Afriku šidí účetní oddělení globálních firem

My novináři čelíme velké nepříjemnosti. Nejdůležitější a nejpodlejší věci, které se v našem světě dějí, jsou stále častěji mimořádně nudné. Charismatické padouchy, o kterých se daly psát velké příběhy, nahrazují neosobní manažerské triky, nudní kancelářští zloději a jejich technický jazyk. Stěží o nich lze psát způsobem, který strhne zájem a představivost čtenářů. - Tak počátkem roku popsal problémy dnešní žurnalistiky slavný britský dokumentarista Adam Curtis. Jeho postřeh sice neplatí pro dění na Ukrajině a na Blízkém východě, přesně však vystihuje problém, kterému čelí zvláště dnešní Afrika. 

Lednová přelomová studie OSN a Africké unie zpracovaná odborným panelem pod vedením bývalého jihoafrického prezidenta Thabo Mbekiho popsala toky peněz, které ilegálně mizejí z Afriky, a došla k závěru, že každý rok nejchudší kontinent ilegálně přichází o víc než padesát miliard dolarů. Na vině jsou hlavně účetní oddělení nadnárodních firem a jejich špičkoví právníci. Ztracená částka je mimochodem vyšší než celá rozvojová pomoc a zahraniční investice v Africe dohromady (viz mapa). Kdyby tyto peníze zůstaly v Africe a jednotlivé státy by je mohly investovat například do infrastruktury, osvobodily by se s jejich pomocí z pasti chudoby desítky milionů lidí.

Právě téma finančních úniků patřilo k hlavním bodům diskusí na velké konferenci o financování rozvoje, která se od pondělí do čtvrtka konala v etiopské Addis Abebě. V desítkách panelových debat, které se odehrávaly v konferenčních síních několika luxusních hotelů postavených v těsném sousedství čtvrti Kazanchis, byl vidět zásadní posun v debatách o boji s chudobou. 

Velmi málo se řešila rozvojová pomoc ze strany bohatých zemích - je jasné, že ani v příštích letech nebude stoupat a že pro rozvoj chudých států není nejpodstatnější. V centru pozornosti stála otázka, co rozvojové země mohou proti chudobě více dělat z vlastních prostředků a konkrétně pak možnosti zlepšení výběru daní v Latinské Americe a Africe. Hlavním konfliktem konference byly ovšem spory mezi chudými a bohatými zeměmi o zřízení stálého mezivládního panelu v OSN, který by řešil právě otázky globálního daňového systému.

Bohaté státy se postavily proti jeho vzniku, ale think tank OECD zahájil program boje s daňovými úniky, který zřejmě prospěje i chudým státům. OECD představila také iniciativu Daňoví úředníci bez hranic, v jejichž rámci mají zkušení auditoři a výběrčí daní z bohatých zemí pomáhat africkým, asijským i latinoamerickým úředníkům v boji s účetními triky velkých korporací. Debatu, která se o kapitálových únicích vedla na dubnové konference Institutu pro nové ekonomické myšlení, si můžete pustit zde.

Hlavním pachatelem ilegálních finančních úniků ve výši 50 miliard dolarů ročně totiž nejsou zkorumpovaní afričtí vládci a úředníci ani organizovaný zločin, ale zmíněné nadnárodní koncerny, zvláště těžařské, a jejich účetní operace zvané anglicky „transfer mispricing“ a “trade mispricing”. Neuchopitelnost těchto komplexních zločinů, kterými mimochodem trpí i český státní rozpočet, ilustruje i fakt, že v češtině chybí jednoznačný překlad tohoto triku, který spočívá v cenových manipulacích v obchodu mezi pobočkami jedné korporace. 

Jeden příklad manipulace se zisky: africká pobočka prodá vytěžené dřevo za podhodnocenou cenu kolegům z pobočky v daňovém ráji. Ta ji pak za nadhodnocenou cenu prodává dál ke spotřebitelům v bohatých zemích. Výsledkem je, že pobočka v Africe vykazuje malý zisk a platí minimální daně. Malý zisk vykáže i pobočka v bohaté zemi s kvalitním daňovým systémem - i tam korporace zaplatí jen malou daň. Díky účetními triku většina zisku zůstane v daňovém ráji, kde korporace neplatí prakticky žádnou daň. Ve výsledku tedy tratí všechny státní rozpočty.

Státní instituce chudých zemí firemním trikům neumějí čelit: jsou obvykle neefektivní a chybějí jim odborníci, kteří by velmi komplikované podvody dokázali odhalit a stíhat. Jak by řekl citovaný režisér Curtis: Pokud chcete být úspěšným padouchem, jehož zločiny nikoho nezajímají, buďte nudní a nesrozumitelní.

Intenzivní debaty v Addis Abebě ale ukázaly, že se věci mění. Ilegální únik financí se během dvou tří let z okraje zájmu dostal do centra debat ekonomů, diplomatů i rozvojových agentur. Všem je jasné, že tady leží obrovské sumy peněz, které by mohly prospět nejchudším obyvatelům planety. Zatím jsme ale ve fázi porozumění a popisování složitého problému - těžká chvíle zastavování ilegálních toků teprve přijde.