Lidový dům v zajetí politické schizofrenie

Stále častěji zaznívají z Lidového domu obavy z rostoucího odporu voličů vůči postoji premiéra a jeho ministra zahraničí k ukrajinské krizi. Naposledy to připustil ve středečních Lidových novinách i šéf sněmovny a zahraniční expert strany Jan Hamáček. Bohuslav Sobotka naopak tvrdí, že k němu kritické hlasy nedolehly. Nicméně jeho postoje z poslední doby - včetně striktního odmítnutí spojeneckých vojsk na našem území - nelze vnímat jinak než jako ústup od jasného stanoviska vlády z doby ruského vpádu na Krym. 

Sobotkovo a Zaorálkovo odsouzení ruské agrese prostě muselo část levicových voličů zaskočit. Ani ne snad proto, že by mezi nimi převládali zapřísáhlí putinomilci. Jde spíš o to, že zejména ve starší části voličské základny ČSSD není vztah k západnímu pojetí svobody a demokracie něčím, co by přijímali jako základní hodnotu. Léta socialistické propagandy se podepsala i na tom, že součástí jejich levicového cítění jsou antiamerické nálady.

Když k tomu přidáme tradiční zahleděnost české společnosti do sebe, pak se ani nelze divit, že příznivce sociálních demokratů může frustrovat představa našeho angažmá po boku spojenců v jakékoliv konfrontaci s Moskvou. Ale zároveň je tu historická paměť, která také u řady levicověji zaměřených voličů vzbuzuje ostražitost - a někdy možná i strach z nově se rozpínajícího Ruska. Tahle rozpolcenost vede k tomu, že jak z nitra sociální demokracie, tak z její voličské základny zaznívá volání po vyváženějším postoji vlády k východnímu konfliktu.

Ukázka schizofrenie

Právě těmto náladám se premiér pokusil vyjít vstříc komentářem v sobotním vydání deníku Právo, který je přímo učebnicovou ukázkou politické schizofrenie. Na jednu stranu tvrdí, že agresivní postup Ruska vůči Ukrajině a zejména anexe Krymu „vyžadují důrazně nesouhlasnou reakci mezinárodního společenství.“ Zároveň kritizuje protiruskou hysterii, šířící se „v některých patrech společnosti“.

Jakou hysterii a v jakých patrech má premiér na mysli? Snad nevídaně racionální podporu, které se v počátcích krize vládě dostalo od opoziční TOP 09 a ODS? Vskutku je obtížné si vybavit nějaký hysterický výlev proti Rusku, ať již od politiků, nevládních organizací nebo veřejně vystupujících občanů. Pokud zaznamenáváme něco blízkého hysterii, pak v reakcích Vyvadilových nebo Klausových putinovců obviňujících politiky a média z manipulací a lživé protiruské propagandy.

Na tuhle strunu ale také preluduje Sobotka, když v komentáři ujišťuje voliče sociálních demokratů, že představitelé strany budou napříště postupovat „uvážlivě“ a bez „podléhání propagandistické mašinérii z jedné či druhé strany.“ Tohle by si také žádalo od premiéra vysvětlení. Zatímco z Moskvy se skutečně linou orgie prokremelské a proseparatistické propagandy, v západních médiích běžně polemizují zastánci Putina s jeho kritiky. S podobnými kritiky, jež ve své zemi kremelský vládce nemilosrdně umlčuje. 

Kde jsou experti

Představa Sobotky, že takovým bezbřehým lavírování lze uchvátit voliče, je scestná. O tom se ostatně přesvědčili sociální demokraté, když v době vládnutí začali jednat o umístění amerického radaru v Brdech, aby pak v opozici proti němu rozpoutali dosti zběsilou kampaň. Ani tím ovšem nezmírnili svůj volební průšvih v roce 2010, po němž okamžitě rezignoval jejich tehdejší předseda Jiří Paroubek.

Pro premiéra, kterému skutečně leží na srdci bezpečnost státu, jsou vyhrazeny jiné cesty. Říct jasně, že je i pro nás nebezpečné Rusko, které si touží dokázat agresí vůči menším sousedům, že je stále velmocí. A pak by měli jeho poradci vystupovat, psát texty, v nichž by vysvětlovali veřejnosti základní postoj kabinetu a z něj plynoucí konsistentní kroky. Mimochodem, kde je oněch pět zahraničních expertů z jeho poradního týmu?

Sobotka by tak možná ztratil pár procent hlasů od levicových radikálů. Což jsou ale přesně ti voliči, které neuspokojí ani jeho lavírování. Určitě by ovšem získal nějaké procento středových voličů, kteří by ocenili, že tentokrát se za postoj české vlády k Putinově říši nemusí stydět.