Co nám vzal rok 2008

Světová finanční krize. Událost, která hýbala nejen ekonomickým světem v roce 2008. Snad nejvíce skloňovaný pojem posledních měsíců – jen pro českou variantu dokáže vyhledat Google skoro sto tisíc stránek, které jej obsahují. Co nám přinesla, co vzala, čím překvapila?

Krizi spustilo již v loňském roce prasknutí bubliny na trhu s americkými nemovitostmi. Podle některých jsou její kořeny už na začátku století, v období nízkých úrokových sazeb. Někteří za ní vidí kapitálový požadavek na banky (konec 80. let), který finanční instituce nutil využívat různé deriváty, pákové produkty a balíčky, aby zvýšily výnosnost svého kapitálu.

Ať tak či onak, rok 2008 byl ve znamení nedůvěry bank mezi sebou, nedůvěry bank vůči žadatelům o úvěr. Nyní se začíná přelévat do reálné ekonomiky. „Překvapilo mě časování té krize. Čekal jsem, že přijde jak ve světě tak u nás až začátkem příští dekády,“ prozradil Respektu.cz ekonom Petr Zahradník z České spořitelny, co ho na krizi nejvíce překvapilo.

Do Evropy krize dorazila dříve, než se z dnešního pohledu může zdát. Začalo to už v únoru, když musela britská vláda znárodnit hypotéční banku Northern Rock. Po pádu americké banky Lehman Brothers na sklonku léta se kolo nedůvěry roztočilo naplno a znárodněny musely být ve Spojených státech i v Evropě desítky bank. „Každá vláda je připravena udělat cokoliv, aby zachránila finanční sektor. Bez něj totiž ekonomika nemůže fungovat,“ zdůvodnil státní zásahy pro Respekt.cz analytik UniCredit Bank Pavel Sobíšek.

Finanční svět se uklidní

Zatímco finanční krize už trvá déle než rok, reálná ekonomika, která se dotýká každého z nás, ty nejtvrdší dopady teprve pocítí. „Situace by se už měla na finančních trzích zklidňovat. Teď přijde ta bolestná část dopadů na ekonomiku,“ předpověděl pro Respekt.cz analytik Raiffeisenbank Michal Brožka. Volatilita finančních trhů se začíná pomalu zklidňovat, ale to může být důsledkem snižujícího se obchodování v závěru roku.

Právě rozkolísanost trhů byla červenou nití táhnoucí se napříč celým rokem a všemi trhy. Cena ropy vyskočila ze 100 dolarů za barel na počátku roku na 150 dolarů v létě, aby ke konci roku klesla pod 40 dolarů. Spolu s ropou se na horské dráze svezla také elektřina. Kontrakt obchodovaný na pražské burze na příští rok se během roku pohyboval od 55 do 90 eur za MWh. Bylo zajímavé sledovat, jak se při různých cenách komodit dostávají do podvědomí odlišné zprávy, a pak zase mizí. Kde jsou ty zprávy o biopalivech, hladomoru ve světě, …

Prudké růsty a propady si zažil také devizový trh. Koruna si vůči euru užila houpačku z 27 na 23 korun, a v současnosti oslabuje zpět k hodnotám z počátku roku. Vůči dolaru si česká měna polepšila až pod 15 korun. To čekal zřejmě málokdo. „V dobách nastupující krize je kolísavost větší. Zvýšená volatilita odpovídá i hloubce současné krize. Výjimečná je pouze ropa, jejíž výkyvy jsou bezprecedentní,“ tvrdí Sobíšek.

Ekonom Zahradník upozorňuje ještě na jeden výjimečný aspekt krize. „V předchozích krizích byly výkyvy procentuálně stejné, ale rozdíl je v objemu. Prakticky od 30. až do 90. let platila přísná pravidla pro pohyb mezinárodního kapitálu. Bariéry padly, a finanční produkty se staly autonomní na hranicích států,“ upozorňuje. Poprvé se výrazněji otevřela Čína, z Ruska se stala ekonomická a surovinová velmoc. Současnou krizi tak nemůžeme porovnávat s žádnou předchozí. Možná to je právě důsledkem propadu prakticky ve všech centrech světové ekonomiky. Zda jde o náhodu nebo výsledek globalizace ukáže až další krize.

Státy na pokraji bankrotu

Obětí krize se ale nestaly pouze banky a v poslední době firmy, ale i samotné státy. Na pokraji státního bankrotu balancuje od podzimu Island. Velké problémy má Maďarsko a Lotyšsko. „Bylo pro mě překvapením, že některá členská země Evropské unie bude potřebovat pomoc od Mezinárodního měnového fondu. To jsem opravdu nečekal,“ prozradil Zahradník.

To nejhorší, co krize způsobila je ale ztráta důvěry ve finanční sektor. „Obecně je pošramocená důvěra ve finanční trhy. Stále pokračuje credit crunch, banky si bojí půjčovat,“ tvrdí Brožka. Navrátit reputaci finančním institucím, hlavně bankám, může trvat dlouhá léta. Jak dlouho si budou lidé při vyslovení slova bankéř představovat člověka, který dostává milionové prémie a připravil přitom spoustu lidí o úspory? Jak dlouho bude trvat ozdravit banky a ty znárodněné vrátit do soukromých rukou? „Máme analogii z Francie na přelomu 60. a 70. let, kdy zde byla podstatná část bankovního sektoru zestátněna. Trvalo až do 90. let než se státní vliv podařilo odstranit. Slovy klasika ale prožíváme období zkracování, takže by to nemělo trvat déle než dekádu,“ předpovídá Zahradník.

Na co se můžeme těšit

Pro reálnou ekonomiku v Evropě i v Česku bude příští rok velmi těžký. Německo zažije propad hospodářství o 4 procenta, Česko bude stagnovat. Přesto je zde několik věcí, na které se můžeme těšit. „Pozitivní by mohl být očekávaný kladný výnos akciových trhů. Reagují vždy s předstihem, a mohly by tak mít slušné zisky, i když bude ekonomika v recesi,“ myslí si Sobíšek. S tím souhlasí i analytik Brožka, podle kterého ceny některých aktiv na takto nízkých hodnotách už dlouho nebyly a zase nebudou. „Domácnosti si zase užijí zlevňování, které nás čeká,“ doplnil. Po odečtení regulovaných složek by totiž mělo v Česku dojít k deflaci, čili k poklesu cen.

Rok 2009 bude také ve znamení finančních žraloků. „Úspěšně přeživší dravci čekají na kořist. Takovým příkladem může být hongkongsko-čínská banka HSBC nebo britská Barcleys,“ myslí si Zahradník. Podle něj je dobře, že si ekonomika prochází takovou inventurou. „Dojde k oddělení zrna od plev. Pro jejich oběti to radostné není, ale je to správný proces,“ upozorňuje.

Zároveň by mohlo dojít k fundamentální změně vnímání zadluženosti. Zejména Američané si tak zřejmě začnou více uvědomovat, že když něco chtějí, tak si to musí zasloužit. „Snad se omezí i ta přehnaná virtualita ekonomického světa. Nemělo by to překračovat meze humanity. Jsme v první řadě lidé a až pak spotřebitelé, pracující nebo investoři,“ doplnil Zahradník.