Islámský stát by se mohl dostat k jaderným zbraním v Pákistánu

Právě před rokem vznikla ze skupiny Islámský stát v Iráku a Levantě radikální islamistická organizace Islámský stát. Změna názvu měla značit univerzální ambice, které se neomezují na oblast Sýrie a Iráku, ale na značnou část světa. V rámci změny názvu také radikálové vyhlásili chalífát, který má navazovat na tradici všemuslimského státu ze 7. století.

Islámský stát vyznává apokalyptickou vizi o posledním boji mezi silami dobra (islámu) a zla („Říma“), po které nastane konec světa a na Zemi zavládne boží království. Během roku existence narostl jak geograficky, tak v počtech bojovníků. Šokuje svojí brutalitou, pobity byly tisíce civilistů, zničeny stovky památek a sťaty či upáleny desítky novinářů a „nevěřících“. Oficiálně proti němu bojuje široká mezinárodní koalice včetně všech států v oblasti. V realitě ale tíha bojů spočívá především na autonomních silách Kurdů, šíitských iráckých milicích a syrském diktátorovi Asadovi. „Pro Islámský stát je téměř požehnané prostředí Afghánistán či Pákistán,“ říká politický geograf Michael Romancov ve „výročním rozhovoru“ o IS. 

Jak tedy hodnotíte onen rok chalífátu i úspěchy protiislámské koalice v boji s ním?
Problém je, že ona entita pro sebe používá termín „stát“. Není to stát v tom rozměru, v jakém my státu rozumíme. Prý na územích, která ovládá delší dobu, dochází k tomu, že začíná vykonávat nějakou státní funkci. A pouze v případě, že by to zapustilo hlubší kořeny, můžeme začít mluvit o státu. A jsem přesvědčen, že pak by paradoxně bylo snazší s ním bojovat. Největší úspěch IS je, že se mu daří metastázovat do dalších oblastí. To je problém, neboť se tak může vynořovat a zanořovat stále znovu v různých místech. Proto se boj s ním jeví jako relativně neúspěšný. Jakmile se jim podaří nějaké území získat a pevně se tam uchytit, jako se jim to povedlo v Iráku a v Sýrii, pak je paradoxně snazší se vůči nim vymezit a fyzicky je zlikvidovat. 

Takže Islámský stát se v nějaké podobě a v oblasti může prosadit jako mezinárodně uznaný stát?

Představit si to umím, jestli to bude stát mezinárodně uznávaný, to je jiná věc. Je zapotřebí si uvědomit, že v Evropě jsme si zvykli vnímat svět v kontextu hranic, které jsme sami vytvořili. Tyhle hranice jsou ale spíš naše představy než fyzická a sociální realita na řadě míst. Na mapách pořád ještě najdeme Somálsko, byť ve skutečnosti neexistuje nic jako somálský stát v hranicích, které mapa zachycuje. Něco takového se může stát i na Blízkém východě. 

Ale v tom případě by tento nový „stát“ zřejmě musel opustit svou expanzivní ideologii…
IS nemá jenom expanzivní ideologii, má i expanzivní praxi a je v ní částečně úspěšný. Pokud jde o ideologii, tu si může udržet libovolně dlouho. Například SSSR měl jako cíl své existence globální proletářskou revoluci od okamžiku, kdy vznikl, minimálně do vlády Nikity Chruščova. A i poté se ta idea v hlavách některých významných Sovětských představitelů držela. Něco takového by se do budoucna mohlo stát i v případě IS. Sami pro sebe použili termín chalífát - termín, který k arabské muslimské populaci promlouvá velmi silně. Představy o tom, že by se obnovil chalífát, který zaniknul někdy v 13. století, se objevují relativně často. Tahle idea je s námi dlouhou dobu a IS je možná jen jeden z dalších neúspěšných pokusů o její naplnění; ale třeba taky ne. 

