Peroutka v osudovém roce

Ferdinand Peroutka a Václav Havel New York, 1968       Foto: Jan Lukas

České hlavě státu se podařila nebývalá věc. O osobnosti, o jejímž společenském významu tu posledních pětadvacet let nikdo nepochyboval, se najednou mluví jako o antisemitovi, zbabělci či kolaborantovi. Když Miloš Zeman nenašel neexistující text nazvaný „Hitler je přece gentleman“, rozhodl se Ferdinanda Peroutku zdiskreditovat jiným způsobem. Chce dokázat jeho selhání, proto veřejně publikuje texty, které někdejší šéfredaktor napsal v kritickém roce 1939. Co z nich tedy doopravdy vyplývá? Jaký byl Peroutka novinář? A skutečně selhal?

Krausova cesta

Evropou „kráčí epidemický otřes mozku“, to jsou slova spisovatele a novináře Karla Krause, která napsal ve třicátých letech 20. století ve slavném eseji Třetí Valpuržina noc, v němž líčil vzestup nacistického hnutí v Německu. Zmínka o Krausovi není náhodná, a to hned ze dvou důvodů. Zaprvé Ferdinand Peroutka tohoto rakouského spisovatele (narodil se v roce 1874 v Jičíně, zemřel roku 1936 ve Vídni) obdivoval a zadruhé zmiňovaný Krausův esej rozkrývá důležitý kontext pro pochopení, co se v té době v Evropě dělo a jaký vliv to mělo na novináře.

Kraus a jeho generace si zpočátku užívali intelektuálních možností, které přinesl konec 19. a začátek 20. století. Přestřihli svazující korzet romantismu a vášnivě se vrhli do debat a polemik o podobě umění, politiky, světa. Experimentovalo se na mnoha myšlenkových frontách, hranice fantazie, ale ani států jako by neexistovaly. Dokonce ani první světová válka to nedokázala přerušit. Byla děsivá a krutá, ale tehdejší propaganda ještě neuměla absolutně pohltit mysl jedince. Proto i ve dvacátých letech vznikaly stále nové deníky či časopisy, v kavárnách se vedly souboje o intepretace čehokoli, co člověka právě napadlo.

Krausův nekompromisní časopis Pochodeň by mohl sloužit za příklad svobodomyslnosti začátku 20. století. Když se však Hitler chopil moci, byl náhle konec všeho. O čem vlastně dál mluvit? O čem psát? S kým debatovat? Kraus čím dál méně psal o politice a uchyloval se do světa kultury. Ale i tam bylo brzy prázdno. I proto esej Třetí Valpuržina noc sám nezveřejnil, našel se až v jeho pozůstalosti.

Esej začíná dnes už slavnou a provokativní větou: „Stran Hitlera mě nic nenapadá.“ Kraus mistrně popisuje, že s příchodem nacismu prostě skončilo vše, co představovalo jeho intelektuální svět. Ti, které tak rád drtil ve svých textech, najednou mizeli v koncentračních táborech nebo minimálně nesměli publikovat. S úžasem sledoval, jak snadno a s jakou silou „mozkový mor ničí základní pojmy“. Došel tak k východisku, jež naordinoval sám sobě: „Při zániku světa chci soukromničit.“

Toto je úvodní část textu, který pojednává o novinářské činnosti Ferdinanda Peroutky za první i druhé republiky a také o jeho článku, který vyšel v únoru 1939 pod názvem Češi, Němci a Židé a jejž nyní zveřejnil Pražský Hrad.Celý čánek Erika Taberyho najdete v novém Respektu 18/2015.