Halíkův dopis nejen muslimům

Tomáš Halík vyzval české muslimy, aby se zastali těhotné křesťanky, kterou v Súdánu odsoudili k trestu smrti a ke 100 ranám bičem za to, že se odmítla vzdát své víry a konvertovat k islámu. To je nesporně silný, svým způsobem nečekaný apel od čerstvého držitele Templetonovy ceny, která je nazývána nobelovkou za náboženství. A jestli někdo má morální oprávnění žádat po představitelích našich muslimů jasnou odpověď, pak teolog Halík, jenž veřejně protestoval proti necitlivému zásahu policie v pražské mešitě. 

První odezva na Halíkův dopis, s níž přišel představitel českých muslimů Muneeb Hassan Alrawi, byla vstřícná: „Apel na vládu je možný. Pana profesora si vážíme, a jeho výzvu podporujeme.“ To je jasná, neuhýbavá řeč. Stejně jako Alrawiho úvaha, že rozsudek nad nebohou ženou padl podle výkladu, který „odporuje dalším zásadám islámu, které říkají, že nebude docházet k žádnému donucování k náboženství“. Věřme, že prohlášením vstřícnost českých muslimů k Halíkově apelu neskončí. Že Ústředí muslimských obcí dopis v tomto duchu zformuluje, zveřejní v českých médiích a pošle vedení súdánského státu.

Samozřejmě, že nám tato reakce nedá vyčerpávající odpověď, jak smýšlí zhruba dvacet tisíc lidí, kteří se u nás hlásí k islámu. Jsme odkázáni na naše odborníky na islám, kteří vesměs tvrdí, že čeští muslimové, jichž je u nás ve srovnání se západními zeměmi mizivý počet, patří - řečeno slovy arabisty Luboše Kropáčka - k "moderní, přívětivější variantě islámu.“

Jistě bychom pak tedy chtěli z úst autorit tuzemské muslimské komunity slyšet i ujištění, že považují v souladu s Ústavou svobodu náboženství a projevu za nezpochybnitelnou. A že mučení a trest smrti za náboženské přesvědčení shledávají - jak píše Halík - „barbarstvím, které odporuje všem zásadám spravedlnosti a milosrdenství.“ Není to ale také tak, že chceme po muslimech, aby odsoudili něco, vůči čemu jsme sami zůstali jako společnost neteční?

Veřejnou debatu nad perzekucí ženy, již Amnesty International označila za vězeňkyni svědomí, rozpoutal až Halíkův dopis. Kolik z nás ji podpořilo podepsáním petice, kterou Amnesty International vyvěsila na její podporu? Kolik médií v Česku zveřejnilo upozornění na tuto petici a burcovalo veřejné mínění proti zlu, jakého se dopouštějí súdánské úřady?

Stejné nebo ještě krutější státní zločiny se udály v Tibetu, kde se Číňané systematicky pokoušejí zničit dávnou kulturu. Všichni víme o veřejných popravách a o hrubém a odporném porušování lidských práv. K těm nejméně drastickým patřilo odvlékání dětí do oddílů nucených prací nebo za „převýchovou“ do čínského vnitrozemí, věznění nevinných občanů a smrt tisíců mnichů a mnišek v koncentračních táborech.

A přece se našel v této zemi premiér, který mluvil o nebezpečí „dalajlamismu“ pro náš obchod s traktory nebo kdoví s čím. A přece náš současný ministr zahraničí podepsal v Pekingu prohlášení, v němž se zavázal za Českou republiku, že nebude podporovat nezávislost Tibetu v jakékoliv formě.

Ano, požadujme po muslimských představitelích, ať veřejně odsoudí zvěrstva islamistů nejen v Súdánu, ale kdekoliv na světě. Ovšem pak bychom také měli chtít po našich politických představitelích, ať důsledně protestují proti násilí v Tibetu i jinde. A ať Lubomír Zaorálek odvolá svůj podpis na pekingském protokolu.