Chtěly jsme v šatotéce nabízet ekologickou parádu

Ekologická móda nejsou jen dlouhé batikované sukně. A sdílení majetku zase není pouze cesta z finanční nouze. Tyto dvě myšlenky stály u zrodu první a zatím jediné české „knihovny“ s oblečením s názvem Reparáda. V Brně ji před rokem a půl založily dvě čerstvé absolventky vysoké školy Kateřina Říhová a Markéta Melendéz.

„Chtěly jsme šířit pěknou, lehce retro módu, zároveň to dělat eticky a s ohledem na životní prostředí,” vysvětluje Kateřina Říhová. Proto se snažily také přilákat pozornost k tomu, že existují i jiné způsoby konzumu v módním průmyslu. „Spousta lidí nepřemýšlí o alternativách, ale prostě jde a oblečení si koupí,” popisuje Říhová v prostorách šatotéky na Jaselské ulici v centru Brna, kde trávily poslední dobou obě téměř všechen volný čas.

Časová i finanční náročnost jsou také důvodem, proč se nyní Reparáda přes zájem veřejnosti mění; od půlky března budou zakladatelky své pojetí módy šířit pouze přes internet. Nevnímají to však jako smutný konec. S případným nezdarem či změnou počítaly: „Když člověk zkouší nové věci, hodně se toho naučí, a nás baví i to, jak se projekt proměňuje.“

Reparáda nevznikla jako podnikatelský záměr, ale jako koníček. Říhová pracovala v advokátní kanceláři a teď je zaměstnána jako manažerka, Melendéz se věnovala námořní logistice. „Pokusily jsme si vytvořit místo, kde se můžeme kreativním způsobem vyžít a vzájemně se potkávat, abychom si přechod do dospělého života udělaly pozvolnější,” tvrdí.

Katalánsko inspirující

„Byla jsem v Barceloně zrovna v době krize, kdy jsou lidé paradoxně i hodně inovativní a nebojí se jít do nových neozkoušených podniků,“ popisuje Kateřina Říhová první inspiraci k založení Reparády. Motivovala ji především atmosféra katalánské metropole, kde nějaký čas žila, a zároveň zájem o ekologii, ekonomii sdílení a o módu. Svou roli hrálo i její studium sociologie. Další nápady našly s Markétou Melendéz ve Švédsku a Německu, kde se podobné projekty v nedávné době také rozjely - a založily si vlastní pobočku.

„Nejsme zastánkyně přesvědčení, že člověk má žít buď úplně asketicky, nebo naopak rezignovat na všechny ohledy. Stačí, když každý udělá svoji malou část. My máme rády módu a chtěly jsme nabídnout alternativu ke konzumnímu módnímu průmyslu, kterému dominuje tlak na rychlou spotřebu,“ přibližují svůj postoj zakladatelky knihovny.

Vadil jim i způsob, jakým velké oděvní společnosti podléhají tlaku na nízkou cenu oblečení, která neodpovídá ceně práce v našem regionu: nabíráním levné pracovní síly v rozvojových zemích a produkcí méně kvalitního oblečení. „Lidé mají často dojem, že vše má být na jedno použití a pak se to musí vyhodit, souvisí to i se spotřebou jídla a celkovým přístupem k životu,“ míní autorky projektu.

Vzrůstající počet těch, kteří chtějí tuto cestu opustit, dokládá obliba podobných aktivit, jako byla šatní knihovna - sdílení aut a kol, komunitních opraváren či služeb, jako jsou Couchsurfing či Airbnb, která se v posledních letech ze západní Evropy dostávají do Česka.

