Psát poezii je revoluční čin. Instabásnířkám se na sociálních sítích daří

Poezie není výsadou akademických sfér nebo uzavřeného okruhu nadšenců. V éře digitálních technologií se zcela mění způsob její prezentace, formy i témata. To v komentáři pro BBC píše redaktorka Holly Williams. Současná poezie v euroatlantickém prostředí  zažívá díky internetu velký rozmach. Za nynější stav je podle ní zodpovědný nástup silné generace ženských autorek, které se nebojí psát úplně o čemkoliv: od popkulturních narážek po sociální a feministická témata.

Za globální oblibu svých básní drtivá většina mladých básnířek vděčí prezentaci na sociálních sítích. „Instabásníci“ dokážou oslovit celosvětové obecenstvo, překračující hranice států pomocí prezentace tvorby na platformách jako Tumblr, Instagram nebo YouTube.

„Hodně se to změnilo v posledních dvou letech. Především co se týká politiky, myslím si, že hodně lidi začalo psát a také naslouchat. Psát poezii je revoluční čin. Je to jako kdyby svět seděl na pohřbu - a koho si pozvete aby napsal řeč na pohřeb? Básníky," říká londýnská básnířka Kate Tempest. Jednatřicetiletá autorka se začala objevovat v titulcích předních deníků poté, co vystoupila na festivalu Glastonbury s kritickou básní vymezující vůči politice Theresy May. Video bylo úspěšné na sociálních sítích a Kate Tempest okolo sebe shromáždila komunitu podobně naladěných fanoušků. Stejně tak jako somálsko-britská básnířka Warsan Shire, která se stala fenoménem Instagramu poté, co se její verše objevily na albu Lemonade od Beyoncé. Podobně i držitelka prestižní literární ceny Ted Hughes Poetry Prize, Hollie McNish, stihla nasbírat miliony shlédnutí na Youtube s videi, ve kterých recituje básně o imigraci nebo kojení na veřejnosti.

Do poezie se znovu dostávají témata politická, sociální ale také popkulturní, což k literatuře přivádí stále mladší publikum a nové autory. Třeba Novozélanďanka Hera Lindsay Bird se proslavila básněmi, ve kterých odkazuje na postavu Moniky z Přátel. Podoba současné poezie souvisí s kulturní proměnou Západu danou především čtvrtou vlnou feminismu. Nejvíce proto v básních rezonuje hlas mladých žen, které volají po tom, aby byl vyslyšen jejich názor. Otevřeným psaním o sexu, vztazích, duševním zdraví a vlastním těle touží změnit vnímání veřejnosti.