Vnímá tuto ideu například Saúdská Arábie existenciální hrozbu? Zatím podporuje zásahy proti IS, ale přímo vojensky zasahuje spíše proti šíitským povstalcům v Jemenu - a víc než před IS varuje před mocí Iránu.
Ano, Írán je na Arabském poloostrově vnímán jako větší hrozba, ale viděl bych v tom jistou velmocenskou logiku. Saúdové se snaží být lídrem arabského světa a měli několik konkurentů: Egypt, Sýrii a Irák. Egypt je jednoznačně nejlidnatější arabským státem a Sýrie a Irák vládly značnou vojenskou silou. Tím, že mezinárodní společenství, a především USA, zlikvidovalo Irák jakožto vojenskou moc, hodně pomohlo Saudské Arábii. Ten, kdo dnes ohrožuje Saúdy v regionu nejvíc, není Sýrie nebo Irák, USA, EU, Čína nebo Rusko - to je Irán. Proto je pochopitelné, že se Saúdové chovají tímto způsobem. Mají výhodu, že oblast, kde IS operuje, je zatím od saúdskoarabského území ještě relativně vzdálená - a není tedy vnímán jako akutní hrozba. 

Do jaké míry se v této souvislosti Irák v poslední době stává jakousi loutkou Iránu? Vzhledem k tomu, že jediná efektivní síla, kterou je, zdá se, schopna irácká vláda postavit do boje, jsou často Iránem ovládané šíitské milice.

Je možné, že vznikne jakýsi loutkový stát Iránu v části Iráku, kde žijí převážně šíité. Oblast Mezopotámie byla vždy bojištěm mezi Persií a jinou mocností ze západu, už od dob Římanů. Poté mezi Osmanskou a Perskou říší. Osmané oblast definitivně ovládli v 16. století za využití moderních zbraní se střelným prachem. V reakci na to bylo jakousi obranou odpovědí tehdejší Persie, že se z šíitského islámu stala určitá státní ideologie. A díky tomu se Irán jakožto nástupce Persie dodnes cítí být ochráncem všech šíitů ve světě. 

Využívá Írán boje s IS při jednáních o svém jaderném programu?
Myslím si, že takové věci jsou mezi řádky sdělovány. Představa regionální nestability musí být pro většinu hráčů, kteří jsou v jednáních zapojeni, děsivá. Ale máme tady aktéra, pro kterého by chaos v Perském zálivu byl výhodný - a tím aktérem je Rusko. Nedělejme si iluze, čím větší chaos v této oblasti, tím vyšší ceny ropy a plynu, což je něco, co Moskva potřebuje. A tím větší imigrační vlna do Evropy, kterou Moskva také využívá ve svůj prospěch. Tak, jak se ta hra hraje, je Rusko stát, který na chaosu v zálivu může vydělat. 

Může v oblasti dojít k rozsáhlejšímu konfliktu mezi sunnity a šíity?
Myslím, že to je konflikt, který už probíhá pomocí zástupných sil například v Jemenu nebo právě v Iráku a Sýrii. Otázkou je, jestli se do něj plnohodnotně zapojí státy. Další otázkou je, kde by bylo bojiště. Jestli bude bojištěm ona nešťastná Mezopotámie, nebo se objeví konfrontace, která bude probíhat na moři, ve vzduchu i na pevnině v celé oblasti Perského zálivu. V ten okamžik bychom tu měli situaci, kdy by konflikt začal být podstatný pro všechny země, které odtud čerpají ropu - což dnes nejsou v první řadě USA nebo Rusko, ale EU, Indie a Čína. Takže tito aktéři by se pravděpodobně museli do celé situace zapojit. 

Mohl by takový konflikt přerůst až v globální střet?

Spíše ne. Mocnosti, které stojí vně tohoto regionu a berou odtamtud energetické suroviny, mají zájem, aby byl region stabilní a ropa mohla proudit. Kdyby se něco rozpoutalo, tak by se pravděpodobně snažily situaci uklidnit. A v současné době si neumím představit, že by se o to snažily použitím fyzické síly - ať už zapojením na straně sunnitské, nebo šíitské. Vyloučit to ale nelze. 

Důležitým hráčem, který s IS bojuje, jsou Kurdové – a zřejmě dojde ke vzniku jejich samostatného státu. Jak bude reagovat Turecko?
Přiznám se, že to by mě taky zajímalo. Faktem je, že Kurdové jsou bezpečně největším národem bez státu v tomto regionu. A sen o kurdské státnosti je sněn dlouho a intenzivně. Pokud by vznikl kvazinezávislý nebo úplně nezávislý Kurdistán, byla by to obrovská výzva nejen pro Turecko, ale i pro Sýrii a částečně Irán. Ani Íránci pravděpodobně z téhle představy nejsou příliš šťastní. Turecké politické elity si vznik nezávislého Kurdistánu rozhodně nepřejí. 

