Sobotka + Babiš + Bělobrádek = VSL

Předně nutno říci, že jmenování Sobotkovy vlády je tak trochu jako přistání mimozemšťanů. V hlavě Miloše Zemana bylo ještě před pár měsíci oboje na stejné úrovni. Sobotka jako premiér – vyloučeno. Zaorálek jako ministr zahraniční – naprosto vyloučeno. Mladej Dienstbier – naprosto jednoznačně vyloučeno!!! Bájná lhavost a posedlost mocí Michala Haška, vykonavatele Zemanovy vůle v ČSSD, však čarokrásně semlely plány na uchvácení moci a národ se dočkal nadpřirozeného úkazu – v Praze před Hradem demonstrovaly davy za předsedu ČSSD.

Kdyby byl Hašek a jeho kumpáni zdrženlivější, mohli ve vládě alespoň zasednout. Teď se mohou s prosíkem domáhat o funkci místopředsedy podvýboru. I když po nikým nevolené vládě radikálů z 1,51% Strany přátel organizovaného zločinu by vzal člověk zavděk snad i tím Haškem.

Jedna věc je, jak je která vláda „odbornická“, druhá a důležitější, zda je ustanovena na základě demokraticky zvoleného parlamentu – nebo to evokuje spíše vládu protektorátní, jako v případě SPOZ. Tato středa je tak vítězstvím parlamentní demokracie nad absolutistickými tendencemi Miloše Zemana.

Jeden Babiš vládne všem

Poměrně překvapivé je, že vzešlá vláda nešla postavit bez přítomnosti zatím ještě pořád agenta StB a že tato skutečnost byla takřka pětině lidí u voleb úplně fuk. Pro klid duše bychom si měli všichni přát, ať slovenský soud nařídí Babiše ze svazků StB vymazat.

Pokud se tak nestane, budeme se s tím holt muset nějak smířit – aspoň to snad po 25 letech rozproudí debatu, co to vlastně tajná služba byla, jaký byl rozdíl mezi složkou, která honila a mlátila disidenty, a ekonomickou rozvědkou. Škoda jen, že u toho asi nepomůže ÚSTR, z kterého se Senát snaží vytvořit instituci zaměřující se na život horníků na Ostravsku a vliv pětiletek na výstavbu dálnic.

Nepochybně katastrofální důsledky může mít kumulace mediální, politické a byznysové moci v osobě jednoho člověka. Otázka nestojí ani tak, zda tohoto propojení Babiš nezneužije. Nebezpečnější je, že si společnost začne zvykat, že být sám sobě hlídačem je normální. Těžko můžeme zakazovat lidem z byznysu kandidovat. Ale domnívám se, že úkolem této ani ne tak vlády jako celého parlamentu je nastavit zákonné bariéry tak, aby nebylo možné kumulovat v jedné osobě či straně tak extrémně silnou moc.

On já a Rudolf, chodíváme na golf

Tohle však rajcuje asi jen teoretiky demokracie; lid zajímá, jak bude vláda „makat“. A tady to vypadá mimořádně nadějně. Nebudu si hrát na nezávislého, už s několika ministry včetně premiéra nastávající vlády jsem se opakovaně sešel jak kvůli Rekonstrukci státu a hazardu, tak i kvůli dalším věcem. A právě proto tvrdím, že lidský materiál, který nyní nastupuje do vlády, je o několik tříd výš než banda obskurních individuí, která tam řádila za Nečasovy vlády.

Chci doufat, že po Nečasově a Rusnokově vládě psychopatů a zlodějů – čest výjimkám – budou Sobotkovi ministři minimálně schopni rezorty zvládat a v ideálním případě na nich dělat i dobré věci.

Ať je to realizace Rekonstrukce státu, respektování Ústavy v oblasti hazardu, renesance liberální, ale zodpovědné protidrogové politiky, nastavení stropů exekutorům, započetí výstavby vysokorychlostních tratí, skutečné řešení sociální vyloučenosti a tak dál.

Aby se ale dělo aspoň něco pozitivního, musí mezi ministry a šéfy partají zavládnout smír, přátelství a láska. V situaci, ve které se nyní nachází Česko, není prostor pro nonstop koaliční válku, ale pro spolupráci a vzájemný respekt. Babiš musí respektovat, že volby vyhrál Sobotka a že je to jeho vláda - což chápu, že je pro člověka, který vždy všem velel, problém. Stejně tak bude muset Sobotka přijít na kloub tomu, jak se jedná s člověkem, jenž působil dvacet let v nejvyšším byznysu a vybudoval impérium.

Kluci a holky z vlády by si měli ve vlastním zájmu pořídit pár dobrých psychologů, mediátorů a koučů, aby dokázali překonávat osobní animozity, které buď již jsou, nebo v průběhu doby stoprocentně nastanou. Ať se pobaví, zda raději chodí na golf, do sauny, na buddhistické meditace nebo si ožrat držku, a dělají to. Pokud z práce nebudou mít radost, stanou se po chvíli psychopaty a paranoiky sami.

Kolaborace, základ demokracie

Značná část společnosti není obden zvědavá na novinové titulky, koho si v klepetech odvedla policie, kdo co ukradl, kdo komu v koalici vrazil dýku do zad a jak se jeden raduje, že klesají preference druhého. Když už si to jedna ze stran vrazila na billboardy, tak ano: chci, aby tady bylo líp. A to bude jen a pouze tehdy, pokud se k sobě navzájem dokážou politici bavit slušně a s respektem jeden k druhému. V rámci koalice i s opozicí.

Pár ministrů ve vládě samo problémy státu nevyřeší. Nazrál čas, aby se mnoho aktivních občanů zapojilo do fungování státu a přestalo jen nadávat na všechny politiky plošně. Mezi prostým občanstvem, natožpak organizovaným jako my, co spolu chodíme v Rekonstrukci státu, Občanech proti hazardu a podobně, jsou stohy námětů i konkrétních legislativních návrhů řešení. Stačí předělat způsob dělání politiky z elitářského na participativní a občany vyzvat, ať se přidají.

Jde to i jinde, třeba jsme k tomu už dospěli taky. Totéž platí na adresu opozičních stran, ke kterým nemůže být přistupováno jako v posledních dvou volebních obdobích. I mezi opozičními poslanci je mnoho takových, kteří šli do parlamentu s cílem realizovat konkrétní prospěšné věci a ostentativní pohrdání jimi jen proto, že jsou opoziční, je hodně nízké.

Volební boj se vede před volbami, někdy je taky potřeba, jak říkají mudrcové, „klid na práci“. Politika je v něčem stejná jako sport – váš soupeř není osobní nepřítel, kterého musíte zadupat do země, a v nároďáku můžete klidně hrát spolu. Na tomhle je princip zastupitelské parlamentní demokracie postaven - a pokud to tato vláda pochopí, mohly by se dít zajímavé věci.