Polemika: Je Hana Lipovská renomovanou ekonomkou?

Na text Jiřího Nováka „Hana Lipovská není renomovanou ekonomkou“ reagovala Jana Bobošíková, spoluzakladatelka Volného bloku, za který členka Rady ČT Lipovská kandiduje. Její text zveřejňujeme i s odpovědí Jiřího Nováka. Tímto diskusi ukončujeme.

Když Respekt a expert z FSV UK lžou víc než Rudé Právo

Jana Bobošíková

Na webu Respekt.cz vyšel text Jiřího Nováka z Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd UK „Hana Lipovská není renomovanou ekonomkou“. Pomiňme zjevnou absurditu téma – Hana Lipovská se nikdy nevydávala za renomovanou ekonomku, zákon o České televizi nevyžaduje, aby člen Rady ČT byl „respektovaným ekonomem“.Pomiňme také definici „renomovaného“ či „respektovaného“ ekonoma. Je otázkou, zda „renomovaným ekonomem“ je nutně akademik s množstvím publikací v konkrétních citačních rejstřících.

Ale přistupme na tuto hru pana Nováka a podívejme se na skutečné citace v rejstříku Web of Science. Podle Jiřího Nováka z Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd UK najdeme v tomto rejstříku jen jednu publikaci Hany Lipovské. A jaká je pravda? Hana Lipovská má v tomto rejstříku 21 publikací, tedy 21× více, než uvádí autor se zjevnou snahou členku Rady ČT a kandidátku VOLNÉHO Bloku odborně znevážit.

Poprvé publikovala odborný článek jako studentka třetího ročníku pětiletého magisterského studia v roce 2013. Ostatně i díky těmto prvním publikacím převzala v roce 2015 z rukou tehdejšího rektora Masarykovy univerzity Mikuláše Beka Cenu rektora Masarykovy univerzity pro vynikající studenty magisterských studijních programů. V osmiletém období 2013–2021 publikovala jako autorka či spoluautorka více než čtyři desítky odborných publikací, z nichž 21 je uvedeno v citačním rejstříku Web of Science.

Pro srovnání: autor článku za bezmála čtvrtstoletí od svých studentských začátků v roce 1997 po současnost publikoval devět (půjdeme-li proaktivně do větší hloubky, což se pan Novák v opačném případě nenamáhal, tak 14) publikací uvedených ve Web of Science. A pro odborníky: H-index Hany Lipovské je vyšší než H-index pana Nováka. H-index přitom vypovídá o dopadu práce autora na obor jeho činnosti. V tomto srovnání je „expert“ Jiří Novák z Karlovy univerzity publikující lži na stránkách Respektu proti Haně Lipovské jen muší váha.

Mezi více než čtyřiceti odbornými publikacemi Hany Lipovské nalezneme kapitoly knih publikovaných v předních nakladatelstvích Edward Elgar Publishing či Palgrave Macmillian, recenzovanou monografii Matematika v ekonomii a ekonomice vydanou nakladatelstvím Grada (spoluautoři M. Mikulík, V. Mikulík a L. Bauer), která se používá – obdobně jako její kniha Moderní ekonomie: Jednoduše o všem, co byste měli vědět – jako učebnice, nebo monografii The Political Economy of Independence vydanou londýnským nakladatelstvím Routledge.

Pokud pan Novák píše „Jak známo, knihu může napsat každý - a bez ohledu na kvalitu jejího obsahu ji může do sytosti sdílet bez obav, že to zakážou. Naproti tomu recenzní řízení představuje systém vnitřní kontroly kvality vědeckých výstupů, které je u prestižních časopisů velice náročné a vysoce výběrové. Trvá několik měsíců, někdy i let. Nejprestižnější časopisy obvykle nakonec přijmou k publikaci méně než deset procent nejlepších příspěvků“, záměrně manipuluje nepoučeným čtenářem. Publikace vědecké monografie v prestižním zahraničním nakladatelství přirozeně vyžaduje několik nezávislých recenzních posudků.

Pan Novák dále píše: „Ještě důležitější však je, že Hana Lipovská respektovanou ekonomkou není. Do rady byla nominována ještě před obhajobou své disertační práce. Kvalitu této práce nelze ověřit, protože není k dispozici online. Na webu univerzity se objevuje pouze následující oznámení: “Závěrečná práce byla v souladu s § 47b zákona o vysokých školách skryta z důvodu překážky pro její zveřejnění do 25. 6. 2023.” Evidentně se nenamáhal zjistit si důvody nepublikování práce – disertační práce totiž tvoří jádro zmíněné publikace „The Political Economy of Independence“ a pro nakladatelství Routledge bylo přirozeně nepřijatelné, aby byla volně k dispozici větší část publikovaného textu. Tato praxe je v obdobných případech běžná například i u habilitačních prací.

