Toyota vrací do hry vodíkový pohon s náklaďákem pro přístavy

Vodík svůj souboj s elektřinou prohrál. Není teď řeč o nějaké podivné reality show, kde se utkávají živly, chemické prvky a fyzikální jevy, ale o pohonu aut. Tesla, malá a ztrátová automobilka už v hodnotě (tedy té vyjádřené cenou akcií) předstihla největší giganty autoprůmyslu, a to proto, že vyrábí elektroauta, a navíc hezká a dobrá, a patří jí tedy budoucnost.

Na elektrický pohon pomocí baterií automobilový průmysl zkrátka před nějakým časem vsadil, a zapudil druhou variantu, auta na vodík (ta jsou v praxi také elektrická, jen zdroj energie pro motor čerpá z chemické reakce a ne z předem nabité baterie). Kdybyste dnes měli vodíkové auto, bylo by to sice báječné, protože vodíkové motory fungují lépe než jejich bateriové protějšky, ale neměli byste kde natankovat a servis by byl neuvěřitelně drahý.

I samo auto by bylo velmi drahé. Což není chyba vodíku, ale důsledek toho, že tenhle pohon se v posledním desetiletí nedočkal tak velké pozornosti a překotného vývoje jako bateriová auta. Protože kdybyste před takovými patnácti lety měli elektroauto, bylo by to sice báječné, ale … a dál už to známe.

Je tu ovšem jeden mohykán, který se tohoto alternativního pohonu drží a věří v něj, a není to žádný maličký start up, nýbrž největší automobilka světa Toyota. Svůj trvající zájem firma čerstvě zhmotnila do podoby nablýskaného náklaďáku, který toho uveze stejně jako jeho dieseloví bratři, místo jedovatých plynů mu však z výfuku teče pitná voda (obrazně řečeno).

U nákladních aut dává elektrický pohon větší smysl než dieselové či benzinové motory ještě víc než u osobních vozů. Rozjezd s těžkým nákladem je díky nim snazší a obecně se řidičům velkých aut snáz ovládají. Vodíkový pohon je o chlup lepší než bateriový proto, že je ještě čistší. Ale je tu potíž: dojezd je nanejvýš 320 kilometrů. Dieselové motory dojedou pětkrát dál. Vodík se tedy nehodí na přejezdy kontinentů. Ale hodí se na krátké vzdálenosti. A velmi těžké náklady na velmi krátké vzdálenosti se převážejí – třeba nedaleko přístavů.

Tam také nový nablýskaný stroj od Toyoty míří, konkrétně do Los Angeles. Přístavy bývají blízko velkých měst, která se logicky trápí se znečištěním. Proto jsou možná dobrým začátkem pro vodíkový náklaďákový comeback. A třeba si jednou zvykneme i na to, že tankovat osobní auto jednou za čtyři hodiny jízdy je vlastní dobrý obchod za neznečištěný vzduch - a vodíkový návrat bude úplný.