MMF: Stabilita eurozóny může být v ohrožení

Stabilita eurozóny může být v nebezpečí, pokud vlády členských států nebudou více koordinovat svou hospodářskou politiku. Uvedl to minulý týden v německém týdeníku Zeit šéf Mezinárodního měnového fondu (MMF) Dominique Strauss-Kahn. „Pokud k tomu nedojde, hrozí, že rozdíly mezi státy přerostou únosnou mez,“ doplnil. I finančník George Soros se domnívá, že pokud se Evropa nezbaví "toxických aktiv", společná evropská měna by "nemusela přežít".

Jak si ale stabilitu eurozóny představit? „Pokud chceme hodnotit riziko nestability, musíme se na to podívat optikou podmínek členství v eurozóně. Obecně se po zemi vyžaduje nějaká inflační výkonnost a fiskální disciplína,“ uvedl pro Respekt.cz ekonom EU Office České spořitelny Petr Zahradník. V případě, kdy například jedna země výrazně překračuje rozpočtová pravidla, funguje v eurozóně jako černý pasažér. „Nedávný report Evropské komise naznačuje, že dojde k dramatickému zhoršení fiskální disciplíny u všech členských států. Některé státy na tom ale budou hůře než ostatní, například Irsko,“ tvrdí Zahradník. MMF jde tedy o to, aby byla taková zátěž mezi zeměmi platícími eurem rovnoměrná.

Vyšším zadlužením totiž obecně narůstá v zemi riziková prémie, a banky se pak bojí tolik půjčovat. Jaké to může mít důsledky, vidíme v současné době. Vláda pak v extrémním případě může mít problém umístit na trhu i své vlastní dluhopisy (kterými financuje zvýšené výdaje). Rozdíly v úrokových sazbách mezi dluhopisy jednotlivých členských států jsou ostatně největší od doby založení eurozóny.

Větší koordinace mezi státy může tyto rozdíly snížit, protože v očích trhu pak bude eurozóna více působit jako jednotný celek. „Samozřejmě zde působí také vytěsňovací efekt, kdy si stát půjčí peníze, které by jinak směřovaly do soukromého sektoru,“ upozornil na další možné riziko Zahradník. Pokud by byla nestabilita dlouhodobější, objeví se podle Zahradníka politické síly, které budou požadovat ukončení eurozóny. „To je ale podle mě nejkrajnější možnost,“ myslí si.

Jak více koordinovat

Větší koordinace je ale za současných pravidel Unie problematická. Evropská komise sice na konci minulého roku schválila společný evropský podpůrný balíček ve výši 200 miliard eur, ale jeho použití je už na každém členském státu. „Rozpočtové a hospodářské politiky jsou v gesci jednotlivých zemí. Evropská komise v současnosti monitoruje, jaká opatření jednotlivé země plánují a podnikají. Jejich přehled se pak bude probírat na radě ministrů financí v únoru,“ prozradil Respektu.cz Radek Ležatka z tiskového oddělení ministerstva financí.

Eurozóna nemá společnou rozpočtovou politiku. To na jedné straně umožňuje státům lepší individuální flexibilitu, na druhé straně to omezuje možnosti společného postupu. „Není to tak jednoduché, zavést společnou rozpočtovou politiku, a určitě by to trvalo desetiletí. Jedinou cestou je postupné navyšování rozpočtu Evropské unie s tím, jak budou růst pravomoci evropských institucí,“ řekl Respektu.cz analytik UniCredit Bank Pavel Sobíšek.

Společně?

Eurozóna tak současnou krizi „kočíruje“ pouze prostřednictvím nastavení úrokových sazeb. Evropská centrální banka (ECB) na posledním zasedání snížila klíčovou sazbu na 2 procenta, a 5. února zřejmě sáhne k dalšímu uvolnění měnové politiky. Řada ekonomů ale vidí za dramatickým průběhem krize v Evropě právě pomalou reakci ECB (Spojené státy i Japonsko už mají sazby prakticky na nule), a sám šéf MMF Strauss-Kahn by podle jeho slov rád viděl „jen o trošinku rychlejší snižování“.

Prezident ECB Jean-Claude Trichet ale v rozhovoru pro magazín Le Figaro naznačil, že se výrazného snižování sazeb nedočkáme. Ve stejném rozhovoru Trichet uvedl, že Evropě nehrozí všeobecný pokles cen (deflace), který by ještě více podvázal evropskou ekonomiku.

Jak se liší názory na to, zda euro členským státům pomohlo, nebo je naopak vystavilo většímu riziku defaultu (v podstatě státnímu bankrotu), tak se liší na to, jestli je teď vhodné do eurozóny vstoupit. „Horkými“ kandidáty na vstup jsou například Dánsko, Polsko, Lotyšsko nebo Island. „Je to rozhodně špatné časování. Slovensko možná ani netuší, jak excelentní a možná trochu nahodilé rozhodnutí v roce 2005 učinilo. Všechny přípravné práce pro přijetí eura si odbylo v období relativního klidu,“ myslí si ekonom Zahradník.

Zájemci o členství v eurozóně totiž musí minimálně dva roky setrvat v relativně úzkém pásmu směnných kurzů, a současná rozkolísanost měnových kurzů by pro ně mohla být problémem. V řadě případů se také státy potýkají se schodky veřejných rozpočtů, které překračují maastrichtské kritérium.

Role MMF

Současná krize může mít dopady i na postavení samotného Mezinárodního měnového fondu, který státům pomáhá v případě problémů se získáváním financí. Ani v případě jeho budoucnosti se ekonomové neshodnou. Jeden tábor tvrdí, že jeho role vzroste, druhý tvrdí opak. „Na akademické i politické půdě se mluví o potřebě globálního regulátora finančního systému, a zmiňuje se to právě v souvislosti s reformou Mezinárodního měnového fondu,“ nastínil možnou budoucnost fondu Zahradník. Skepticky ale dodává, že vzhledem k členské základně (přes 180 států světa), by to mohlo trvat i desítky let.

Analytik Sobíšek se spíše přiklání k druhé variantě. „Čím více zemí se stává součástí velkých ekonomických bloků, tím se bude význam MMF snižovat pouze na státy mimo tyto bloky. V rámci ekonomických bloků si totiž státy budou pomáhat navzájem, jako například Evropská centrální banka pomohla Slovinsku,“ tvrdí. Podobným příkladem může být i pomoc Lotyšsku, kterému česká vláda půjčí 200 milionů eur.