Plesové šaty za čtyřicet korun

Oproti běžným půjčovnám se knihovna lišila především tím, že nabízela měsíční předplatné, za které si návštěvnice mohly vybrat z několika stovek šatů, kabelek, doplňků a bot. V nabídce bylo převážně šatstvo na denní nošení, obléknout se zde však dalo i do divadla, na ples nebo na svatbu. K půjčení navíc bylo mnohem nápaditější a originálnější oblečení; krom kousků od mladých začínajících návrhářů sháněla dvojice staré kusy, které přešívala. „Část jsme sehnaly po bazarech, část nám někdo daroval, část jsme dostaly od začínajících návrhářů, kterým jsme tímto způsobem dělaly reklamu. Nové věci jsme se snažily kupovat minimálně, aby byl koloběh co nejdelší,“ vypočítává Říhová. Hodně věcí do začátku si dovezly z blešáků v Barceloně, kterých se tam účastní i mladí návrháři.

Za 450 korun měsíčně si zákaznice mohly odnést až tři kusy každý týden. Vypůjčení jednoho tak vyšlo na méně než 38 korun. Pořídit se dalo i výhodnější čtvrtletní, půlroční či roční předplatné; existovaly i výjimky na jednorázové nebo prodloužené půjčení. Standardní výpůjční doba byly dva týdny a za pozdní vrácení se podobně jako v knihovně platily pokuty. Oblečení se vracelo vyprané a vyžehlené; za drobný poplatek ho vypraly i v provozovně.

Vzato v datech do Reparády chodily hlavně pracující ženy mezi 27 a 35 lety, často prý i manažerky, které by si oblečení mohly koupit, ale líbila se jim myšlenka a nabízené kusy. Čas od času si prostě chtěly obléknout něco, co nenosí pořád. Někdy přišly studentky z okolních fakult, velkou skupinu zákazníků tvořili tanečníci a milovníci swingu nebo fotografové, kteří oblečení půjčovali modelkám.

Původně chtěla dvojice otevřít jen šatní knihovnu, nenašla ale žádné vhodné místo. Pronajala si tedy větší prostory a k půjčování přibyly další aktivity. Majitelky začaly pod vlastní značkou šít i prodávat a zbylou část prostor pronajímaly; částečně návrhářkám z dílny D-efekt, částečně zájemcům o místo v coworkingové kanceláři. Zbytek místa zabrala cyklistická dílna Reparada Bikes, kde se repasovala starší městská kola.

Aktivní cyklistky

Všechny aktivity, které se na Jaselské konaly, spojovala právě recyklace a sdílení. Více než rok fungování ale překazily finanční starosti a nedostatek času. Přes týden se prý kolegyně měly problém i sejít. „Já můžu jen večer po práci a Markétě se nedávno narodil syn,” popisuje Říhová. „Dostaly jsme se do životní fáze, ve které řešíme vlastní hypotéky, bylo třeba snížit náklady, a tak jsme se prostoru vzdaly. Budeme však přes internet prodávat oblečení pod naší značkou i tvorbu spřízněných designérů a dál se budeme věnovat renovaci starých kol,” popisuje Říhová.

Případným následnicím vzkazují, že je to podobné jako s jakýmkoliv start-upem - na začátku je třeba hodně investovat. „Ideální by bylo mít sponzora nebo mecenáše, případně získat grant. Jelikož půjčovna oblečení na měsíční bázi je celkem nový koncept, měly jsme problém naplnit požadavky většiny výběrových řízení. Výběrové komisi se to často zdálo moc komerční,” bilancuje Říhová. Prostor pro podobně inovativní projekty zaměřené na sdílení tu podle ní je. „Nezájmem jsme rozhodně netrpěly. Hodně lidí nám psalo, že se jim projekt líbí, že nám fandí a že je třeba i inspiroval,“ uzavírá Říhová s tím, že svůj účel tak Reparáda splnila.

Možnost znovuotevření nevylučují, ale soustředily by se spíš na originální kusy pro slavnostní příležitosti. Nebrání se tomu s někým se spojit. Další možnost vidí v oblečení z recyklovaných a zároveň funkčních materiálů. „Obě jsme aktivní cyklistky, jezdíme do práce na kole. Chtěly bychom tedy nosit funkční oblečení, které by nějak vypadalo,” přibližují své záměry. Ale hned připouštějí, že se jejich plány určitě ještě promění.