Wartburgem na nebezpečné komáry

Je osm hodin ráno a v úzké ulici Havana v stejnojmenném hlavním kubánském městě se schází asi dvacítka záložníků kubánské armády. V proluce, která vznikla po zřícení tří zanedbaných domů, dostávají snídani a spolu s ním jim administrativní pracovnice ministerstva zdravotnictví rozděluje archy s adresami, čísly popisnými a instrukcemi. Rozdělují se do dvojic a každá dostává vykuřovadlo – těžký železný motor s výfukem poháněný směsí benzínu a petroleje.

Kouř, který produkuje, má hubit nebezpečné komáry Aedes aegypti.  Vojáci těžké stroje postupně testují a startují - Východoevropanovi zvuk a zápach připomíná starý známý wartburg. Po přidělení ulic a zkoušce stroje následuje nástup a poslední instrukce od kapitána. Ten zdůrazňuje proč je jejich práce důležitá, a že mají diplomaticky jednat s obyvateli domů a bytů.

Mezi nemoci prokazatelně přenášené komárem Aedes aegypti patří zika, žlutá zimnice, horečka dengue a chikungunya. Na Kubě se všechny vyskytují, byť v malém rozsahu.  Kampaň je společným projektem ministerstva zdravotnictví a armády a probíhá za účasti záložníků vždy právě v období dešťů, zhruba dva měsíce v roce. Cílem je vykouřit komáry ze všech domácností i nebytových prostor. Masivní akce se koná ve všech městech. S různou intenzitou, ale jedno má pro všechny Kubánce společné  - když dorazí, je povinná. Byty, obchody, restaurace, nemocnice, banky i sklady musí projít vykouřením. To obnáší několikaminutový zásah, po kterém musí být prostory na 45 minut bez větrání uzavřeny, aby jed mohl zapůsobit.

Mezi záložáky, kteří se ve vedru potí v uniformách, je také dvaadvacetiletý Roberto a osmatřicetiletý Yasser. Po instruktáži společně zvedají stroj na železné tyči a svižným krokem se vydávají do přidělené ulice a do prvního činžáku.  Za den obslouží zhruba devadesát bytových jednotek. Pracují od 8 do 12 a od 14 do 16 hodin. Jejich plat je zhruba 15 konvertibilních pesos měsíčně, v přepočtu necelých 14 Eur. Jejich práce je těžká a  postavení bezvýznamné.  Vykuřovači jsou bez většího respektu právě kvůli, že prevence proti komárům je povinná. Někteří lidé se vojákům posmívají, jiní je naopak pohostí kafem. Starší lidé si s nimi rádi popovídají.

Někteří obyvatelé jsou vykuřovači nečekaně překvapeni: ženy v nedbalkách a natáčkách, muži v boxerkách u snídaně, na sporáku se vaří jídlo. Musí však rychle reagovat a během několika minut dát byt k dispozici. Pokud není doma, Roberto skutečnost pečlivě zapíše a Yasser má chvilku čas na cigaretu.

Obytné domy v centru Havany jsou velmi staré a zanedbané, pocházejí většinou ještě z koloniálních dob. Podlaží mají výšku okolo čtyř metrů, mramorová schodiště jsou strmá a úzká, občas chybí stupeň. Roberto bouchá na dveře a zapisuje poznámky. Yasser tahá těžký stroj a čeká na instrukce. Jakmile je majitel bytu vpustí, akce většinou trvá maximálně dvě minuty.  Havanské činžovní domy mají pavlačové dvory; ty se po vykouření zahalí do hustého dýmu a vše vypadá poněkud apokalypticky.

Kouř se definitivně rozplyne až u piva ve fotbalovém baru Bilbao v ulici O’Reilly. V příštích dnech dvojici čekají další desítky domácností, z banky, řeznictví, polikliniky i restaurace.