Ruská továrna na trolly otevřela před referendem pobočku v Nizozemsku

Pokud se něco převratného nestane, program hlavních zpráv na následujících několik dní je jasný – tzv. Panama papers a to, co se v nich našlo. Obrovský balík jedenácti milionů dokumentů uniklých z panamské právní firmy Mossack Fonseca (a mapujících čtyřicet let činnosti této společnosti) odhaluje pochybné jednání více než sedmdesátky současných i bývalých hlav států, které využily offshorových společností a daňových rájů k vlastnímu obohacení – k praní peněz a vyhýbání se daním. Na seznamu prominentů figuruje ukrajinský prezident Petro Porošenko či islandský premiér Sigmundur Gunnlaugsson.

Velká pozornost je ve světových médiích věnovaná té části dokumentů, které ukazují, že si blízcí spolupracovníci ruského prezidenta Vladimíra Putina vydělali a na zahraniční účty uložili miliony dolarů (celkem má jít až o dvě miliardy) - a tyto peníze získali z obchodů, k nimž byla zjevně nutná prezidentova „asistence“.  Dokumenty poskytl zatím neznámý zdroj z nitra firmy německému listu Süddeutsche Zeitung, který se pak o tuto „nálož“ podělil s Mezinárodním konsorciem investigativních novinářů (ICIJ) - a skrze něj pak listiny analyzovaly bezmála čtyři stovky novinářů z více než stovky zemí.

Část dokumentů – čtvrt milionu - se týká také Čechů, jak informuje český zástupce v ICIJ, České centrum pro investigativní žurnalistiku, a figurují na nich lidé „stíhaní i odsouzení za finanční kriminalitu, lidé napojení na politické kmotry, obchodníci s diamanty nebo lidé spojovaní s největšími korupčními a privatizačními skandály posledních let“.

Web Guardianu celý den shromažďuje reakce, které se scházejí z celého světa.

Další z důležitých událostí se odehraje ve středu v Nizozemsku, kde budou lidé v referendu schvalovat asociační dohodu EU s Ukrajinou. Rusko nemá zájem na tom, aby Nizozemci na tuto dohodu kývli, a investigativní server Bellingcat o tom přinesl doklad, který znovu a podrobně ukazuje, jakým způsobem ruská propaganda funguje. Server zjistil, že video, v němž šest údajných členů ukrajinského ultranacionalistického praporu Azoz v maskáčích a kuklách vyhrožuje Nizozemí teroristickými útoky a pálí holandskou vlajku, bylo rozšířeno stejnými kanály a stejnými metodami, jakými svoje materiály obvykle rozšiřují organizace vyrábějící ruskou propagandu, jimž se souhrnně přezdívá „petrohradská továrna na trolly“.

Krok po kroku, jejichž detailní popsání přesahuje možnosti menu, Bellingcat poctivě a přesvědčivě mapuje, jakým způsobem ruští, státem placení trollové využívají serveru YouTube, internetových blogů a řady dalších kanálů, aby vzbudili dojem, že jde o autentické video. Po cestě kupříkladu narážíme na množství stop, kterými je práce trollů typická, tedy zejména fakt, že většina aktivit se děje na nedávno vzniklých platformách a na internetu je šíří a propagují nově zaregistrovaní a podle všeho falešní diskutéři.

Týdeník The Economist pak připomíná podivuhodné spojenectví, v němž se v odporu k těsnější spolupráci Unie a Ukrajiny potkávají Rusové s euroskeptiky. Právě holandští odpůrci EU hlasování o dohodě vyvolali. Pokud by se Nizozemci vyslovili NE, byla by to podle Economistu „tragédie“ - přestože k výsledku plebiscitu by měl parlament v následném hlasování „přihlížet“ jen tehdy, pokud účast přesáhne třicet procent. I tak by ale mohl takový výsledek rozpoutat další krizi v Unii, jak předpovídá předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker.

Náhlá smrt britské architektky iráckého původu Zahy Hadid inspirovala další kolo debat o postavení žen v tradičně mužských oborech, k nimž architektura nadále patří. Sama architektka si v jednom z posledních rozhovorů, který poskytla v únoru britské stanici BBC, posteskla, že během své kariéry vždy cítila, že je posuzována přísněji právě proto, že je žena a že překonávání bariér sexismu od ní vyžadovalo „dlouhodobé úsilí“.

V Guardianu její pohled doplňují další slavné architektky, mezi nimi také Češka dlouhodobě působící v Británii Eva Jiřičná, která zmiňuje případ ze své praxe, kdy klient jejího studia požadoval, aby na zakázce nepracovaly žádné její kolegyně. „Bylo to naprosto nepochopitelné,“ řekla Jiřičná Guardianu.

Další architektka a vítězka prestižní Stirlingovy ceny Alison Brooks zase zmiňuje situaci, kdy jí konzultant v hotelovém projektu, na němž pracovala, vyčetl, že není doma se svým devítiměsíčním dítětem. Podle průzkumu zpracovaného magazínem Architectural Review nějakou formu diskriminace zažily více než dvě třetiny žen v profesi.

Mezinárodní centrum pro boj s terorismem ICCT, think-tank sídlící v Haagu, vydalo zprávu analyzující působení evropských občanů, kteří se vydali bojovat v řadách islamistů v Sýrii a Iráku. Drtivá většina z nich – bezmála osmdesát procent z necelých tří tisícovek lidí, kteří se na Blízkém východě momentálně nacházejí – pochází ze čtyř zemí: Německa, Francie, Británie a Belgie. Podle zjištění výzkumníků se pak zhruba třetina bojovníků vrací domů a v tomto směru jsou tedy obavy „zasažených“ zemí z vlastních občanů velmi reálné.

Video: Jak si užít blackout.

Kulturní tip: Předčítač.  ČT2 4.4.2016  22:00.

https://www.youtube.com/watch?v=EBg1IBivcbk