Daňové ráje ztrácejí anonymitu

Nekvalitní xerokopie oficiálně vyhlížejícího dokumentu se pomalu načítá na monitoru počítače v pražské kanceláři Českého centra pro investigativní žurnalistiku. Jeho ředitelka Pavla Holcová ukazuje nejnovější informace, ke kterým nedávno získala přístup. Jako první se objevuje hlavička Komise finančních služeb Britských Panenských ostrovů. Následuje řada čísel a krkolomných právnických formulací v angličtině.

Po letmém přečtení sjetiny se ukazuje, že adresátovi příslušného dopisu hrozí pokuta ve výši dvacet pět tisíc dolarů či odnětí svobody až na pět let, pokud neposkytne informace o vlastnické struktuře jakési společnosti. Závěrečná slušnostní formulka, ve které předseda komise píše, že se těší na brzkou odpověď, působí jako vítaná komická tečka. Alespoň trochu totiž zlehčuje fakt, že se dívám na materiály, ke kterým bych vůbec neměl mít přístup.

Seznam celebrit

Podobné, původně tajné dokumenty nyní unikly i v souvislosti s osobnostmi, jejichž zvykem není zůstávat v utajení. Herec Mel Gibson, operní zpěvák Plácido Domingo či kapela Arctic Monkeys - ti všichni teď s napětím očekávají, co vše vypluje na povrch ve světle nejnovějšího skandálu takzvaných “leaků”. Anonymně poskytnuté dokumenty totiž objasňují jejich majetkové poměry a způsob, jak se vyhýbali placení daní ve své vlasti.

Jména celebrit, jejichž záznamy unikly ze soukromých archivů, před pár dny zveřejnilo Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů ICIJ se sídlem ve Washingtonu. Jedná se o více než dvacet tisíc jmen klientů londýnské firmy Kleinwort Benson, která se zabývá správou majetkového portfolia boháčů. Ti využívali služeb malé pobočky této společnosti umístěné na ostrově v Lamanšském průlivu a pomocí účtů v exotických rájích chránili své finance před povinnými odvody do státní kasy.

Mezi Britskými Panenskými ostrovy a dalšími daňovými ráji a washingtonským centrem ICIJ existuje však ještě starší spojení. Jeho vznik se datuje do dubna roku 2013, kdy svět investigativní žurnalistiky zaznamenal jeden ze zlomových momentů, který změnil způsob, jak novináři získávají informace o offshorových účtech finančních magnátů a mezinárodních firem.

V aféře, které se začalo přezdívat Offshore leaks, se na veřejnost dostaly informace o více než sto třiceti tisících finančních subjektech, které využívají daňových rájů pro optimalizaci svých nákladů či přímo krytí podvodných machinací.

Přes daňové ráje často legalizují výnosy například mexické drogové kartely, ale i vlády některých zemí. Také politici používají offshorové účty pro netransparentní finanční toky. I v současné aféře britských úniků je nejméně jeden takový případ - poslankyně Andrea Leadsom měla obdržet sedmdesát tisíc liber od společnosti kontrolované z Panenských ostrovů.

Vysvětlit důvod

Původ inkriminujících materiálů je přitom nejasný. Soudě dle informací v nich uvedených je jasné, že pocházejí přímo z počítačů právnických kanceláří v daňových rájích. Neznámá však zůstává identita člověka, který poslal dvě stě šedesát gigabajtů neroztříděných dat na malém externím harddisku do kanceláře Gerarda Ryleho, ředitele ICIJ. Jedná se přitom jen o přibližnou polovinu materiálů, které se v sídlech prestižních advokátů nacházejí.

Na následném zpracování se podílelo přes sto novinářů, kteří po více než roční práci z chaosu čísel a dokumentů vytvořili použitelnou databázi, kterou se rozhodli umístit na internet. Nenachází se v ní však žádné soukromé údaje, jako například e-maily nebo čísla bankovních účtů. Zveřejněny byly jen informace korporátní povahy, což je dle amerického práva v pořádku.

Online je pak přístupný pouze jakýsi vzorek, kde lze dohledat jen názvy firem, jejichž listiny se v obsáhlém archivu nacházejí. Pokud chce novinář získat materiály z registru ICIJ, musí nejprve vysvětlit, z jakého důvodu dokumenty požaduje. Teprve po schválení požadavku příslušné soubory obdrží na svou e-mailovou adresu.

Celkem dva a půl milionu záznamů o subjektech ze sto sedmdesáti zemí tvořilo historicky největší odhalení v oblasti mezinárodních daňových podvodů. Exotické destinace jako Cookovy ostrovy či Singapur patří mezi deset offshorových rájů, pod jejichž daňový systém dané firmy spadají.

Řada otazníků

Záznamy sahající až třicet let do historie odstartovaly sérii investigativních článků, na jejichž vzniku spolupracovala novinářská centra z celého světa, mezi nimi i to české. Právě díky těmto údajům mohl nedávno vzniknout například článek dokládající fakt, že mnozí boháči využívají nákup manhattanských bytů jako novou alternativu ke švýcarským účtům. Nebýt ICIJ a jejich databáze, prokázat majetkové vazby mezi společnostmi z východní Evropy a jimi založenými firmami pro nákup nemovitostí v Americe by bylo téměř nemožné.

Zda budou podobné úniky pokračovat a co přinesou, nedokáže nikdo předem říci. Z vynášení informací, které nebyly určeny očím veřejnosti, vyplývá potřeba anonymity těch, kteří údaje novinářům poskytnou. Proto nelze předpovědět, kdy a jaké informace dorazí do kanceláře některého z investigativních center.

Dotyční musejí identitu důkladně tajit, v opačném případě by jim hrozilo stíhání, podobně jako tomu bylo v případě Juliana Assange známého z aféry WikiLeaks či Edwarda Snowdena, který nedávno upozornil na sledování a odposlechy, které po světě provádí americká vláda.

Podobné skandály neprospívají ani daňovým rájům. Ve své nejnovější zprávě ICIJ upozorňuje, že úřady na Britských Panenských ostrovech zvažují zavedení nového zákona. Ten by měl dále zpřísnit již v současnosti tvrdé zákony zajišťující finanční anonymitu právnických subjektů podléhajících místní jurisdikci. V návrhu zákona stojí, že by únik dat bylo možné trestat vězením až do výše dvaceti let pro ty, kteří dají data k dispozici, a patnácti let pro novináře, kteří taková data zveřejní. I proto zůstává nad budoucností “leaků” řada otazníků.