Zničením Hotelu Praha se minulosti nezbavíme, naopak

Když začátkem roku noví majitelé Hotelu Praha z firmy PPF oznámili, že stavbu, která by v přepočtu na dnešní peníze stála šest miliard, srovnají se zemí, podal sochař Pavel Karous (34) spolu skunsthistoričkou Milenou Bartlovouna ministerstvo kultury návrh na zapsání budovy na seznam kulturních památek.

Ministerstvo  sice rozhodlo v jejich neprospěch a PPF zopakovala, že hotel zbourá. Karous se ale nevzdává. Jednou z akcí byl i úterní happening za záchranu hotelu přímo u dveří PPF, který uspořádal spolu s dalšími umělci a aktivisty. Jen několik hodin předtím nicméně společnost Petra Kellnera znovu potvrdila, že stavbu hodlá zbourat (viz informace pod rozhovorem).

V čem spočívá výjimečná hodnota Hotelu Praha?
Architektura Hotelu Praha je naprosto výjimečná; kopíruje vrstevnice svahu, svým tvarem reaguje na terén. Stavby, které by takto sochařsky ctily prostor, se u nás kromě srovnatelně odvážného televizního vysílače Ještěd téměř nevyskytují. Především jižní strana hotelu je ve stylu tzv. organické či „tekuté“ architektury, čímž autoři předčili o desetiletí například světově uznávaného architekta Jana Kaplického.

V neposlední řadě objekt budovy představujíce velkorysý gesamtkunstwerk -  propojení, interiérového designu, užitého i volného umění v jedno celostní dílo. Jenom na monumentálních výtvarných realizacích se podílely desítky těch nejuznávanějších českých výtvarníků druhé poloviny 20. století. Za všechny můžeme jmenovat Antonína Hepnara, Pavla Hlavu, Stanislava Libenského a Jaroslavu Brychtovou.

Hotel ovšem sloužil řadu let komunistickým pohlavárům a symbolizuje do velké míry bezohlednost a aroganci minulého režimu.  
Paušální ničení kulturních reziduí minulého systému považuji za násilné mazání paměti národa. Likvidací těchto památek se kontroverzní minulosti nezbavíme. Naopak ji zatlačíme do podvědomí, což pro psychické zdraví společnosti není dobré. Myslím si naopak, že budoucí generaci nic nepřesvědčí o neupřímnosti vládnoucí normalizační garnitury lépe než rozpor mezi rovnostářskou rétorikou a naddimenzovaným luxusem jejich vlastního životního prostoru, který hotel Praha symbolizuje.

Jeho zničením nad tehdejší bezohledností nezvítězíme, ale podpoříme tu dnešní. Podobně nesmyslně bychom se mohli dívat na barokní kostely jako na nástroj násilné rekatolizace a habsburské nadvlády - a jejich likvidací se snažit vyrovnat s tragickými důsledky „pobělohorské okupace“.

Hotel Praha je v soukromých rukou. Má podle vás stát, potažmo veřejnost mít právo v takových situacích diktovat, jak se smí nakládat soukromým majetkem?
Právo není můj obor, ale přirovnám-li kauzu k situaci, že si někdo nekultivovaný koupí pozemek dejme tomu s oním barokním kostelem a chce ho zbourat, myslím si, že sousedé by měli projevit nesouhlas a povinností úřadů je památku chránit.

PPF  Petra Kellnera v úterý dopoledne uspořádala setkání s novináři, kde se k hotelu vyjádřila prostřednictvím svého mluvčího Radka Stavěla a Vladimíra Mlynáře, který v investiční skupině zodpovídá za komunikaci se státními institucemi. Řekli, že PPF převzala hotel 27. června a že v té době již byla většina interiérů vyklizena. Za spouštěcí moment koupě pozemku, který přímo sousedí s Kellnerovým domem na Hanspaulce, označili Stavěl s Mlynářem okamžik, kdy podnikatel „zjistil, že hotel někdo koupil a hodlá tam stavět.“

Oba zároveň znovu potvrdili záměr hotel zbourat. „Tento typ staveb nemůže v tržní ekonomice existovat.  Hotel je příliš energeticky náročný; a v místě tak vzdáleném centru, jako je Hanspaulka, by navíc bylo obtížné ho naplnit,“ vysvětlil důvody Mlynář. „Podobně jako u Kongresového centra, které je zadluženo, je provoz nerentabilní.“

Bourání hotelu PPF plánuje na zimu, na jeho místě má být rozšířen park. Ve spodní části areálu, poblíž bývalé rezidence kanadského velvyslanectví, by měla vzniknout nová budova základní a zřejmě i střední školy Open Gate, která doplní Kellnerovy vzdělávací instituce v Babicích. Park bude ovšem veřejnosti uzavřen a bude sloužit školám.

Přečtěte si také text Konec Hotelu Praha v aktuálním čísle časopisu Respekt.