Arabský svět řeší rizika a výhody příbuzenských sňatků

Vyrůstal jako nejstarší syn v šestičlenné rodině, všichni jeho sourozenci však postupně umírali. Když mu bylo deset, zůstal jako jediné dítě. „Když jsem se ptal mámy, co se stalo s mými bratry a sestrami, řekla jen: Nebuď smutný, sourozenci přicházejí a odcházejí. Jenže je velmi traumatizující vidět své blízké přicházet a odcházet,“ svěřil se v dokumentu televize Al-Džazíra Mohamed Hemish, dnes dospělý spisovatel žijící v Turecku. Mohamedovi rodiče jsou totiž bratranec a sestřenice. 

Právě jeho případem se nechala inspirovat stanice Al-Džazíra a věnovala tématu příbuzenských sňatků speciální vysílání. V manželství s blízkým příbuzným žije dnes více než desetina celosvětové populace (téměř 700 milionů lidí). Nejvíce takových případů - více než polovinu všech tamních manželství - bychom našli v Pákistánu a Súdánu. I v dalších muslimských zemích severní Afriky, Blízkého východu a jihozápadní Asie jsou sňatky mezi příbuznými tisíce let starou tradicí, která je zakořeněná v místní kultuře.

Hlavní důvody, proč si lidé berou své příbuzné, jsou ekonomické a společenské. Jednoduše řečeno, peníze zůstávají v rodině a lidé mají pocit bezpečí, když důvěrně znají rodinné prostředí. Touto cestou je také jednoduché najít si partnera - zvlášť když některé komunity nedovolují mladým lidem stýkat se s opačným pohlavím, nebo najít si životní protějšek mimo rodinu. „Při uzavřeném životním stylu je kolikrát jediná šance, jak se zamilovat, právě do někoho v rodině, protože jinak jste úplně odstřižen od ostatních,“ řekl Reuters Samar Fatany, saúdský spisovatel. 

Kulturní tradice se tu však setkává s vědou, která stále hlasitěji upozorňuje na zdravotní rizika při zakládání rodiny. „Mámě nezazlívám, že mi důvod smrti mých sourozenců neuměla vysvětlit – není natolik vzdělaná, aby si zdravotní důsledky toho, že si vzala bratrance, uvědomovala,“ říká zmíněný Mohamed v uvedeném dokumentu. 

Genetické rovnice 

Riziko závažných vrozených vad, defektů a mentální retardace u dítěte se zvyšuje s tím, nakolik přímá je genetická linie jeho rodičů. Příbuzné páry kombinují mnohem stejnorodější geny a poskytují svým potomkům podstatně jednostrannější genetickou výbavu. Zatímco v nepříbuzenských vztazích je riziko určitého postižení potomků 5 %, u dětí bratranců a sestřenic vzrůstá až na 23 %. 

Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty nebo Katar, kde se každé druhé manželství uzavírá v rámci rodiny, byla proto zavedena povinná předmanželská vyšetření, aby se zdravotním problémům zabránilo. Ta mají odhalit predispozice k různým genetickým, dědičným a přenosným nemocem.

Katařanka Fatima si stejně jako čtyři z jejích šesti sester vzala svého bratrance. Na předmanželské vyšetření však nešla a porodila dceru s Downovým syndromem. „Bohužel jsem před svatbou vůbec nepřemýšlela nad tím, že bych mohla mít postižené dítě. Kdybych mohla vrátit čas, nechala bych se před svatbou testovat. Vědět, že je to tak rizikové, asi bych si svatbu s příbuzným rozmyslela,“ řekla Al-Džazíře.

Co na to zákon

Při pohledu na politickou mapu světa se ukazuje, že sňatky mezi příbuznými jsou typické hlavně pro nedemokratické země. Například v zemích Arabského poloostrova, kde je slabá centrální vláda, lidé spoléhají, že je zabezpečí především rodina nebo klan. „V těchto společnostech vždy převáží sociální jistoty nad potenciálními zdravotními komplikacemi,“ říká Alan Bittles, genetik z australské Murdochovy univerzity.

Ani v západních zemích nebyly příbuzenské sňatky ještě relativně nedávno tak výjimečné. Svou sestřenici si vzal americký prezident Franklin D. Roosevelt, Thomas Jefferson, biolog Charles Darwin i Albert Einstein. Současný český zákon o rodině stanoví, že manželství nemůže být uzavřeno mezi předky a potomky a také mezi sourozenci. V zemích jako Finsko jsou sňatky bratrance a sestřenice zákonem zakázané.