Partnerství EU-Indie versus USA-Indie

Mezinárodní vztahy na počátku 21. století jsou ve znamení rostoucího vlivu Indie coby silného světového politického a ekonomického hráče, kterého Evropská unie i Spojené státy považují za jeden z bezpečnostních pilířů a „základních kamenů“ v budoucí rovnováze moci v Asii. Proto také jak EU, tak USA, v současnosti udržují s Indií bilaterální vztahy na úrovni „strategického partnerství“.

Pokud bychom hodnotili úroveň vztahů mezi různými zeměmi pouze na základě jejich vzájemné obchodní výměny, Evropská unie s 35 miliardami USD vzájemného obchodu v období 2004–2005 by byla bez pochyby zdaleka nejvýznamnějším partnerem Indie. Nicméně přes tuto významnou pozici EU v zahraničně-ekonomických vztazích Indie považují indičtí představitelé celkově za daleko strategicky důležitějšího partnera Spojené státy.

Frustrace, že nás nebereu vážně

V roce 2005 na summitu v Novém Dilí zahájily Evropská unie a Indie „strategické partnerství“, které se mělo zaměřit na posílení spolupráce v mnoha oblastech, včetně ekonomické, politicko-bezpečnostní i kulturně-společenské. Nicméně zatímco se ekonomická spolupráce vcelku úspěšně rozvíjí, představitelé EU soukromě přiznávají svou frustraci ze skutečnosti, že Indie „nebere Evropskou unii dostatečně vážně“ v otázkách politicko-bezpečnostní spolupráce.

Evropská unie je totiž v Indii obecně považována za „divnou kreaturu“, kterou je velmi těžké nějak popsat a klasifikovat. Je to unikátní a ojedinělá entita, která má atributy státu, ale přitom to není stát.

Navíc Evropská unie není federací států, kteří hovoří jedním hlasem – v Indii je proto EU označována za „hráče s mnoha tvářemi“. Zatímco se na jedné straně Unie snaží při vytváření jednotné zahraniční politiky hovořit „jedním hlasem“, na straně druhé má každý její členský stát v Indii své diplomatické zastoupení, které nezřídkakdy reprezentují postoje odlišné od politiky Bruselu.

Komu volat, když chci mluvit s EU?

Jeden indický seniorní diplomat shrnul indický pohled na celou situaci parafrází památné věty Henryho Kissingera: „Které číslo mám vytočit a kam mám volat, když chci mluvit s Evropskou unií?“ Podle něj, aby Indie mohla brát Evropskou unii jako celek v politicko-bezpečnostních otázkách vážně, „si nejprve musí vyřešit a urovnat své vlastní vnitřní politické spory“.

Zde si blízký spolupracovník indického premiéra položil řečnickou otázku: „Jak tedy potom může (za této situace) Evropská unie chtít šířit ve světě svůj geopolitický vliv?“ Celkově lze říci, že indické zahraničně-politické elity vidí zcela zásadní rozdíl v tom, jak EU a USA v posledních několika letech přistupovaly k Indii. Ve srovnání s nerozhodným a spíše rozpačitým přístupem Bruselu, Washington ukázal odhodlanost podpořit Indii v jejích aspiracích stát se světovou velmocí a pomoci vytvořit pro Indii zvláštní „privilegované“ postavení v rámci světové politiky.

Evropě chybí vize

Jinými slovy, podle předního indického experta na vztahy EU-Indie, Evropská unie nemá žádnou strategickou vizi a perspektivu jako Spojené státy v souvislosti její politiky vůči Asii. Na druhou stranu, z pohledu indických představitelů sdílejí Indie a USA daleko bližší strategickou vizi co se týká budoucí rovnováhy moci v Asii – Nové Dilí a Washington mají například podobné obavy z rostoucího geopolitického vlivu Číny.

V této souvislosti, podle indických odborníků na mezinárodní vztahy, tvoří toto znepokojení z dalšího vývoje čínské zahraniční politiky samotnou podstatu „strategického partnerství“ mezi Indií a USA. Washington přitom dává touto svou politikou jasně najevo, že považuje Indii za „protiváhu k Číně“.

Podle indických představitelů je „diplomatická, politická a vojenská podpora ze strany Spojených států velmi důležitá pro Indii aspirující stát se světovou mocností“. Avšak na rozdíl od Washingtonu, Brusel prý není schopen pochopit složitost a komplexitu geopolitické pozice Indie sevřené mezi Pákistánem, Čínou a Bangladéšem, z nichž žádný není Indii příliš přátelsky nakloněn.

Navíc díky neexistenci společné zahraničně-bezpečnostní politiky nejsou členské země Evropské unie zatím schopny nalézt konsensus a zaujmout jednoznačné stanovisko v různých citlivých otázkách, včetně těch vztahujících se k jejím vztahům s Indií.

Neakční akční plán

Proto zatímco relativně stručná smlouva upravující „strategické partnerství“ mezi Indií a USA je věcná a dává velký důraz na mezinárodní bezpečnost a jiné globální hrozby, poměrně komplexní dokument nazvaný „akční plán“ mezi Indií a EU má podle indických představitelů co do opravdové „akčnosti“ daleko.

Kde Washington otevřeně demonstruje své odhodlání pomoci Indii, aby se postupně stala vojenskou velmocí a významným hráčem na mezinárodní scéně, Brusel hovoří v souvislosti se svými vztahy s Indií o „posílení dialogu“, „výměně názorů“ a nebo „diskuzi o problémech“.

Autor je Visiting Research Fellow při National University of Singapore a analytik Asociace pro mezinárodní otázky.