Když ceny rostou o 11.270.000 procent ročně

Představte si, že si dnes koupíte chleba za 25 korun a o měsíc později bude stát ten samý bochník 250 korun. Tak rychle rostou ceny v Zimbabwe, zemi s nejvyšší inflací na světě.

Podle červnových dat tamějšího statistického úřadu tam rostou ceny o více než 11,2 milionu procent ročně. Ekonomové navíc odhadují, že inflace je daleko vyšší. „Odhadujeme, že jsme se už dostali přes 20 milionů,“ uvádí například zpráva hlavní finanční instituce v zemi Kingdom Bank.

Někteří analytici vzhledem ke změně spotřebitelského koše v důsledku nedostatku některých druhů zboží tvrdí, že inflace se vyšplhala dokonce na 30 milionů procent. Ještě před měsícem zde přitom ceny rostly o řád pomaleji. „Teoreticky nemá inflace žádnou maximální hranici. O co rychleji se tisknou peníze, o to rychleji roste inflace,“ zdůvodnil pro Respekt.cz zrychlování inflace analytik Atlantik FT Petr Sklenář.

Zimbabwané dostali před několika týdny k dispozici bankovky o hodnotě 100 miliard zimbabwských dolarů. Přesto si za jednu takovou bankovku mohli koupit pouze zhruba tři vejce, a tak chodili do obchodů dál s pytli bankovek. Pokračující hyperinflace ale centrální banku donutila škrtnout na měně deset nul a pustit do oběhu staré mince. Ti, kteří si mince nechali z dřívějších časů, se zaradovali, a rychle je šli utrácet. Za pár dnů totiž zase ztratí hodnotu.

Jak léčit hyperinflaci

Rychle rostoucí ceny si vybírají svou daň v celé ekonomice. Nezaměstnanost vzrostla na 80 procent, v zemi je nedostatek potravin a paliva, lidé začali raději vyměňovat zboží za zboží místo používání peněz. „Musí se vrátit k odpovědné hospodářské politice. Zavést tvrdá opatření, přestat tisknout peníze. Druhou možností je převzít některou zahraniční měnu,“ nastínil možná řešení krize Sklenář. Moratorium na ceny a mzdy, jak jej navrhuje guvernér centrální banky Gideon Gono, podle něj není řešením. „Ještě větší část směny by se přelila do černé ekonomiky,“ tvrdí Sklenář.

Rozhodnutí o použití stabilní zahraniční měny se od prezidenta Roberta Mugabeho ale nedá očekávat. Za problémy své země totiž viní západní svět. Je otázkou, zda by nemohlo Zimbabwe využít „méně západní“ měnu místo dolaru nebo eura, které připadají nejvíce v úvahu. „Měla by to být široce uznávaná měna, aby to zvýšilo důvěru lidí. V Africe není žádná měna, která by toto mohla suplovat,“ vysvětluje Sklenář.

Na teoretickou možnost, zda by mohlo Zimbabwe využít českou korunu, jsme se zeptali České národní banky. „Vyloučené by to nebylo. Žádný oficiální postoj ale nemáme. Mohli by nezávisle na nás zafixovat svůj kurz na českou měnu. Zřejmě by se tam ale nemohlo platit českou korunou, protože zákon o ČNB říká, že česká koruna je zákonným platidlem na území ČR,“ odpověděl Respektu.cz Pavel Palivec z tiskového oddělení.

Lidé mohou začít spontánně využívat i „soukromou“ měnu, jako tomu bylo na začátku dvacátých letech, kdy hyperinflací trpělo Německo. Vlastník tamnějšího uhelného dolu tehdy začal vydávat vlastní lokální peníze, za které ručil svým uhlím. Tyto peníze se staly tak populární, že se začaly postupně rozšiřovat i mimo oblast, kde se důl nalézal. Tato měna fungovala až do roku 1933. „Když se rozpadl Sovětský svaz, tak se platilo vinětami z lahví vína,“ uvedl jiný příklad Sklenář.

Kolaps devizového trhu

Problémy Zimbabwe se promítají také do devizového trhu, který zde prakticky přestává existovat. „Nikdo nechce zimbabwské dolary kupovat,“ zdůvodnil Sklenář. ČNB kurz k zimbabwskému dolaru nikdy nekótovala, zveřejňovala pouze jeho orientační hodnotu. „Tyto exotické kurzy publikujeme vždy na konci měsíce, abychom vyšli vstříc například poptávce turistů. A tento důvod padnul,“ okomentoval Palivec rozhodnutí banky od května letošního roku tento kurz nezveřejňovat.

Stejně tak zimbabwský dolar k české koruně nekótují ani soukromé banky. „Zimbabwský dolar jsme nekótovali ani v minulosti. Nebyl by o něj zájem,“ prozradil Respektu.cz například Tomáš Kopecký z ČSOB.

Hyperinflace je jedním z argumentů pro takzvaný free banking, který prosazují liberální ekonomové. V rámci tohoto konceptu nemá stát monopol na vydávání hotovostních peněz, a banky mezi sebou naopak soupeří, čí měna bude stabilnější. Více čtěte v článku Liberálové: Vezměme ČNB monopol.

Pravděpodobně nejhůře bylo postiženo hyperinflací poválečné Německo. Během let 1921 až 1923 zde činil nárůst cen neuvěřitelných pět bilionů procent. Mnoho lidí si v takové situaci raději bankovkami topilo. Zaměstnanci dostávali výplatu i několikrát denně, aby ji pak mohli dát svým manželkám, které na trhu ihned peníze utrácely, dokud měly nějakou hodnotu. Poslední vážnější případ hyperinflace zaznamenala Evropa na začátku devadesátých let v bývalé Jugoslávii, když zde ceny rostly o více než deset tisíc procent. „Na Balkáně pak měnu navázali na německou marku. Proto se teď platí v Černé Hoře eurem,“ uzavřel Sklenář.

O politických aspektech krize v Zimbabwe čtěte v článku Žádný papír na bankovky.