Lagerfeld je překvapivý znalec Putina i Merkelové

Módní návrhář Karl Lagerfeld je výstřední módní „personou“, okamžitě rozpoznatelnou vzhledem i mírně skandálními výroky - obvykle je to něco z ranku „oškliví lidé mě deprimují“. Kreativní šéf módních domů Fendi a Chanel - jehož profil přinesl aktuální Respekt - je ovšem mnohem komplexnější a zajímavější osobnost, než by se z jeho alter ega mohlo zdát.

Pro prestižní německý deník Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ) kupříkladu pravidelně kreslí politické karikatury. A zjevně rozumí mocenským ambicím ruského prezidenta Vladimíra Putina i klíčové roli, kterou dnes v Evropě hraje německá kancléřka Angela Merkelová.

Nechuť nad extremistickými postoji francouzské političky Marine Le Penové zase nedávno vyjádřil karikaturou, která vzbudila ve Francii značnou pozornost. Le Penovou nakreslil oděnou v kroji evokujícím nacistickou estetiku, jak plánuje víkendový výlet po hitlerovských bavorských a rakouských pamětihodnostech, ale do Osvětimi se nechystá, protože „táta přece říká, že Osvětim neexistovala“. Jak ale říká editor FAZ Alfons Kaiser, ani jejich čtenáři nepřijímají úplně jednoznačně, když módní návrhář komentuje politiku.

Jak nezvyklá spolupráce vznikla?
S Lagerfeldem jsem byl v kontaktu řadu let jako módní editor a roky jsme se pochopitelně bavili hlavně o módě, potkáváme se v Paříži během fashion weeku. Zhruba před třemi lety ale přišla řeč na politiku a on mi tehdy zničehonic poslal pár karikatur. Bohužel už se přesně nepamatuji, co na nich bylo, ale byly dobré a rozhodli jsme se je otisknout. V té době jsme také připravovali nový magazín FAZ a Lagerfeldovy kresby se do něj skvěle hodily. Od té doby jsme jich otiskli asi pětadvacet, hlavně v magazínu, ale někdy také v novinách. Po útocích na redakci Charlie Hebdo okamžitě poslal kresbu a my jsme ji zařadili do aktuálního vydání deníku.

Překvapilo mě, nakolik jsou kresby fundované, jak se v dění orientuje. Byli jste na počátku taky překvapeni?
Také naši političtí reportéři a editoři kresby oceňují a skutečně byli překvapeni, že on někdo z tak zvláštního světa, kterým móda je, může tak dobře politice rozumět.

Přezdíváte jim „karlikatury“. To vymyslel Lagerfeld coby mistr v sebeprezentaci a sebepropagaci?
Ne, to jsem vymyslel já, ale věděl jsem, že se mu to bude líbit přesně z důvodů, které zmiňujete. Slova o mistrovi jsou na místě: on potřebuje být přítomný v médiích, a najdete málokoho, komu by se to dařilo tak jak jemu. Taky si rád hraje se slovy, zejména v němčině.

Proč kresby provázíte krátkým vysvětlujícím textem?
Magazín děláme pro čtenáře, z nichž někteří politiku nesledují úplně soustavně a pečlivě, takže jim takto vycházíme vstříc.

Mluvíte s ním o tom, co a jak nakreslí, nebo je to zcela na něm?
Občas ano. On pracuje tak, že ráno vstane a celé dopoledne pečlivě čte německé, francouzké či britské noviny a pak skicuje. Zejména návrhy pro módní značky Fendi, Chanel a pro svoji vlastní značku - ale i další kresby všeho druhy, mezi nimi i politické karikatury. Nebyl jsem u toho osobně, ale říká, že naprostou většinu kreseb vyhodí, takže má prý doma obří koše na papír, které neustále přetékají. Setkání s ním je mimochodem výjimečný zážitek. Má tolik nápadů a tolik toho ví.

Vrátili jste mu někdy kresbu k přepracování nebo jste nějakou neotiskli?
Jen jednou jsme měli pocit, že kresbu střílející si dost drsně z církve by naši čtenáři úplně nestrávili. Ale neměl s tím problém a poslal něco jiného. Není to nicméně tak, že bychom bránili karikaturám o církvi - zrovna dnes mi přišla jeho nejnovější karikatura, na níž papež František nabádá své kněží k plození, aby katolické církvi neubývali duchovní.

Jak reagují čtenáři?
Je to tak půl na půl. Půlka reakcí přichází od lidí, kteří se diví, proč reálné problémy světa komentuje dekadentní návrhář odtržený od skutečného života. A druhé půlce se líbí, s jak chytrými komentáři přichází. V Německu se na módu většina lidí dívá úplně jinak než ve Francii, kde je součástí tamní kultury a historie; hodně Němců nemůže pochopit, že by se módní návrhář mohl seriózně vyjadřovat třeba k sociálním otázkám. I k Lagerfeldovi tak mají Němci právě z těchto důvodů velmi ambivalentní vztah.

On o sobě říká, že je evropským občanem spíše než Němcem - a Francouzi ho téměř adoptovali.
Přesně tak. Ale v Německu je ta rozporuplnost daná hlavně tím, že móda je tu vnímána úplně jinak.

Jak si vysvětlujete, že se Lagerfeld tak dlouho drží na vrcholu v tak soutěživém a náročném oboru?
Pro něj je nesmírně důležité zůstat relevantní, sleduje vše, ví o všem, skutečně drží prst na tepu doby. Poslední přehlídka haute couture v Paříži se odehrávala jakoby v typické pařížské kavárně, byl tam skutečný bar, číšníci vařili kávu – a po přehlídce bylo možné se u stolků vyfotit s modelkami, což samozřejmě všichni udělali. Takže pak byl Instagram plný selfies s modelkami v Chanelu. Bylo to skvěle udělané, být přímo na místě je velký zážitek.

Když s ním dělám rozhovor, raději si s sebou beru kolegu či dva, protože sám nezvládám držet krok. Je mu jedenaosmdesát, ale nezdá se, že by nějak podléhal únavě. A to se nevěnuje jen módě, ale i fotí a točí filmy. Nebo spolupracuje s německým nakladatelem Gerhardem Steidlem: když najde nějakou zajímavou a zapomenutou knihu z dvacátých nebo třicátých let, tak se domluví se Steidlem a on ji znovu vydá.

Která z karikatur se nejvíc líbila vám?
Hodně se mi líbil britský premiér tančící v kiltu po skotském referendu, v němž Skotové rozhodli, že zůstanou v Británii.

Dostává za kresby honoráře?
Nedostává. Chtěl raději předplatné novin, čemuž jsme pochopitelně rádi vyhověli.