s pomocí Evropské unie politicky, pošle tam nejpozději příští jaro vojáky,“ říká mi u piva kolega novinář, který si nepřál zveřejnit svoje jméno.

Počet obětí

Depresivní náladu v zemi způsobuje i nejistota a množící se spekulace ohledně počtu obětí nedávné války. Gruzínské ministerstvo obrany zveřejnilo údaj o 135 mrtvých a 34 nezvěstných, mnozí těmto číslům však nevěří a tvrdí, že jich musí být mnohem více.

Jelikož se gruzínská armáda v podstatě rozutekla a k faktickým bojům s Rusy nedošlo, může být oficiální údaj pravdivý, převládající nedůvěra k vlastní vládě v této mimořádně citlivé otázce je však varující. Krom toho si nelze nevšimnout kolon tahačů, jež po nocích svážejí směrem do hlavního města zničené gruzínské tanky a další techniku.

Předválečná propaganda

Z metra a billboardů sice pomalu mizí předválečná propaganda oslavující sílu armády a slibující obnovu kontroly nad separatistickými územími, nepříjemná pachuť totální porážky a nedůvěra se však hned tak neztratí. Navíc začíná stíhání důstojníků i řadových vojáků, kteří dezertovali. Byl by to logický postup, kdyby se však nejednalo o tisíce osob, které by teoreticky měly skončit ve vězení.

Notně tragikomicky v této situaci působí nově instalované vlajky na sloupech veřejného osvětlení po cestě na letiště a výrazně větší bílo-červená vlajka na stále nedostavěném prezidentském paláci.

Saakašvili se chová jako Lenin

„Saakašvili je idiot, který si myslí, že Gruzie je jeho hračka. Po revoluci se on a jeho mafiánská banda chovali stejně jako Lenin a jeho komisaři po bolševickém převratu v říjnu 1917. Sice zatočil s dopravní policií, která lidi jen okrádala a začaly se opravovat silnice, jinak ale myslí jen na sebe a zemi škodí,“ říká čtyřicetiletý Saša, který vlastní firmičku na výrobu plastových oken.

„Mohl bych prodávat i víc, jelikož plastová okna jsou teď v Gruzii velkou módou, jak bych ale začal být vidět a měl úspěch, musel bych se začít dělit o zisky se Saakašviliho mafiány, nebo by mi živnost úplně sebrali,“ dodává rozhořčeně.

Spokojený jih země

Paradoxně nejméně jsou lidé nespokojeni zřejmě na jihu země, obývaného arménskou menšinou. Za vlády Saakašviliho předchůdce Eduarda Ševarnadzeho se tato oblast potýkala s permanentní hospodářskou krizí a žila v podstatě odděleně od zbytku Gruzie.

Obchodovat a studovat jezdili místní do Arménie, za prací pak do Ruska. Docházelo k etnickým třenicím a objevovaly se snahy o připojení území k Jerevanu, tiše podporované přítomností ruské vojenské základny. „Od té doby se ale mnohé změnilo,“ říká místní aktivista Hajk.

“Místním stačí jen velice málo – je znát malé hospodářské oživení, obnovuje se základní infrastruktura, staví se železnice do Turecka, opravila se silnice a má se stavět další, která výrazně zkrátí naší vzdálenost od hlavního města. Během války i teď místní Arméni podporovali prezidenta Saakašviliho. Několik jedinců se sice pokusilo vyvolat protigruzínské nálady a podpořit Rusy, nikdo je ale nepodpořil a nyní už jsou zticha.“

Podpora arménského obyvatelstva je pro Michaila Saakašviliho sice velice důležitá, o dalším osudu jeho i celé země ale rozhodne především to, jestli se mu podaří obnovit notně pošramocenou důvěru Gruzínů, kteří ho podporují stále méně.

Autor je analytikem Asociace pro mezinárodní otázky.