Islamismus zbraněmi neporazíme

Válku s islámským terorem už čtrnáct let prohráváme, protože se chováme, jako kdyby ho bylo možné porazit pouze vojensky. Přestože se nám podařilo srazit Al-Káidu na kolena, vyrostly další teroristické skupiny, které nenávidí západní způsob života. Dokud politicky nevyženeme islamismus z našich měst, můžeme si bombardovat, jak chceme, ale vždy se objeví další tisícovky džihádistů, kteří budou nenávidět to, co my milujeme - svobodu jednotlivce.

Bitvu musíme začít doma, ne stovky kilometrů daleko v poušti. Pokud někdo tvrdí, že máme vytáhnout proti ISIS s pozemními jednotkami, měli bychom se zcela vážně ptát, co v té oblasti budeme dělat za tři, pět a deset let. Bez seriózního promyšleného plánu se jen hlouběji zavrtáme do destabilizovaného regionu plného etnických a náboženských konfliktů. Vyčerpáme naše bezpečnostní i politické kapacity ve velmi nákladné a geograficky vzdálené válce. Největší bitvu přitom musíme svést na domácím hřišti.

V Evropě totiž máme tisícovky sympatizantů ISIS s dojmem, že svoboda náboženství znamená, že šíření nenávistné totalitní ideologie je v pořádku. Evropští lídři nyní hledají odpověď na bující teroristické podhoubí. Občané jejich zemí očekávají, že reakce musí být dostatečně tvrdá. Než však pošleme tisíce našich vojáků bojovat - jak to vnímají džihádisté - svatou válku, měli bychom se s chladnou hlavou zamyslet.

Naším primárním zájmem musí být ochrana vlastních občanů uvnitř Evropy. Potřebujeme mít evropský islám, který bude kompatibilní s lidskými právy a dalšími základními hodnotami evropských společností. Ten nenajdeme na Blízkém východě. Je jen naší slabostí, že necháme v Evropě kázat ideologii, která generuje stovky teroristů přejících si zničit samotný základ naší civilizace. Rakousko zákonem zakázalo zahraniční financování islámských aktivit (kvůli tureckému či saúdskému ideologickému vlivu) a převzalo plnou kontrolu nad vzděláváním imámů. V Británii tvrdě postihují duchovní, kteří kážou nenávist vůči liberální demokracii. Konkrétní muslimské aktivity jsou pod dohledem zpravodajských služeb. Pokud kdokoliv v mešitách či mimo ně vyzývá či nabádá k násilí a nenávisti, je občanskou povinností přihlížejících o tom informovat policii. To je třeba si znova připomenout: pravidla v Evropě platí pro všechny.

Kromě toho musíme nahlas říci, o čem nikdy nebudeme vyjednávat. Muslimové, ale i většinová společnost to potřebují slyšet: Svoboda kohokoliv a cokoliv karikovat. Svoboda kohokoliv kritizovat. Rovnoprávnost žen a mužů. Nepřípustnost ideologické nenávisti vůči Židům či homosexuálům. Nepřípustnost drakonických trestů za rouhání či dokonce za nevěru. Nadřazenost světského práva nad náboženskými normami.

To jsou principy, které v Evropě vždy budou platit. Je zodpovědností našich lídrů to našim muslimům sdělit a ujistit se, zdali s tím souhlasí. Je sice dobré slyšet, jak evropští muslimové veřejně odsuzují teroristické činy, ale to opravdu nestačí. Musíme se evropských muslimů ptát, na kolik se ztotožňují s těmito základními principy, na kterých naše svobodná západní civilizace stojí.

Autor je zástupcem ředitele think-tanku Evropské hodnoty.