Důležitým hráčem v oblasti je Izrael, který se zatím drží zpátky, přestože IS operuje na hranicích u Golanských výšin i na Sinaji.
Izrael je na tom nyní dobře v tom smyslu, že ani arabské jaro, ani IS nejsou primárně jeho problémem. Poprvé v jeho historii si nepřátelé Izraele hledí více jiných svých nepřátel, popřípadě svých vnitřních problémů. Na druhou Izrael je schopen se pružně dohodnout a zasáhnout, ale potřebují pro tu dohodu partnera. Izrael se dost spálil v Libanonu, když komunikoval s nestátním aktérem – křesťanskými milicemi, nic pěkného z toho nevzešlo. Izraelská vláda, pokud se do situace zapojí, se bude snažit komunikovat jen s vládami států, ať už s Egyptem, s Jordánskem nebo s Tureckem. Z mnoha důvodů si to na oficiální úrovni neumím představit s vládou Bášára Asada, ale to neznamená, že taková komunikace neoficiálně neprobíhá. 

IS operuje i na severu Afriky. Jak se díváte na situaci v Libyi?

Libye, jako stát je něco, co už neexistuje; Libye je podobný „flek na mapě“ jako Somálsko. Historicky jsou zde tři oblasti Kyrenaika, Tripolsko a Fezzan, které byly uměle dány dohromady a nějakým způsobem administrovány -  ať už Italy nebo plukovníkem Kaddáfím. Mně jakožto vnějšímu pozorovateli se zdá situace v Libyi podobná Afghánistánu. Ten také sedí ve svých mezinárodně uznaných hranicích už řadu desetiletí, ale směrem dovnitř se jedná o krajně nesourodou a komplikovanou oblast.

Mohl by IS expandovat právě do Afghánistánu či Pákistánu? Už dnes zde působí některé jeho buňky…
Tahle oblast je pro IS téměř požehnané prostředí. Jsou to místa s komplikovanou fyzickou geografií, kde existence horských soutěsek a nedokonalá infrastrukturní síť přímo vybízí k tomu, aby se zde vytvářely výcvikové tábory, ze kterých je možno napadat další důležité cíle. Navíc po zhroucení SSSR se vytvořily v celé oblasti střední Asie nové státy, jejichž teritorialita a státnost je úplně stejně umělá, jako v případě už zmíněné Libye či Afghánistánu. Myslím si, že celá tato oblast je pro organizace jako IS přímo úžasná. 

Je reálná hrozba, že by se IS mohl dostat k pákistánským jaderným zbraním?
Riziko tady je - a obrovské. Podstatnou roli bude hrát Čína. Ta se snaží prosadit své ambice v Pákistánu. Asi před půl rokem bylo zveřejněno, že Číňané chystají obrovské investice do Pákistánu a do jeho infrastruktury v hodnotě 30 až 40 miliard dolarů, protože chtějí z Pákistánu vytvořit dopravní koridor, který bude fungovat jakási zadní vrátka pro zásobování Číny. Pokud se to Číňanům podaří, pokud bude Čína schopná stabilizovat komunikace v Pákistánu, což je obtížnější než kontrola jednotlivých bodů, tak to povede k posílení pákistánského státu, a pak nevěřím, že by se IS dostal ke zbraním hromadného ničení. Pokud se to Číně nepovede, bude tamní vláda naopak oslabena a možnost, že IS se k těmto zbraním dostane, bude stoupat.

Je IS je největší hrozbou pro Evropu?
Nemyslím. IS je odpudivý, děsí expresivní brutalitou a násilím, ale IS je regionální problém. Pro Evropu je nesrovnatelně větší problém to, co dělá Putinovo Rusko. To je náš bezprostřední soused, který má potenciál Evropu v té podobě, v jaké ji známe, destabilizovat, nebo dokonce zničit. IS je schopen nás zranit, ale ne nás zničit.