Andrej Babiš si opět vyhrnuje zářící rukávy

Volby se v Česku konají tak často, že začíná být obtížné sledovat, které se zrovna blíží. Jednotlivé strany používají zaměnitelné slogany typu “chceme lepší stát/Evropu/město”. Do popředí je obvykle vytažen šéf strany, takže je těžké uhodnout, zda třeba Petr Fiala zrovna přemýšlí o budoucnosti Evropské unie, nebo Olomouce. Kdo se zrovna krčí za ním, poznáte jen s vypětím zbývajících sil. Zářící vyhrnuté rukávy Andreje Babiše se našim dětem nejspíš nadosmrti vypálí do sítnice.

Stejně jako slogany se opakují i programy. Z těch parlamentních jen vypadly dálnice a nahradily je chodníky. Když odhlédneme od těžkostí směřování státu, skoro by se mohlo zdát, že vymyslet, v jakých městech a obcích chceme žít, by nemělo být tak složité. České strany však dlouho sázely na to, že místo diskuze, idejí a nápadů vylepí určitý počet plakátů a pak tiše počkají, jak všechno dopadne. Někoho ti lidi přece zvolit musí. Všepožírající nudu a apatii se rozhodl využít Andrej Babiš. Ani jeho projekt sice nemá žádnou ideologii a nosnou tezi, ale o to víc nabízí energie a pozitivních billboardů.

Staré strany v pasti bezradnosti

Nekandiduje jen Babiš. Kdysi nejsilnější české strany si zvykly každé komunální volby slibovat čisté chodníky a více parkování. Po volbách nabyla na popularitě teze “chodníky nejsou levicové ani pravicové” - tedy cesta k velké koalici ČSSD a ODS s vědomím toho, že je jedno, v jakém poměru jim v příštích volbách voliči rozdají karty; na koalici to stačit bude. Ty časy jsou pryč.

ODS se vlastními silami dopracovala na pozici marginální strany v rozkladu, kterou se snaží zachránit politolog v jejím čele. Postavy s vizáží vyhazovače z nonstopu a svazkem pětitisícovek v ruce zmizely a strana pořádá národní sbírku na umoření svých dluhů. Kancelář Blaník vypadá vedle téhle satirické reality jako školácký pokus o laskavý humor.

ČSSD sice oslabila, ale v podstatě zůstává jako jediná konzervativní jistota z časů, kdy byl svět jasný a přehledný. Se všemi plusy a mínusy. TOP 09 si stále neví rady, co si počít bez v podstatě neviditelného Schwarzenberga. Naposledy si chtěl vzít Prahu na triko Zdeněk Tůma. Pamatuje si to ještě někdo? Mimo Prahu hraje TOP 09 třetí ligu.

V malých či menších městech a obcích platí, že lidé volí především konkrétní kandidáty, ale v těch velkých hraje stranická příslušnost a pravo-levá orientace - s ohledem na ekonomické podmínky, nezaměstnanost a podobně - podstatnou roli. Stačí si srovnat výsledky levice a pravice v Praze, Brně a Ostravě. Výrazné úspěchy lokálních sdružení se očekávají v rámci větších měst jen na několika málo místech, alespoň podle průzkumu společnosti SANEP.

Vyžeňme bezdomovce z očí

Už jsme si zvykli i na to, že předvolební kampaně jsou především soubojem bezradnosti s absurditou. Populární slogan “chceme lepší (doplň název města)” se neomrzí nikdy. Větším problémem je sázka na xenofobii a rasismus. Letošním hitem se stává boj s bezdomovci. Kdo by čekal hledání důstojného řešení svízelné situace lidí na ulici, bude po zásluze zklamán. Ke slovu se dostává oblíbená segregace, separace a odsun z dosahu očí “slušných” lidí.

Občas si někdo vzpomene, že existují místa jako Vídeň nebo Kodaň, ale reálně žádnou z relevantních stran ani nenapadne pokoušet se k těmto etalonům příjemných míst k životu směřovat. I po čtvrt století od nastolení demokracie se plácáme v kruhu zametených chodníků a parkování pro všechny. Největší revolucí v hranicích představitelného je pražský výkřik po ulicích bez psích exkrementů.

Peníze versus otevřená společnost

Až jednou vyřešíme korupci, snad zbude čas i na řešení financování politických stran a předvolebních kampaní. Babišova politická divize Agrofertu je jedinou “stranou”, která se nemusí trápit limitem prostředků na kampaň. Vytapetovaným veřejným prostorem směle zastiňuje všechny ostatní subjekty.

Nemůžeme předstírat, že sledujeme svobodný souboj idejí a programů. Reálně sledujeme nerovný střet PR agentur a politického marketingu, kde peníze hrají první i druhé místo (což se samozřejmě netýká jen Babiše). Formálně máme demokracii, otázkou je, jak velkou část demokracie si lze koupit. Nutno ovšem připomenout, že bývalí političtí hegemoni neudělali v dobách své slávy pro řešení financování a nastavení limitů vůbec nic.

Stejně jako v zemědělství, i v politice si Babiš buduje impérium. Své zástupce tlačí do Evropské unie, senátu i na radnice měst. Moc je třeba zakořenit a opřít o pevné základy, jinak dopadnete jako nové “nadějné” strany minulosti. Na plakátech a billboardech nevidíte osobnosti, které chtějí spravovat své město, ale Babiše, za kterým se schovává nějaká figurka. Babiš nehledá lídry, ale poslušné submisivní tváře, které mu nebudou klást odpor.

Asi žádná strana současnosti svým direktivním řízením tolik nepřipomíná předlistopadovou KSČ jako ANO. Bezvýraznost svých kandidátů maskuje neomezenými prostředky. Z republikové hlediska je míra úspěchu ANO v komunálních volbách nejpodstatnější otázkou. Pokud se jí podaří zakořenit ve městech, bude její budoucí pozice na dlouhou dobu neotřesitelná. Každý Orbán nějak začínal. A ty chodníky přece nakonec zamete kdokoli.