Sedm let vězení za slova, která si nikdo nepamatuje

Její slova měla takovou váhu, že Turala Mustafajeva přiměla, aby si údajně sáhl na život. Neuspěl; a ani si nepamatuje, jak konkrétně ona slova zněla. I to stačí, aby novinářku Chadídžu Ismailovou ázerbájdžánská policie obvinila za navádění k sebevraždě, a nyní navíc umístila do vazby na dva měsíce před zahájením soudního procesu. 

Jakkoli absurdně předchozí odstavec zní, taková je realita, které musí čelit světově uznávaná ázerbájdžánská žurnalistka. Poslední události měly rychlý spád. V pátek ji zadržela policie. V sobotu vtrhlo třicet vyšetřovatelů do jejího bytu, kde zabavili padesát disků DVD a modem. Nový týden již zahájila Chadídža ve vazební cele, kde má strávit následujících osm týdnů.

Důvodem k zadržení je zmíněné navádění k sebevraždě. Toho se měla dopustit, když bývalého spolupracovníka z Rádia Svobodná Evropa urážela na facebookovém profilu. Následně se prý zasadila o to, že nebyl přijat zpět do stanice, kde znovu žádal o práci. To údajně vyústilo až v neúspěšný pokus o sebevraždu.

Celé dění však připomíná spíše snahu uklidit z cesty novinářku, která dlouhodobě poukazovala na podezřelé obchodní aktivity prezidentské rodiny Alijevů. Ta se pokradmu snaží ovládnout celou zemi prostřednictvím postupného skupování velkých ázerbájdžánských podniků, jejichž majitelkami se formálně stává první dáma a dvě dcery Ilhama Alijeva. Prezident se tak snaží maskovat značnou koncentraci moci, která se postupně soustřeďuje v jeho rukou.

Podobné jednání vyvolává řadu otázek, na které se Chadídža Ismailová snažila odpovědět ve svých článcích, za něž získala i řadu mezinárodních ocenění. Nejnovější z nich, Global Shining Light Award, obdržela spolu s kolegy z Českého centra pro investigativní žurnalistiku. Textem, který popisuje majetky ázerbájdžánské prezidentské rodiny v Karlových Varech, si však také proti sobě definitivně popudila nejmocnějšího muže ve své vlasti.

Vládnoucí režim ji definitivně odsoudil; dva dny před zatčením dokonce kancelář prezidenta vydala dvaašedesátistránkovou zprávu, ve které ji obviňovala z “šíření protiázerbájdžánských materiálů” prostřednictvím tamní pobočky Rádia Svobodná Evropa. “Veřejnost se domnívá, že chování zaměstnanců Rádia Svobodná Evropa je nechutné. Není třeba dokazovat, že šíření lživých informací je důkazem práce pro zahraniční zvláštní služby. Je to zrada. Pokud je Chadídža Ismailová symbolem demokracie, jen s hrůzou si lze představit, jaká je budoucnost naší společnosti.” Takto plamenně se oficiální místa o Ismailové vyjadřovala ještě před jejím zadržením.

Teď se státní propaganda v reakci na mezinárodní pobouření omezila jen na opakování několika tvrzení. Za vším je údajně snaha zahraničních organizací zasahovat do dění, po kterém jim nic není. Amnesty International, Human Rights Watch a další lidskoprávní organizace, které okamžitě označily Ismailovou za vězeňkyni svědomí, odsoudila prezidentská kancelář jako pěšáky lobbující za americké zájmy.

Jak celý proces s Ismailovou dopadne, je zatím těžké říct. Jisté jé, že čelí obvinění, které může vyústit až v sedmileté vězení. Umístit uznávanou novinářku do vazby ještě před zahájením procesu se jeví jako velmi razantní opatření. Pochybnosti o jeho přiměřenosti by aspoň trochu rozptýlilo, kdyby oficiální místa zveřejnila konkrétní tvrzení, jež mají zakládat podstatu obvinění. Nebo kdyby si na ně vzpomněl aspoň sám poškozený novinář Mustafajev.