Konečně pak, hovoří-li pan Novák o jednom článku s impakt faktorem, který „vychází z její diplomové práce“, neměl by zamlčet, že jeden z paperů založených na výsledcích diplomové práce Hany Lipovské byl oceněn Cenou Františka Vencovského pro mladé ekonomy do 35 let.

Odmítáme přistoupit na hru, že ekonoma dělá počet akademických publikací, že kvalita publikací je odvozena od jejich formátu nebo typu vědeckého žurnálu. Nic z toho pro kvalitní analytickou práci ekonoma podstatné není. Lživá a manipulativní tvrzení pana Nováka však bez korekce ponechat nemůžeme.

Jana Bobošíková je prezidentka Institutu svobody a demokracie

Seriózní média nelžou

Jiří Novák

Článek “Hana Lipovská není renomovanou ekonomkou” uveřejněný 6. 9. 2021 na webu časopisu Respekt rozproudil diskuzi na téma posuzování ekonomické erudice. Pro vyváženost této diskuze je prospěšné, že zaznívá i hlas na obranu odbornosti Hany Lipovské (článek Jany Bobošíkové “Když Respekt a expert z FSV UK lžou víc než Rudé Právo”.

Překvapivé však je, že tímto hlasem není sama Hana Lipovská. Povědomí o své odbornosti má jistě nejlepší. Jako radní České televize “uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu činnosti České televize” (zákon o České televizi, 483/1991 Sb). Je-li nezávislou osobností, která vykonává tuto významnou společenskou funkci, při níž zastupuje zájmy české veřejnosti, je s podivem, že se v tomto případě nechává sama zastupovat Janou Bobošíkovou, které se článek nijak netýká.

Ve svém textu Jana Bobošíková píše: “Hana Lipovská se nikdy nevydávala za renomovanou ekonomku.” To však není pravda. Například v rozhovoru s Hanu Lipovskou na webu Církev.cz se kořen slova “ekonom*” objevuje 28krát. Hana Lipovská o sobě mimo jiné říká: “roli však podle mě hrálo i to, že jsem – jak mě někdy novináři označují – ‘katolický ekonom’ a otevřeně se k tomu hlásím. Ostatně, jako ‘katolický ekonom’ jsem letos ČBK vyslána na ekonomické fórum ‘The Economy of Francesco’”. Hana Lipovská se tedy s rolí ekonomky zjevně ztotožňuje.

Jana Bobošíková se dále domnívá, že mou “zjevnou snahou” bylo “členku Rady ČT a kandidátku VOLNÉHO Bloku odborně znevážit”. Jako morální křesťanka Hana Lipovská jistě dodržuje české zákony. V již zmiňovaném článku říká: “jediným korektivem kromě mého morálního kompasu je zákon o České televizi a platná česká legislativa.” Právě zákon o České televizi stanoví, že členové rady “nesmí zastávat žádnou funkci v politických stranách, politických hnutích nebo občanských sdruženích”. Pokud se tedy Hana Lipovská v nějakém politickém uskupení angažuje, jistě na funkci radní sama rezignuje. Mým cílem tedy ani teoreticky nemohlo být znevážení zároveň člena rady a představitele politického uskupení.

Dalším rozporem v argumentaci Jany Bobošíkové je přístup k samotnému kritériu hodnocení odbornosti. Nejprve píše “Ale přistupme na tuto hru pana Nováka”, aby se vzápětí popřela prohlášením, že “Odmítáme přistoupit na hru, že ekonoma dělá počet akademických publikací, že kvalita publikací je odvozena od jejich formátu nebo typu vědeckého žurnálu. Nic z toho pro kvalitní analytickou práci ekonoma podstatné není”. I na takový postoj má Jana Bobošíková právo. Ať už jí vede cokoli k přesvědčení, že pro prokázání odbornosti jsou odborné články nepodstatné.

V tomto postoji je však Jana Bobošíková osamocena. Tuto “hru” na kvalitu odborných publikací hrají ve světě všechny renomované ekonomické instituce (IMF, WB, centrální banky, univerzity, grantové agentury). Pokud jsou Janě Bobošíkové známa nějaká jiná obecně uznávaná kritéria hodnocení odborné erudice v ekonomii, rád se s nimi seznámím a jsem připraven o nich diskutovat. Protože však její text návrh jiného měřítka neobsahuje, budu prozatím vycházet z kritérií zavedených ve světě.

Jana Bobošíková správně uvádí, že Hana Lipovská má v rejstříku Web of Science (WoS) 21 položek. Můj původní článek na webu časopisu Respekt však zcela zřetelně uvádí, že se zabývá pouze vědeckými články publikovanými v odborných časopisech, protože právě ty procházejí náročným a vysoce výběrovým recenzním řízením, jehož zvládnutí je neklamnou známkou erudice v daném oboru.

