Kdy už konečně dojde Číňanům trpělivost?

Každý, kdo pobýval v některé tzv. nedemokratické zemi, si nemohl nepovšimnout. Je to tak trochu jako v práci u korporátního nebo nepříliš vstřícného zaměstnavatele. Nefunguje Facebook, často ani youtube, BBC, CNN a mimochodem občas taky Respekt.cz. Výsledky vyhledávání Google jsou tak trochu jiné. Ne že by tohle všechno při běžném životě vadilo, ale pro Středoevropana je to věc, na kterou v době pobytu v zemi musí pořád myslet.

Čína otázku dostupnosti ve světě populárních serverů tak trochu řeší po svém. Stačí se podívat na v miliardové zemi populární a nápadně podobné stránky Facebook (www.kaixin001.com) nebo Youtube (www.youku.com) a Google (www.baidu.com) a pak zejména nejpopulárnější  www.weibo.com, což je čínská specialita, jakýsi hybrid mezi Twitterem a Facebookem dohromady.  

V Číně existuje asi nejsofistikovanější metoda filtrování obsahu internetu na světě, na kterém se podílejí, což je veřejné tajemství, firmy z demokratických zemí zejména z USA a EU. Kontrola probíhá v reálném čase a na několika úrovních. Hardwarové filtry na čínských serverech, kterými je připojena na zahraniční servery a software na routerech lokálních poskytovatelů (ISP) a desetitisíce státních zaměstnanců mají za úkol označovat a blokovat nevhodné stránky.

Namísto stránek BBC, CNN, Facebooku a Respektu tak dostane přes 500 milionů uživatelů v Čínské lidové republice (nejpočetnější internetová komunita na světě, na 2. místě je USA s 250 miliony a na 3. místě Japonsko se 100 miliony) jen strohé oznámení „Vámi požadovanou stránku nelze zobrazit“ anebo „Connection timeout“.  

Čínsky se vše nazývá „harmonizace“ anebo „ochrana“ internetového prostoru a na tu pak navazuje autocenzura jednotlivých uživatelů a provozovatelů internetových domén a stránek, kontrola emailů, povinné školení poskytovatelů internetového připojení, povinná registrace bloggerů a publikování výhradně pod svým pravým jménem a ověřenou identitou, povinnost uchovávat záznamy o klientech a jejich aktivitách.

Uživatelé jsou tedy vedeni k osobní zodpovědnosti za na internetu publikovaný text. Oficiální seznam zakázaných stránek a nepovolených slovních spojení neexistuje. Ten si na základě volně formulovaných čínských zákonů sestavují sami lokální poskytovatelé internetového připojení a služeb v naději, že kvůli „neuvědomělým“ skupinkám blogerů a diskutujících uživatelů nepřijdou o státní souhlas s podnikáním v oboru.

V takovémto prostředí se tedy pohybuje každý, kdo pocítí potřebu jakéhokoliv občanského aktivismu. Čína má tendenci internet autonomizovat, ale městská mladá a střední generace je čím dál více globální a čím dál více narovnává hřbet a zvedá hlavu.

Hlavně se nasytit

Svědčí o tom občasné zprávy, jako je ta nedávná týkající se cenzury v respektovaném kantonském týdeníku Southern Weekly. Svědčí také o tom, že vzdělanější Číňané se již nezajímají výlučně o svobodu jakožto volnost pro cestování a právo na nakupování a bezbřehý konzum. Nesmělým, ale o to důraznějším a atraktivnějším hlasem volají po dodržování ústavních svobod. Pravdou zůstává, že pro asi 60% převážně venkovského obyvatelstva je hlavním zájmem dosyta se najíst a zajistit oblečení a vzdělání pro rodinu.

Absence širší občanské společnosti neumožňuje rozvinout protesty do akceschopné opoziční roviny na celostátní úrovni. V drtivé většině je tedy nejvíce protestů spíše jakýmsi stěžováním si císaři na nespravedlivého místního mocipána. A pokud se vyskytne jednotlivec nebo skupina s mocenskými ambicemi nebo s ideologií ohrožující „harmonický rozvoj socialistické společnosti s čínskými rysy“, tak takoví nepohodlní mizí. A nikdo z místních, až na pár výjimek, se tomu ve skutečnosti vlastně ani nepodivuje.

Představte si situaci z českých reálií. Šéfredaktor týdeníku publikuje pod svým jménem knihu rozkrývající podrobnosti vzniku, korupci a dokumentující amorálnost tzv. opoziční smlouvy dvou konkurujících si politických stran. Stejný novinář dále umožní vznik navázaného krátkého filmu, který jen následně odvysílán nesoukromou TV a volně se šíří po internetu v době vrcholících voleb.

Představte si, že nikdo z autorů nejen, že nedostane kulku do hlavy od neznámého střelce, za nevyjasněných okolností se nestane obětí dopravní nehody a ani není náhle hospitalizován a v nemocnici nezemře na srdeční zástavu. Není zatčen a vyšetřován za daňové delikty, nikdo neobjeví nesrovnalosti v jeho diplomové práci. Tento novinář zůstává dál šéfredaktorem a dál píše. Tak tohle Vám ani v Číně ani v Rusku nikdo neuvěří! Tahle historka bude s rostoucí vzdáleností od Valašského Meziříčí směrem na východ znít stále neuvěřitelněji a nepochopitelněji.

Ano, formy opozice, protestu a nápravy věcí veřejných nebo zápasu o spravedlnost a svébytnost jsou kulturně a civilizačně nepřenosné. Jdou po evoluční spirále, která vede od středověkých rolnických bouří, kolem luteránské reformace a teroristického řádění husitských hord až k listopadovému sametu. Jinde zase opisuje trajektorii od historického povstání Rudých obočí nebo odporu generála An Lushana přes Májové hnutí 1919 až k událostem na náměstí Tiananmen. Závěr o nepřenosnosti forem protestu platí samozřejmě i obráceně a poskytuje odpověď na otázku, zda Číňanům jednou dojde trpělivost – nedojde.

Martin Kříž je sinolog.