Tajemství žmolků v pupíku

S rostoucím horkem a vlekoucí se řeckou krizí cítí autor tohoto menu jako povinnost nabídnout svým víkendovým čtenářům něco obzvlášť lehkého, svěžího a zajímavého. Ještě že na serveru BBC existuje rubrika Future, která se nebojí povyšovat ty nejobskurnější aspekty lidského života na seriózní vědecké téma. Aktuálně se zaměřila na naléhavou otázku: Proč se v pupíku některých lidí hromadí žmolky a v jiných ne?

BBC objevila v dějinách hned dva vědce, kteří se tématem zabývali. Australan Karl Kruszelnicki, jinak též autor populární rozhlasové show, připravil srovnávací analýzu na základě vzorků vybraných od mnoha dobrovolníků. A zjistil následující: tendenci hromadit žmolky mají hlavně pupíky chlupatých mužů ve středním věku.

Odtud byl už jen krůček k odvážné hypotéze: smotek, který někteří lidé nacházejí večer ve svém pupíku, vzniká tak, že okolní chlupy stahují do jamky drobná vlákna z oblečení. Lze to potvrdit i experimentálně – pokud si okolí pupíku oholíte, žádný žmolek nebude. Zajímavé též bylo zjištění, že proces vzniku žmolků neovlivňuje frekvence sprchování.

Kruszelnicki za svou práci dostal alternativní Nobelovu cenu udělovanou za nejzábavnější výzkum. Svým způsobem pozoruhodnější je však novější práce Georga Steinhausera, výzkumníka z vídeňské technické univerzity. Každý večer shromažďoval vzorky z vlastního (!) pupíku po celé tři roky, a pak je podrobil analýze. Některá Steinhauserova zjištění jsou celkem banální. Například: žmolek má podobnou barvu jako oblečení, které jsme na něm přes den nosili. Jiná překvapivější: náš pupík nejvíc hromadí materiál z nových bavlněných triček. Starší trička a košile vlákna tolik nepouštějí.

Vůbec nejzajímavější výzkum ovšem probíhá v Severní Karolíně a věnuje se pupíku coby biotopu. Vědci tu zjistili, že zvrásněná břišní jamka je obývána nebývalým množstvím mikrobů. V šedesáti pupících jich našli 2368 druhů, což je víc než však druhů ptáků a mravenců v Severní Americe. Bylo mezi nimi i několik velmi vzácných exemplářů ze skupiny bakterií Archea, které jinak na Zemi žijí jen v extrémních podmínkách. Není asi náhodou, že se vyskytovali v pupíku muže, který o sobě prohlašoval, že se už několik let nemyje.

Celý svět s napětím očekává, jaká tajemství odhalí sonda New Horizon z průletu kolem Pluta, před časem zbaveného titulu planeta. Měla by tam dorazit už brzy, a webový magazín Vox tak prozatím připomíná tajemství jiné – totiž jak někdejší planeta vlastně přišla ke svému názvu.

Nevymyslel ho ani objevitel Pluta Clyde Tombaugh, který planetu zahlédl v únoru roku 1930, ani jeho kolegové astronomové, jak by se dalo očekávat. Jméno vyslovila u rodinné snídaně tehdy dvanáctiletá dívka Venetia Burneyová.

Její dědeček tehdy četl noviny, v nichž byla i zpráva o nově nalezené „Planetě X“. Nahlas řekl, že by ho zajímalo, jak se bude jmenovat. „A proč by se nemohla jmenovat Pluto?“ odpověděla prý tehdy Venetia. Věděla, že dosud známé planety nesou jména antických bohů a pojmenování boha temnoty jí přišlo pro nejvzdálenější z oběžnic případné.

Její dědeček, jinak vážený knihovník z Oxfordu, tehdy astronomům napsal telegram: „Až budete hledat jméno, zvažte prosím Pluto navržené malou dívkou Venetií Burneyovou.“ A stalo se. V konkurenci jmen Minerva a Kronos zvedli při hlasování ruku pro Pluto všichni zúčastnění. O tom, že jméno navrhla mladá dívka, se ale až do 80. let nemluvilo a nikdo to nevěděl. Pak ji objevil jeden časopis o vesmíru. Dočkala se poct od NASA a ve svých 88 letech i startu sondy New Horizon. Blížící se průlet už ale neuvidí, zemřela v roce 2009.

Pravidelná přispěvatelka New Yorkeru Maria Konnikova uzavírá svou skvělou trilogii článků o spánku. Ten aktuální se věnuje následkům jednoho z nejpodceňovanějších civilizačních neduhů dneška: nedostatku spánku. Titulek The Walking Dead nenavozuje hororovou atmosféru náhodou. Důsledky nedostatečného spánku pro lidské zdraví a psychické rozpoložení jsou opravdu zásadní a nové výzkumy situaci ještě dramatizují.

I člověk, který vědu o spánku příležitostně sleduje, se dozví hodně zajímavých detailů. Například o nesmyslně nastaveném systému vyučování. Teenageři potřebují spát devět a půl hodiny denně, přirozený rytmus je ale nutí být v noci vzhůru. Potřebují v tomhle období ponocovat a ráno vyspávat. Pokud dospívajícího člověka vzbudí budík do školy v šest ráno, je to pro jeho biorytmus stejná rána, jako když dospělého vzbudí ve tři. Destrukce přirozeného spánkového cyklu je tak velká, že se někdy považuje za možnou příčinu epidemie hyperaktivity a poruch pozornosti.

Nedostatečný spánek zvyšuje riziko celé řady nemocí od cukrovky přes deprese až po rakovinu. Zajímavé je, že škodí i celkem malý úbytek, o němž si myslíme, že jej s přehledem zvládáme. Například, pokud spí člověk šest hodin denně, je po dvanácti dnech jeho organismus a psychika ve stejném stavu jako byl v kuse vzhůru 24 hodin. Což zhruba odpovídá jedné promile alkoholu v krvi.

Autorka uzavírá jednoduchým doporučením – pokud si myslíte, že z nočního odpočinku můžete ukrajovat čas, protože uděláte víc práce, probuďte se. Okrádat spánek se v důsledku nikdy nevyplatí.

Video: I člověk s Downovým syndromem se může stát spokojeným a úspěšným podnikatelem. 

Kulturní tip: Tenkrát na Západě. Nova Cinema 11.7.2015 20:00. Opuštěná železniční stanice, na které tři muži trpělivě čekají na příjezd vlaku, je legendárním prologem jednoho z nejslavnějších westernů v historii světové kinematografie.