Z 21 položek ve WoS je 13 konferenčních příspěvků, 2 recenze knih, 5 článků v časopisech bez Impakt Factoru (IF) a 1 článek v časopise s IF. Tuto skutečnost lze snadno ověřit rozkliknutím jednotlivých položek ve výpisu výstupů Hany Lipovské ve WoS.

Všech 13 konferencí má lokální charakter. Konaly se na území Česka a Slovenska (Banská Štiavnica, Cheb, Jihlava, Jindřichův Hradec, Praha, Šlapanice) a pořádaly je povětšinou české univerzity. Dostat se na takovou konferenci je velice snadné. Proto účast nemůže být vnímána jako známka odbornosti.

Dvě knižní recenze obsahují několikastránkové shrnutí hlavních myšlenek knih Thomase Pikettyho a Stanislavy Janáčkové. Nejde o výstupy samostatného bádání, ale o interpretaci myšlenek jiných. Proto nejsou recenze knih považovány za originální odborné publikace (např. grantovými agenturami).

Z vědeckých článků je 5 publikováno v časopisech bez IF. Jde o 4 články v časopise Journal on Efficiency and Responsibility in Education and Science vydávaném Českou zemědělskou univerzitou v Praze a dále o 1 článek v časopisu Statistika: Ekonomicko-statistický časopis, který vydává Český statistický úřad.

Jak je tedy správně uvedeno v mém původním článku pouze jeden odborný článek Hany Lipovské byl otištěn v časopise s IF, konkrétně v časopise Politická ekonomie, který vydává Vysoká škola ekonomická v Praze.

Jana Bobošíková ve svém textu také vysvětluje důvody, proč disertační práce Hany Lipovské není navzdory konvencím dostupná online. Tyto důvody nijak nerozporuji. Ve svém článku pouze cituji prohlášení z webu univerzity a konstatuji, že jde o neobvyklou věc, která znemožňuje posouzení kvality práce. Stejně tak je velice neobvyklé, že posudek školitele neobsahuje žádný verbální komentář a není podepsaný.

Fandím snahám Hany Lipovské rozšiřovat povědomí o ekonomii vydáváním široce přístupných učebnic a popularizačních textů. Nicméně výukové texty nejsou výsledkem samostatného bádání a nepodléhají náročnému a výběrovému recenznímu řízení. Proto ani ony nejsou považovány za neklamnou známku erudice.

Konečně Jana Bobošíková poukazuje na Cenu rektora Masarykovy univerzity a na Cenu Františka Vencovského, které Hana Lipovská získala v roce 2015. Toto je možná nejsmutnější část celého příběhu.  Tyto ceny opravdu naznačují, že v době, kdy končila magisterské studium, mohla mít Hana Lipovská nakročeno k tomu stát se respektovanou ekonomkou. Skutečností zůstává, že její nadání se nepodařilo plně rozvinout. Ať už proto, že se obklopila lidmi, od kterých myšlenky spíše přejímala, než aby rozvíjela své vlastní, nebo proto, že se rozhodla tvořit spíše věci snadné (např. politické diskuzní příspěvky) než se podílet na náročných výzkumných projektech.

Jana Bobošíková svou stať nazvala “Když Respekt a expert z FSV UK lžou víc, než Rudé Právo”. V textu se pak odkazuje na “Lživá a manipulativní tvrzení pana Nováka”. Je komické, když se osoba, která kandidovala za komunisty, odkazuje na lživé Rudé právo.

Smutnější je, že takové formulace dávají vzpomenout na nařčení o “Lügenpresse” (prolhaného tisku), nebo na trumpovské “fake news media” (média falešných zpráv). Takováto nařčení v minulosti vedla k velice neblahým koncům.

Je šokující, že osoba, která stojí za radní dohlížející na jedno z největších českých veřejnoprávních médií, má o zavedených médiích tak nízké mínění, že si dokáže představit, že v jednom ze svých článků lžou více než komunistické Rudé právo. Seriózní média jako časopis Respekt samozřejmě nelžou. Informace, které čtenářům předkládají, jsou podložené pečlivou analýzou a faktická sdělení lze snadno ověřit z veřejných zdrojů.

Domnívám se, že ať už se Jana Bobošíková dostala v pravo-levém vývoji svých politických názorů do jakékoliv fáze, měla by pečlivě vážit, koho nařkne ze lži a jakého džina z láhve při tom vypustí. Země, která nezná svou historii nebo svou historickou zkušenost ignoruje, může být nucena si ji zopakovat.

Jiří Novák působí na Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd UK